StreetDance 3D

Největší plus je v tom, že se tam tančí prakticky neustále a primitivní, šablonovitý děj nemá moc prostoru. Postavy vždy mezi sebou prohodí pár vět, aby se příběh někam posunul a tančí se dál. Letošní Let's Dance 3D je sice lépe natočený, ale v druhé polovině to zbytečně brzdí právě ty nezajímavé (až směšné) dialogy o citech, které se moc poslouchat nedají. Ve výsledku ve mě oba filmy zanechaly stejný dojem, protože mě nudily méně než jsem před projekcemi čekal. P.S. StreetDance je naprosto totéž co první Let's Dance - street vs. balet. (02.10.2010)

Oproti Step Up 3D o triedu vyssie v deji a o dve v tanecnych cislach. StreetDance ich jednoducho ponuka divacky vdacnejsie. Mimo tohoto priameho porovnania tanecnych filmov 2010 ale je pravda, ze nic extra. A ten ich britsky prizvuk je skor otravny nez rozomily, bez tituliek by som im nerozumela ani slovo. (21.09.2010)

FILMOVÁ NOC 2010 STREETDANCE 3D se honosí označením "první taneční 3D film", ale kdyby se ubral prostorový rozměr snímku, který se snaží o spojení klasického (taneční biják) a moderního (3D) i v rámci prostoduché fabule (balet a pouliční tanec), moc by se toho nezměnilo. Tře se zde totiž snaha začlenit jednotlivá vystoupení do vyprávění, což ale eliminuje efektivnost 3D (protože z plátna nic nelítá ani netrčí - a pokud, tak rušivě), a s přibývající stopáží rezignováním na jakoukoliv snahu vyprávět nebo alespoň příběh dovyprávět do konce, což vede k okázalým exhibicím baleto-tance. Oproti ostatním počinům daného subžánru jsou zde patrné určité odklony na významové rovině i co se týče odvážnosti prezentovaného. Na místo prokázání toho, že i pouliční vystoupeni mají právo na uznání stejně jako způsoby tance vyučované na uměleckých školách zde jde o sloučení oněch dvou přístupů a překvapí i "uvolněnost" mravů, kdy se hlavní hrdinka spustí, i když to pokrytecky slouží k závěrečnému polibku a vyprofilování záporáka. Jinak je to stejně schématické, pozérské a z cílové divácké skupiny se dělají idioti jako u jiných dance-flicků, jenom je zde nově zbytečné 3D a selhává to jak jako vyprávění, tak i jako něco pokrytecky oslovující puberťáky prostřednictvím arogantních a mentálně i intelektuálně nevyzrálých, urážejícím způsobem stereotypizovaných a jednorozměrných figurek. Jediná Charlotte Ramplingová si zachovává určitou důstojnost jakožto postava i herečka, ale jediná postava, s níž se jako s morálním hlasem dá identifikovat, je po přechodu... není to v pozéřině pro puberťáky problém? A kolik těch děcek s kšiltovkou dozadu ví o kvalitních alternativách v podobě nedostižné Parkerovy SLÁVY či sedmdesátkových kultech jako HOREČKA SOBOTNÍ NOCI či POMÁDA? (15.07.2010)

Rovnou musím napsat, že u tanečních filmů jsem se už naprosto rozhodla nehodnotit děj, protože to zkrátka nemá smysl. Co hodnotím, je tanec, hudba a případně sympatičnost herců/tanečníků (tady u mě na plné čáře vyhrává herečka v hlavní roli, Nichola Burley, se svým milým britským přízvukem). A konkrétně u tohoto filmu si mě celkově získalo právě to britské prostředí, které ho trošku odlišuje třeba od americké série Step Up. Taneční čísla byla parádní a samozřejmě potěšilo, že se ve filmu objevily taky taneční hvězdy z Britain's Got Talent roku 2009 - nejvíce se angažovala taneční skupina Flawless, ale upřímně, mnohem větší radost mi udělal kratší výstup skupiny Diversity, který vážně dokázal pobavit. Největší podíl na mém vysokém hodnocení má ale hudba. Soundtrack mi tady zkrátka sedl, a to mnohem víc než třeba u Step Up Revolution, na kterém jsem byla v kině minulý rok a jehož hudební výběr byl na můj vkus už trochu moc "streetový" a "drsný". Mám raději větší melodičnost, takže tady mi ten trochu více popový nádech úplně vyhovoval. Navíc ta kombinace s baletní hudbou byla taky fajn (narážím na písničku Work It Out od Lightbulb Thieves, kde se objevují útržky z Louskáčka - Dance Of The Sugarplum Fairy). V rámci tanečního/hudebního žánru jsem si to dosyta užila. ~(4,1★)~ (24.02.2013)

Pokud to mám srovnat se Step Up 3D, které bylo do světa vysláno ve stejný rok, tak právě tento snímek u mě jednoznačně vítězí. Herci jsou sympatičtější, choreografie je skvělá - jako vždy, ale tu je navíc perfektní hudba, která skvěle ladí se scénami. StreetDance na mě zkrátka udělalo větší dojem ve všech směrech a to jsem jej ani ve 3D neviděla (narozdíl od zmiňovaného Step Up 3D). (24.01.2011)