Prometheus

Perfektní audiovizuální stránka, zajímavý námět, ani krásně temná a tajemná (a díky tomu i rychle odsýpající) první polovina filmu ze mě nedokázaly dostat pocit lehce promarněné šance a hlavně velmi špatného scénáře. To tajemno, kdy není nic vidět a člověk jen sedí zaražený strachy do židle, to Ridley umí. Stejně tak nadhazovat chytré otázky, které si může bystrý divák zodpovědět sám, ale ten méně vnímavý asi nebude nadšen, že nedostal pointu naservírovanou na zlatém podnose. Bohužel ale druhá polovina sklouzává někam do hlubokých béčkových vod, co se příběhu a chování postav týče, a dokázala mi zkazit poměrně dobře rozjetou podívanou. Je to velká škoda, protože našlápnuto bylo, ale dotáhnout do zdárného konce se nepodařilo. (29.05.2013)

No… tak ne. Ať už jste od Promethea čekali sci-fi revoluci, nebo jen perfektní žánrovku, připravte se na bolestivé zklamání. Mistr Scott totiž dokázal vyčarovat jen velkolepý start nadějného sci-fi filmu, který však postupně dojíždí na hrozně moc věcí. Popíraná prequelovitost je takřka všudypřítomná a často zavání až recyklací. Všechny lidské postavy jsou nezajímavé, s výjimkou hlavní hrdinky, která je přímo iritující. Příběhu se sice podaří najet do pár utajených vedlejších uliček. Ve finále vás ale dopraví na dávno profláknutá místa, a v ústech vám tak zůstane jen pachuť dialogově nepřesvědčivého blábolu, který vypadá daleko lépe, než by si zasloužil. Ano, pořád je tu bezchybný Fassbender, několik mile hororových scén a ona první polovina filmu, jíž nechybí napětí a šikovně šponuje divácká očekávání. O to bolestivěji to pak ale končí, rok 2012 tedy fasuje další pompézní zbytečnost. (05.06.2012)

Fanoušci vetřelčí série budou zklamáni, neboť film nenabízí 1) dostatečně komplexní pohled na nastíněnou mytologii 2) ani v sobě nemá tolik z vetřelce (myšleno bytosti) kolik by si přáli. Na druhou stranu konečně víme „jak a proč“ a přestože nejde o nic světoborného, povedlo se tvůrcům vyhnout trapasu, což je v případě podobné látky úspěch. Ti, kteří přistoupí k filmu s čistým štítem, nezatíženi očekáváním, budou překvapeni, kolik bouře se urodilo ve sklenici vody, v níž se jen využívají osvědčené postupy. Všeobecná nadčasovost nakonec zůstane připsána pouze vizuálu a precizní Scottově režii. Vše ostatní už tu bylo. Pokud je to ale provedeno natolik dobře, nevidím důvod, proč si to v kině nezopakovat. (02.06.2012)

Pohlcující. Atmosféra tak hutná a autentická, že jsem se na dvě hodiny ponořila do odlišného světa. Dialogy místy laciné a klišoidní (černoch), chování postav občas stupidní ("Jé, pohladíme si mimozemskýho hada, respektive hadici."), některé motivace podivné (chování Davida), řada otázek nevysvětlených (epilog, jeskynní kresby, plány/cíle Space jockeyů) a k tomu pár nesmyslů (zejména komunikace posádky). To však kompenzuje perfektní Fassbenderův android, výborné vizuální efekty, úderná hudba, propracované kostýmy nebo drásavá scéna „porodu“. Hluboká filosofická scifi to samozřejmě není, byť se to tak z trailerů jevilo. A závěrem nutno dodat, že je lepší nic neočekávat nebo se alespoň pokusit od očekávání distancovat. K čemu hltat každé video nebo plakátek a ochuzovat se o možná překvapení a dějové zvraty. 3D dobré, ale človek si na to prostě zvykne a pak už to nevnímá.*spoiler* I didn’t think you had it in you. [Kino, 3D v originálním znění] (01.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)