Ztracen ve vesmíru

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)

Málokdy narazím na film, který mi nenaservíruje vše bez přinucení, abych se nad ním alespoň trochu zamyslel. Love je film určitě rozporuplný a jednu stranu bez pochyb nadchne, zatímco druhou znechutí a unudí svou zmateností. Já sám si vlastně nedokážu ani pořádně ujasnit jaké mám z toho pocity. Na jednu stranu jsem se nudil a nebavilo mě, jak je to šíleně zamotané, ale na stranu druhou jsem byl ohromen jak geniálně to bylo zpracované a jakým způsoben to člověku vnukne myšlenku. Každopádně některé vsuvky zbytečné a složité. Zůstanu tedy u zlatého středu. A na konec bych ještě vypíchl soundtrack, ten byl vážně úžasný. (16.11.2012)

Tohle je přesně ten případ, kdy vizuální forma filmu vítězí nad obsahem samotným. Ten sám o sobě by měl jistě co říci a po vzoru Kubrickovy nesmrtelné Odyssey diváka nechat přemýšlet a vtáhnout ho do děje pomalým plynutím. Klaustrofobicky a beznadějně citově rozervaný Moon je připomenut jen náznakem a psychedelické hrátky s myslí ve stylu Solaris jsou slabé a herecky fádní. Love je zkrátka slaboduše podpořen jen prázdným scénářem hrající si na něco, co není. Eubank si vyhrál s kamerou, režií, hudba je také dobrá, ale je to zkrátka nuda k uzoufání a ani konec filmu, který považuji za nejzajímavější, to nespraví. (25.11.2012)

Tom Delonge a spol. si chtěli natočit film a moc jim to nevyšlo. Jistě, po vizuální stránce je to výborné a na všechny ty zpomalené záběry se kouká hezky zvláště, když k tomu hudba Angels & Airwaves výborně sedne. Jenže to je tak všechno, co se dá na tomhle filmu pochválit, protože po citové a myšlenkové stránce mě tento film vůbec neoslovil a všechny ty psychoscény jednoho astronauta šli naprosto mimo mě a díky pomalému tempu jsem měl co dělat, abych neusnul. Je sice vidět, že Eubank s Delongem mají rádi Vesmírnou odysseu a podobné filmy, ale jen láska k těmto filmům a cit k vizuálu někdy prostě nestačí. Celý to tak spíš vypadá jako nesestříhaný videoklip, který se neúspěšně snaží něco sdělit. 40% (09.01.2012)

Určitě jedna část diváků tenhle film zatratí a ta druhá bude velmi spokojena. Patřím do té druhé. Ztráta kontaktu ve vesmíru a opuštěnost, jak druh zvaný člověk obstojí? V minulosti, současnosti, budoucnosti? Co si lidé dokazují....skvělá vizuální podívaná s perfektní hudbou, závěrečná symbolika s Vesmírnou odysseou....kdo ví, co všechno se může ve vesmíru stát a jakou roli v tom dění hraje lidská bytost. Snad se to někdy dozvíme. (23.02.2013)