Prometheus

Ridley už neví, co by vymyslel. Intenzivně opisuje z Aliena, nenápaditě cituje jiné mistry velkých filmových pláten (Kubrick, Lean), ale propracovanou mytologii ze spousty tajuplných náznaků dohromady dát nedokáže. Konzistentnější je přímočará, méně namachrovaná závěrečná třetina, kdy namísto nikam nesměřujících tautologií nastupují zlámané kosti, plamenomety a hrdinská gesta a pokus o filozofické sci-fi prodělává urychlenou transformaci v intergalaktickou variaci rape revenge movie (čím se Scott opět projevuje jako tvůrce schopný nezvyklé feminní empatie a velmi chytrého využívání genderových stereotypů). Proměna přístupu k látce je tak náhlá a nečekaná, že nutí plodit hypotézy, zda ze strany režiséra nešlo o krutý vtípek na účet natěšených diváků: chtěli něco velkolepého, fajn, tak je na to úvodu skutečně připravím, abych je pak ale tím surověji mohl vrátit do reality guilty pleasure žánrovkou. Spíše než v ironii bych ale opodstatnění hledal v nutnosti krátit – čili nám nezbude, než si na plnohodnotného Prométhea počkat do podzimu, kdy by mohl vyjít režisérský sestřih (po Království nebeském a Robinu Hoodovi začínám nabývat podezření, nejde-li tak trochu o součást promyšleného marketingu – vyvolat v divácích pocit, že bylo svébytné autorské dílo zprzněno zlými studiovými bossy a chtějí-li vidět původně zamýšlené film, musí utratit další peníze za digitální nosič...). Prométheus je úchvatně nedesignovaný produkt s nejasným účelem. V prodlužování - reklamní kampaní spuštěné - nejistoty, s čím na nás vyrukuje, spočívá jeho napínavost i kámen úrazu, neboť nedokáže nabídnout uspokojivou odpověď. Svým způsobem velmi vtipná „pointa“ už totiž, obávám se, napodruhé nikoho nenaštve ani nepřiměje k potutelnému úsměvu. Jestli bylo cílem filmu vyvolat rozpaky, svou misi splnil, uspokojivou letní zábavu však nenabízí. Čím netvrdím, že jsem se nebavil. Bavil, jenomže podobným způsobem jako například u Černočerné tmy, v jejímž případě byl poměr cena-výkon značně odlišný. 75% (02.06.2012)

Napřed bych s dovolením ocitovala teplákového kokota: "Ridley Scott stále bravurně zvládá filmařské řemeslo. Dokáže budovat napětí. Dokáže vyděsit. Dokáže správně měnit tempo a rytmus filmu." Dost možná dokáže, ale v případě úplně jiného filmu a pokud chtěl natočit béčkovou vyvražďovačku (spoiler: oproti zvyklostem nafoukaná blondýna nezařve první), tak to měl říct rovnou a ušetřený prachy přesunout na Kajmanské ostrovy, místo aby s partou vymaštěnců převlečených za vědce rozehrál prastarou hororovou hru "dement tady, dement tam, všude, kam se podívám." Nevznikla by tak nesoudržná směska, která mi játra sice nevyklovala, ale žlučí mi hnula pořádně. A tak zatímco Alyssa smutnila nad tím, že ona se po akutním císařském řezu nemohla ani obrátit na bok, zatímco dr. Shawová poslala do věčných lovišť strůjce i krakatici, já jsem se omezovala na syčení, že nápad sundávat helmy na neznámé planetě je hodný génia, drbat mimozemské formy života pod bradičkou hodný zkušeného biologa, kamikadze let je součást výcviku každého vesmírného kapitána hodného toho jména, takže tento ani nemrkne a celá tahle kosočtvercovina je hodna jména nějakého začínajícího blouda, který omylem vyfásl obří rozpočet, ne jména prvorozeného rodu Scottů. A to jsem jeho fanda nikdy nebyla. To, že árijský HAL je jediná zajímavá a aspoň trochu propracovaná postava, konečně mluví samo za sebe. (18.06.2012)

