Prometheus

Kur.. Tak dobře, budu slušný, ale napíšu pouze fuj! Prometheus, ať už osobou režiséra, který stál na počátku vetřelčí ságy, nebo velmi šikovnou reklamní kampaní na internetu s dobře dávkovanými videi a rozhovory nebo dohady o stupni přístupnosti sliboval mnohé a žánrové fanoušky dokázal navnadit na nejvyšší stupeň očekávání. První ohlasy byly sice vlažné, ale to jsem přikládal právě na vrub nerealistickým vyšponovaným očekáváním. Takže co říct k viděnému - opravdu se o tom těžko píše, protože tohle se opravdu musí vidět. Svoje zklamání opravdu nemůžu připsat velkým očekáváním a byl jsem připravený na nedokonalý film. Pokud ale chcete z tohohle snímku radost, vzdejte se jakýchkoli asociací s původním Vetřelcem a připravte se na to, co trefně napsal v úvodní větě svého komentáře POMO. Je to skutečně duševní bratříček Vetřelců a Predátorů. S neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně, pitomým scénářem, děsivě hloupými dialogy a zcela nelogickým chováním prakticky všech zúčastněných. Celé to zachraňuje skvělý vizuál - úroveň triků se od konce 70. let pochopitelně fantasticky zvedla, rozpočet měl Scott taky víc než slušný a je to z Promethea znát. Protože áčkových vysokorozpočtových sci-fi se natáčí minimum, nemá Prometheus ani nikterak velkou konkurenci. Je škoda, že se režisér smířil s takovým maglajsem a nesnažil se aspoň o nějaký kompromis, protože tohle opravdu kompromis není, to je naprostá rezignace na původní vyznění a atmosféru Vetřelce. Najdete tam sice všecko od mimozemšťanů přes mutanty po vetřelčí miminko, velkolepé kosmické lodě, akci a umírání, ale výsledek je ubohý. Tohle je letní blockbuster, který od svých diváků nečeká ani minimum mozkové činnosti. Noomi Rapace se novou Ripleyovou nestane a to ani ne tak proto, že by neměla herecký potenciál, jako spíš pro nemohoucnost postavy z důvodů lobotomie u scénáristického týmu. Předchozí čtyři Vetřelci byli sice v každém ohledu odlišní, ale navýsost osobití a v podstatě mě i přes kolísání kvality a určité logické lapsy ani jeden nezklamal. Prometheus je průšvih především pro děsivou nekonzistentnost filmu, kde se sešly desítky motivů, které scénáristi prapodivně splácali dohromady. Celkový dojem: 25 % za ten ohromující vizuál a za kvalitní marketing. Dodatek s týdenní prodlevou a jako reakce na probíhající prometheovskou diskuzi a četné komentáře... Přiznám se, že pokud v letních měsících navštívím kino, činím tak vždy se zpožděním, abych vynechal reklamní masáž na blockbustery, které nás v onen čas masivně bombardují. Jsou totiž natolik blbé, že i pouhé upoutávky na mě působí skličujícím dojmem. Před zhlédnutím Promethea jsem byl nucen sledovat amerického prezidenta, jak mrštně skáče jako opice a na potkání likviduje krvelačné upíry. Vzápětí se na mě z vodovodního sifonu pokoušela vrhnout zmutovaná piraňa a já jen toužebně čekal, až se objeví něco, co dává hlavu a patu. Ridley Scott nikdy nenatáčel velké umění a jeho rané filmy, jako byl Vetřelec nebo Blade Runner, pochopitelně neměly ten záměr, s jakým natáčel Tarkovskij svého Stalkera nebo Solaris. Měl ale jednu obrovskou zásluhu - dokázal, že žánrové filmy (jmenovitě sci-fi, ale můžete to projektovat na jakýkoli žánr) můžou být zábavné ale zároveň chytré a můžou oslovit ty nejširší masy diváků. Scott vyšel z