Barbora Hlavsová

Tohle je poprvé a obávám se, že zároveň i naposledy, kdy mi nevadil Antonín Jedlička. Smolík měl překvapivě malou roli, jeho manžel kupující si přízeň své mladé ženušky byl však hezky vystižen. Štěpničková jako fiflenka, která nechce nic vědět, je dobře zahraná, ale v momentě, kdy odchází z přepychu do nouze, je přímo výborná. Brzková jako celý život tvrdě pracující žena se srdcem na dlani táhne celý film spolu s jako vždy skvělým Hrušínským. Frič už mi dávno nemusí dokazovat, že nad prvorepublikovými režiséry čněl jako Pamír. Jeho práce v exteriéru je opět okouzlující. Navíc se mu do Barbory Hlavsové podařilo zakomponovat několik myšlenek o sounáležitosti, cti a nepoddajnosti, které byly aktuální v době protektorátu a jsou živé i nyní. (18.02.2023)

Tento protektorátny film vyvolal u mňa iba trpké pousmiatie. Je to už druhý český film z porovnateľnej doby, v ktorom defraudant (mankár) spácha samovraždu. To je niečo, čomu dnešní mladí diváci určite nebudú veriť. Dnes namiesto samovraždy, splatenia dlžnej čiastky a očistenia mena príbuzenstva sa vykrikuje o prezumpcii neviny, angažujú sa advokáti, ktorí fungujú ako spolupáchatelia, aktivujú sa vplyvné známosti a keďže sieť ekonomických delikventov je husto prepletená, vinník väčšinou vyviazne bez trestu lebo "trestný čin sa nestal" prípadne so symbolickým "no, no, no!" A show pokračuje ďalej. Terézia Brzková nesklame v žiadnom filme. (29.06.2022)

Vskutku výborný protektorátní film a ještě skvělejší Terezie Brzková v hlavní roli jako plátenice Barbora Hlavsová. Po Kouzelném domu a po Babičce opět další veliká herecká příležitost pro tuto malou-velkou plzeňskou českou herečku, a role opět hlavní, a bez pochyby její největší a nejzávažnější. Myslím si že se jedná o jeden z nejpůsobivějších a nejsmutnějších opravdu vážných filmu od Mace Friče. Film byl zcela jistě napsán a natočen podle dobré předlohy, což byl základ, v tomto případě Hrdličkovu povídku "Skleněný vrch". Scénář napsal později zkušený filmový rutinér Karel Steklý (otec Švejka s Rudolfem Hrušinským v hl. roli), který psal filmové scénáře (vlastně si jimi přividělával) už někdy od roku 33', co více si tedy přát. Film má skvělou režii a opravdu krásnou Deglovu kameru. Abych to tedy nějak uzavřel, film se mi líbil ocenil jsem vynikající výkony zejména u již zmíněné Terezie Brzkové ale i mladého Rudolfa Hrušinského, ale i ostatní nebyli špatní, zejména pak tradičně dobrý Jindřich Plachta jako penzista Žanta, který by se tu opět rozdal:-) Velmi emotivní film s jakýmsi jinotajným poselstvím, plný mravních základ, o nezdolnosti, sebeodříkávání jednoho obyčejného člověka. Nesmírně dojemný a poutavý film téměř až k slzám, a navíc stále aktuální a pravdivý a to i více jak po šedesáti letech. Vřele doporučuji, opravdu brilantní podívaná. (11.11.2006)

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa. (28.11.2014)

Babička není jedinou životní rolí Terezie Brzkové, řadí se k ní určitě i Barbora Hlavsová. Její postava venkovské ženy, která neporuší svoje poctivé zásady a udělá vše, aby splatila velké dluhy svého syna je tak přesvědčivá, že jí nelze nevěřit. Martin Frič natočil herecky parádně obsazené drama podle předlohy mého oblíbence Jaroslava Havlíčka, jedinou výtku bych měl asi k obsazení Rudly Hrušínského a Jiřiny Štěpničkové. Ne že by hráli špatně, právě naopak, oba byli naprosto skvělí, ale jako syn a matka vzhledem k svému věku působili spíše jako sourozenci nebo milenci. (06.01.2019)