Oliver Stone: Neznámé dějiny Spojených států

Desetihodinová obžaloba drtivé většiny amerických vlád od konce druhé světové války po současnost má podobu detailně vyladěného střihového dokumentu, v němž každý záběr přesně zapadá do toku Stoneova komentáře, na správných místech zní ta správně vybraná hudba a předestřené scény z hollywoodských filmů často získávají netušený rozměr (víte, o čem je doopravdy Gladiátor nebo co se skrývá v podtextu Star Wars?). Stoneův nejoblíbenější záběr jsou padající bomby a v celém seriálu se autor neustále vrací k osobě ministra zemědělství a Rooseveltova viceprezidenta Henryho Wallaceho, jehož ekvivalent nachází až v Gorbačovovi. Ano, je to zaměřeno na amerického diváka, je to kritika z levicových pozic, místy připomínající listování normalizovanou učebnicí dějepisu, kterou ještě pamatuju, ale zápal pro věc a řemeslná úroveň se Stoneovi upřít nedá. Pro zdejší lidi pod třicet to může znamenat úplně nový úhel pohledu. Proč ne. (27.11.2013)

Grandiózny a rozhodne najvýznamnejší Stoneov dokumentárny počin. K niečomu podobnému prakticky smeroval celý život a musí to byť pre tvorcu i fanúšikov obrovským zadosťučinením. Nijaké hovoriace hlavy, iba dobové zábery, super muzika, Oliverova plynulá narácia a príbeh o zasľúbenej zemi... Stoneov veľký triumf! (25.07.2013)

Název dokumentu je lehce zavádějící. Stone nepřináší nic úplně nového. Jen vytahuje fakta, která po letech zapadla a zručně je dává do souvislostí. Místy kvůli tomu až příliš skáče v čase a vzhledem k soustu, které si ukousl, nepotěší ani určitá zkratkovitost. Levičácký a hlavně proruský pohled na věc možná chvílemi trhá uši, ale zaslouží respekt, protože z pozice slavného amerického režiséra jde o věc nevídanou. Snad všichni už dávno vědí, že USA se z 2. světové války nepoučily a naopak měly neustálou potřebu se srát do cizích zemí a ještě tam válčit. Vidět postupně chyby amerických prezidentů (od blba Trumana) a jejich spolupracovníků je skutečně výživné. Když se o jejich válečných výpadech a agresivní zahraniční politice začínají točit dokumenty, které mapují skoro celé století, možná je na čase si konečně přiznat, že někde bude problém a je třeba zvolit jinou cestu. (09.07.2017)

Aj keď sa Oliver Stone chvíľami neudrží na uzde a predkladané interpretuje na hranici špekulácií, stavia výhradne na faktoch, ktoré sú vďaka množstvu odhalených tajných spisov aj pre našinca poľahky overiteľné. To je potrebné hrubo podčiarknuť. Nemá potrebu šokovať, nie je štvavý ani anti-americký, jeho komentáre sú skôr rozčarované, než nenávistné. Upozorňuje na najproblematickejšie miesta, bez obalu informuje o skutočných motívoch skutočných udalostí, ktoré sa diali na pozadí oficiálne predkladaných správ. Nesnaží sa o komplexný historický exkurz ani hĺbkový ponor do problematiky svetovej politiky a obchodu, len kričí do sveta prešľapy, krivdy a svinstvá, o ktorých sa takmer vôbec nehovorí a ak, tak len neochotne, narýchlo, pološeptom a pre istotu výhradne marginálne. Nebolo by zdravé ani veci prospešné urobiť si z Nevypovedaných dejín Spojených štátov modlu, na to sú až príliš osobné a v niečom sa môžu mýliť. Ale neklamú. (03.07.2014)

Neuveriteľne dobré dielo. Oliver Stone je jeden z Američanov na tom správnom mieste. Svoju vlasť nevidí len skrze falošné a nadradené vlastenectvo a uctievanie 50 hviezdičkovej vlajky, ktorá visí aj na verejnom záchode. Už prvá časť z druhej svetovej vojny ukazuje trefne americké záujmy, ich predstieraná nestrannosť a styky s Hitlerom. Nasledujúci vývoj Stone odhaľuje tak, že sa o tom našinec a asi ani Američan veľa na hodinách dejepisu nedozvie. Osobnosť Trumana, ktorý v podstate nikdy nemal vyhrať voľby, zodpovednosť za hodenie atómových bômb, prechádzame do éry studenej vojny až k výbornej časti, kde môžeme cítiť to napätie a ako málo chýbalo do vypuknutia tretej svetovej vojny, od ktorej sme aktuálne neďaleko aj my, ľudia žijúci v roku 2016. Vidíme americkú angažovanosť v každej lokálnej vojne, Stone neodkrýva ale len zbytočnosť týchto vojen, ukazuje aj zištné dôvody, ktoré niekde viedli k boju proti diktátorovi, no inde k podpore možno ešte horšieho diktátora. Podľa toho, ako sa to aktuálne Američanom hodilo. Záverečná časť je veľkým klincom a hlavne posledné filozoficky ladené slová zamrazia na chrbáte nejedného diváka. Klobúk dolu pán Stone. (22.05.2016)