braku, ale dokázal ho povýšit na mistrovské dílo. O několik desítek let později se pokorně na stará kolena k tomu braku vrátil, protože natočil opravdu hloupý film. Když se podívám na vetřelčí ságu s odstupem, pak nejlepší je jednoznačně dvojka, byť Cameronovo militaristické drama mi duchem není tak blízké jako atmosférická jednička. Vetřelci mají kvalitní scénář, přitažlivé postavy, dynamický děj a schopné herce. Srovnejte si i toho posledního vojáka určeného v první akční scéně k likvidaci s těmi zoufalci, které nám Prometheus předkládá jako členy posádky. V prvním případě mají i vedlejší postavy jasně propracovaný charakter, v tom druhém se ani o hlavních postavách vlastně nic nedovíte. Hned za Vetřelci se dá postavit původní Scottův Vetřelec, který sice, co se triků ale i vývoje žánru týče, doba lehce poznamenala, ale díky vizuální stránce, hereckému obsazení a atmosféře jde stále ještě zaslouženě o legendární dílo. Trojku poznamenal nedostatek finančních prostředků, který se projevil v menší výpravnosti i ve volbě scénáře zasazeného do neatraktivního prostředí věznice, ale přiznejme si otevřeně, nepřízeň fanoušků zapříčinila i tahy, které vedly ke ztrátě nejoblíbenějších postav z minulého dílu a smrti hlavní hrdinky. Jinak jde pořád o chytrý a velmi dobře natočený film, který je ozdobou svého žánru. Čtyřku, která byla prozatím nejslabší, poznamenala volba režiséra, který směřoval od počátku někam jinam a natočil vlastně film, který vetřelčí mytologii ironizuje a staví na hlavu. Je to podobné, jako byste Michaela Baye nechali natáčet Hamleta, Johna Woo Baladu o Narajamě nebo Tarkovského Noční můru v Elm Street. Pořád to byl ale, pokud jste byli ochotni přistoupit na režisérovu hru, nadprůměrný film, který sice s původním Vetřelcem měl společné už jen příšerky, ale zase - nebyl hloupý. V Prometheovi neselhává jen druhá akční polovina, je blbý i svou mytologií, svými dialogy, svou doslovností, svou neschopností imaginace, hereckým obsazením (s výjimkou Fassbindera a částečně Noomi), zkrátka a dobře s výjimkou vizuality a hudby prakticky vším. Následná diskuze, která se pokouší hledat významy, které prostě film nemá, je u filmu, který je tak doslovný, spíš reakcí na to, že obrazy díky pitomému scénáři jaksi nedávají smysl. Prometheus je ultimátní áčkový brak s velkým rozpočtem a promakaným vizuálem. Spousta béčkových produkcí svou chytrostí Prometheus o několik tříd překonává. Jak je vidět, je nemálo diváků, pro které chytrost filmu není podstatný prvek při hodnocení. Konec konců, u hloupého filmu si snadno můžete nahonit své ego. Scott měl jako koproducent nepoměrně větší tvůrčí svobodu než jeho předchůdci a spáchal filmový zločin. Áčkové sci-fi je dneska popelkou, protože vyžaduje velký rozpočet, ale obvykle se neumí obracet na tzv. rodinné publikum a na ty, kteří mezi diváky převládají, tzn. na teenagery. Vůbec není náhodou, že se natáčí desítky komiksových adaptací se superhrdinskými postavami, kdežto desítky a stovky význačných literárních děl v žánru sci-fi zůstávají stranou. Vyžadují vzdělanější publikum a jsou komerčně méně zajímavé. Jenom dvakrát měli režiséři šanci udělat sci-fi žánrovku bez kompromisů a v obou případech to podělali. Vedle Promethea to byla obě pokračování Matrixu... (07.06.2012) (méně) (více)

