Anna Karenina

Díky bohu vrátil se k tomu, co mu jde nejlíp! Joe na mně opět vybafnul tím svým romantickým duchem a já nestačil kulat oči. Nejenom hudební podtext či atmosféra divadelního carského Ruska, no také krásná Kiera, které to tady neskutečně slušelo, mne dostalo/i do kolen. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem to četl… v rámci povinné literatury, jsem to samozřejmě nečetl. Co je povinné, to mně nebere (tož to ale není žádné přiznaní p. učitelko). No věděl jsem, jak to skončí, hned od první minuty kdy začali klepat stroje a hrát kankán jsem tušil konec (jasnovidec). V tom jsem viděl ji, toužebně jsem se podíval do její krásně laděných, hypnotizujících očí a věděl jsem to, ach jo! 8 možná i 9/10 hotový jsem byl. (08.01.2013)

Po technické stránce téměř dokonalé. Nápad s divadelními kulisami byl vytěžen na jedničku, kamera je plná nápadů a výborná hudba také některým scénám hodně pomáhá. Jinak je to však na Wrightovi poměry překvapivě chladné a v druhé půlce již znatelně utahané. A to v případě Wrightových filmů, hlavně těch s (opět výbornou) Keirou, není zvykem. I tak ale slušný nadprůměr a hlavně díky technické stránce to správné doplnění čtenářského deníku. (22.12.2012)

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)

Poměrně silný divácký zážitek se zajímavou divadelní formou a především skvělým vyjádřením touhy i žárlivosti. Plus bych ráda zmínila, že Aaron Taylor-Johnson (ano, ten "kluk", který hrál v Kick-Ass) dost překvapil svým hereckým nadáním. Téměř nic se tomu nedá vytknout, snad až na to, že se v tomto podání příběh místy trochu vlekl (délku bych o něco málo zkrátila - i když je mi jasné, že vzhledem k tloušťce knihy je skoro směšné nazvat tento film "vleklým"), ale to je možná jen můj dojem. A čeho jsem si poprvé skutečně naplno všimla - Keira Knightley hraje skoro pořád v podobných rolích (jen si vezměme třeba Vévodkyni, což je film, který je i tematicky hodně podobný tomuto) a člověk si pak říká, jestli se herecky vůbec nějak vyvíjí. Zdá se mi, že hraje stále stejně. ~(4,3★)~ (15.12.2012)

Anna Karenina je od Joe Wrighta po Pýše a předsudkua a Pokání opět trefou do černého. I zde se výtečně popasoval s náročnou předlohou, ale řekl bych, že zmíněným filmům se nevyrovná. A to i přesto, že nový Wrightův film je opět vizuální slastí a přehlídkou skvělého herectví. Jude Law i Kiera Knightley jsou parádní, ale nejvíce dle mého názoru září Aaron Taylor Johnson coby Vronský. Jenomže Wright se tak moc snaží dokázat jaký talentovaný umělec že to je, až ta jeho invence chvílemi připomíná exhibici a předávdění. Nápad situovat film do divadelních kulis je sice fajn, osudový tanec Anny a Vronského je taky esteticky povedený, ale chvílemi už to celé připomíná spíše videoklip, než důstojnou adaptaci novely. Chtělo by to trošku ubrat na egu. Ale opravdu jen trošku. (14.01.2013)