3D verze ,,CHTĚLI JSME SE SETKAT SE SVÝMI STVOŘITELI. A ZÍSKAT NĚJAKÉ ODPOVĚDI....“ /// To jsem se takhle vydal s mladým na dětskej film (no co jé... šak přístupnost od 12ti let a na Madagaskar už je moc starej...). A předem říkám – byl zklamanej (nechcu tu pitvat proč, ale prostě pár věcí nepochopil, nebo ho sraly nelogičnosti - pak se ho zeptejte...). Takže děcka – jděte jinam (třeba do řiti!). Zato já...já si vrněl. Nádhernější serepetičky jsem od Avatara neviděl (ještě vodbočím - 3D... překvapení, spíš jedno z těch nemnoha povedenejch a solidně dotváří atmošku). Celý to dejchá tak zvláštně – jinak, než jsem zvyklej. Dejchá to Scottovou Vetřelčí duší. Jestli tam straší? Maličko, spíš nějakej ten fujtabl a ,,zlý“ scény asi 3(?). (sem psal, že je to film pro děcka!) Výbornej je android, (androidní) Ch.Theron to v sexy sci-fi oblečku sluší a dobře se kouká i na Naomi. To ostatní....třeba, že ten scénář není 2x geniální...sračky na to. Mám tyhle věci rád! A tak zatím co Ridley koketuje s Darwinovou teorií vzniku člověka, tu o dobře natočený sci-fi sám velmi hezky přepisuje. I když je to vobčas trochu věřte / nevěřte. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem autorem teorie, že člověk vznikl z opice a že R. Scott není dobrej filmař. 2.) Chodím jen na filmy, kde herečka sama zvládne ,,císaře“. (řez vole, řez). 3.) Parchant chce robota a nevím, jak mu vysvětlit, že se nám to může vymknout z ruky! 4.) Na vítězství formy nad obsahem jsem si už zvykl. A smířil se s tím. (Jsem totiž ženatej). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.06.2012)

Vetřelec byl film postavený na jedné jednoduché premise (hrůza z neznámého) a na způsobu, jakým dokázal Scott rozehrát jedinou emoci mistrovskou formou - paradoxně právě jednoduchost filmu otevřela prostor k tomu, že prožitek z něj nestárne ani o vteřinu - hrůza a panika jsou zachyceny v čiré a virtuózní podobě. Prometheus stojí zhruba na třech premisách (vztah stvořitel - stvoření / víra / strach z neznámého), ale ani jednu z nich nedovede dohrát byť jen do embryonálního stavu. Na rovinu: scénář je příšerný. Půlka postav jedná jako po lobotomii, metafyzické přesahy se řeší opakováním slova "víra", nejlidštější a nejlépe napsanou postavou je android. Lekačky jsou laciné, stejně jako žánrové rekvizity (macaráti a krabí muž, WTF?), naprosto tu chybí finesa, s jakou byl ve Vetřelci skládán děs z hutné zvukové stopy a mistrovsky komponovaného obrazu (některé akční scény jsou čistá rutina)... Na druhou stranu oceňuju, že ač už Ridley citelně ztrácí dech i nápady, pořád má Prometheus skvostné výtvarné řešení a z obřích scén se točí hlava. Na konci mě napadlo, jestli je tenhle film z hlediska "aliení" série zapotřebí - odpověď "asi stejně, jako vše po Aliens". Čili málo nebo vůbec. Těch pár otázek zodpoví s pomocí klišé, nové neotevírá (i když strašně chce). Hluboké zklamání se dá vysvětlit tím, že očekávání byla i vinou tvůrců nastavena jinam, než na "akční hororové béčko s áčkovým provedením a letorou filozofa z mekáče". Do července truchlím... [50%] (01.06.2012)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)