Na Prometheovi je zajímavý to, že vypráví úplně o tomtéž co Blade Runner. V obou filmech je hlavním tématem setkání stvořitele se svým výtvorem, přičemž v obou filmech se výtvor na svém stvořiteli dožaduje prodloužení života anebo rovnou nesmrtelnosti. Replikant Roy Batty z Blade Runnera, který se vrací na Zemi vyhledat Tyrella kvůli prodloužení života, je v podstatě identickou kopií Weylanda, který ze stejného důvodu letí v Prometheovi za inženýry. Protože jak nás před cirka sto lety poučil Freud, hodně věcí v lidském životě se točí kolem sexu, existuje nicméně jedna věc, jedna jediná, která je milionkrát silnější než sex, a to je samozřejmě smrt a strach z ní. Setkání se stvořitelem kvůli odvrácení smrti je hlavním tématem Blade Runnera i Promethea. Není potřeba dodávat, že v obou filmech končí oba hledači dalšího života neúspěchem, protože Ridley Scott jako každý velký vizionář je samozřejmě i skeptikem. Proto žádné milosrdenství a věčnost, ale zánik a zmar. Proto se Ridleymu ztrácí postavy uprostřed velkých scenérií, kterými sugeruje bezvýznamnost lidí. Vyvražďovačka z druhý půle a podivné chování posádky je tudíž na svém místě. Ridley prostě lidem, nejsou-li to tedy vyložení giganti jako Kolumbus nebo generál Maximus, v zásadě moc nedůvěřuje a asi jimi i trochu pohrdá. Tím se liší od svého bratra Tonyho. Tony byl ve vykreslování postav vždycky mnohem lidštější a realističtější. Někteří levičáci vnímají třeba jeho poslední film Nezastavitelný jako takovou sociální sondu mezi dva těžce pracující na dráze. Oproti tomu Ridley tvoří mýty a má sklon k velkým plátnům s okatě nadživotními postavami odkazujícím ke klasickému umění. Plivancem do tváře lidí ve slavném proslovu z Blade Runnera „Viděl jsem věci, kterým byste vy lidé nevěřili.“ to ostatně Ridley řekl zcela jasně. ____ Druhá souvislost mezi Prometheem a Blade Runnerem spočívá v tzv. prokřížení hlavních postav. Jde o celkem běžnou, nicméně zajímavou scenáristickou techniku, kdy se jedna z postav stane druhou a obráceně. V Blade Runnerovi začíná Harrison Ford jako člověk, ale postupem času vyvstává otázka, jestli není náhodou spíše replikantem, zatímco v případě Roye Battyho proběhne obrácený proces, neboť začíná jako replikant, ale stává se lidskou bytostí schopnou empatie, která Forda dokonce zachrání. Totéž proběhne v Prometheovi, kde začíná Noomi Rapace jako křehká květinka, ale postupně se mění v terminátorku podobné Ellen Ripley, zatímco David prodělá opačnou proměnu, jělikož začíná jako android, avšak díky své zvědavosti a vzpurnosti nabírá čím dál více lidskosti. Totéž nacházíme v T2, kde se z Arnolda stává člověk a v zásadě náhradní otec Johna Connora, zatímco Sára přebírá chladnokrevnost a nemilosrdnost terminátora ve snaze zabít Dysona a odvrátit soudný den. Čili ten přerod jedné z postavy v druhou a obráceně je celkem častý a v zásadě odpovídá prvnímu termodynamickému zákonu, podle něhož nelze energii vyrobit ani zničit, ale pouze přeměnit na jiný druh energie. Celková energie je prostě neměnná, proto když se někde ve filmu nějaká postava mění, tak si můžete být jisti, že se spolu s tím mění i nějaká jiná postava. I když to třeba nemusí být na první pohled vůbec zřejmý, změna jedné postavy je vždycky jasná indicie k tomu, že se někde ve filmu mění ještě někdo další. Byť skrytě. (24.04.2013) (méně) (více)