Hvězdy nám nepřály

Uvědomělý mix romantiky a dramatu (klasický trend posledních let, aneb co si žádá naše doba), přičemž z obojího je tam tak akorát. Škoda natahovaného konce, který je možná až příliš sentimentální, ale vzhledem ke katarzi a vyznění filmu pochopitelný. Nikdy to ale nesklouzne do trapnosti a patosu. Vynikající chemie úvodní dvojice, skvělá Shailene Woodley, která bude v budoucnu značně kazit výsluní Jennifer Lawrence. (13.07.2014)

Říká se, že láska a nemoc si nevybírá, prostě přijdou většinou tehdy, když je člověk nejméně čeká a je proti nim bezbranný. Zatímco láska v člověku probouzí radost a opojnou náladu, nemoc přináší smutek, utrpení a strach. V tomto romantickém dramatu se oba tyto protipóly, tedy láska a nemoc, tak nějak vzácně protnou a spojí dohromady. Jen díky nemoci vznikne lovestory, přičemž tato láska mezi dvěma mladými nemocnými lidmi bojuje o každý další den, kdy může existovat a kdy se může rozvíjet. Hvězdy nám nepřály je krásný film o smutných věcech, ale i takový může a umí být život a já jsem rád, že jsem si mezi mnohem většími filmovými trháky a mezi filmy se zvučnějšími hereckými jmény v kině vybral ke zhlédnutí tento malý nenápadný film ze života, který už svým tématem a svým pojetím vybočuje z toho, co nám česká kina a čeští distributoři běžně nabízejí. Knižní předlohu jsem nečetl, z herců jsem znal jen Sama Trammella (díky seriálu True Blood) a Willema Dafoe, a naprosto mi to tak vyhovovalo. Bohužel film nesplnil má očekávání úplně na sto procent, za prvé mě nedokázal rozbrečet (a to mě dokáže rozbrečet skoro každý smutnější filmový konec), za druhé mi tento film přišel chvílemi až moc dlouhý a roztahaný, a za třetí jsem měl chvílemi problém vcítit se do hlavních hrdinů a nějak více s nimi jejich příběh prožívat. Ale tyto nedostatky mohly být způsobeny především mými neobyčejně vysokými očekáváními, kdybych si to zapnul někdy v sobotu nebo v neděli večer na placeném filmovém kanále a nic od toho nečekal, možná bych byl nadšen, ale když už jdu na nějaký film do kina, přece jen od něj mám nemalá očekávání. Ale ve výsledku film hodnotím jako silně nadprůměrný a uděluji mu lepší čtyři hvězdy. (09.06.2014)

Kýčovitá "reklama" na rakovinu? Ano. Těžko uvěřitelný příběh se zidealizovaným vztahem? Možná. To záleží na tom, zda bude člověk, který žije s tím, že může kdykoli zemřít, ztrácet svůj drahocenný čas malichernými hádkami. Přeslazená ztráta času? Tak to rozhodně NE. (Zbytek komentáře obsahuje větší / menší spoilery.) Kromě ty správné pocity vyvolávajícího soundtracku a srdceryvného příběhu o náctileté dívce trpící rakovinou, která v podpůrné skupině z rozmaru osudu potká svého vysněného prince na bílém koni (taktéž trpícího rakovinou), aby mohli prožít pár nechutně romantických chvilek a zase o sebe přijít, stojí "Hvězdy nám nepřály" především na ústřední dvojici. Shailene Woodley a Ansela Elgorta jsem bok po boku viděla už v "Divergenci" (pro změnu jako sourozence), ale zatímco ona předváděla poměrně uspokojivý výkon, on působil jako totální dřevo. O to větší bylo moje překvapení, když Shailene ve finále převálcoval. Já vám nevím, co na těch neodbytných, ukecaných, vtipných, inteligentních, sečtělých a romanticky smýšlejících sympaťácích sakra je.;-) Zajímavě působí také kombinace vážného a černohumorného pohledu na věc, díky níž se divák (pokud není cynik) nejen rozslzí, ale zároveň i (pokud není suchar) od srdce zasměje. Jedna scéna byla už ale vážně moc, a to polibek a následný potlesk v domě Anny Frankové. Nicméně! Líbilo se mi alespoň nenápadné "no problem", když Hazel dlouze odpočívala na schodech; být to v České republice, bude se místností rozléhat hlasité mlaskání, nehledě na protáčení panenek a občasné "tak co sem leze". Smutné. Ostatně stejně jako celý film, viz. reakce diváků (žen i mužů), jejichž popotahování, smrkání a občasné zavzlykání se ozývalo prakticky ze všech stran. Což o to, také bych se přidala, ale jelikož mi stud v kině nedovoluje brečet (to už musí být), tak si to jak se patří vykompenzuji, až si budu v klidu domova dávat repete.:-( P.S.: Neumím si představit, že by mi některý z mých hereckých / knižních idolů vzal iluze způsobem, jakým to udělal Peter Van Houten hlavní hrdince, a upřímně doufám, že to nikdy nezažiju... (06.06.2014)

Po větší část stopáže mi byl film nečekaně sympatický, a to z toho důvodu, že se nejednalo o tak samoúčelné a laciné citové vydírání, jakého jsem se obával. A když se to pak ke konci zlomilo a najelo se přesně na ty citově-vyděračské koleje, jež to do té doby spíše umně křižovalo, stejně jsem podlehnul. Ten film to vyhrál hlavně tím, že oba hlavní představitelé své roli zvládli zahrát značně sympaticky. Vlastně jsem se celkem těšil, jak na něj budu sarkasticky zlý, ale nemůžu. (19.08.2014)

Rakovina není jen pro starý. Green má na poutavé teen příběhy patent, ale snímek posouvá na vyšší úroveň neskutečná chemie mezi ústřední dvojicí, kteří vytvořili jednu z nejúžasnějším dvojic filmového plátna. Jak se ukázalo u Hledání Aljašky, tak geniální knihy by měli dostávat minisérie, kde je větší prostor pro jednotlivé charaktery, jenže to už bychom umřeli blahem. (09.07.2023)