John Oliver: Co týden dal a vzal

John Oliver si pouští hubu na špacír a při svých politických a společenských komentářích zní (skutečně!) jako někdo, kdo vyrostl na Monty Pythons. Jako bonus přidává i to, že na rozdíl od některých svých amerických kolegů nepůsobí jako gumový panák. Příznačně pro žánr talk show ale samozřejmě většinou končí jakýmsi pomyslným pokrčením ramen ve stylu "eh, co s tím jako můžeme dělat". (08.07.2014)

V tuhle chvíli (březen 2016) a už nějakou dobu ta nejlepší kombinace satiry - kvalitně vyrešeršovaného vzdělávání a osvěty - vážných témat, jež je nutno v demokratické společnosti otevřít a probrat - humoru - (chytrých) aktuálních pop-kulturních odkazů - a okouzlujícího prezentéra, která je na trhu. Kéž bychom dokázali něco aspoň ze čtvrtiny takového v ČR. Ten dopad se asi nedá změřit, ale zdá se mi úžasný. (14.03.2016)

Vážná témata s vtipem a sarkasmem. Překvapivě zábavná sit-down comedy probírající Ameriku zase z trochu jiného úhlu, se štiplavou sebereflexí a přitom laskavě. John Oliver kombinuje přístup evropského liberála a americkou šou a ono to kupodivu k sobě sedne. Jen někdy je toho řevu a přehánění až moc. Edit. Po sérii dílů věnovaných kopání do Trumpa jsem to vzdal. Kritika politiků je nutná, ale čím dál křečovitější a čím dál méně vtipnou křížovou výpravu sledovat nehodlám. (24.08.2014)

Když jsem si poprvé před rokem pustil Last Week Tonight, tak jsem to udělal jen proto, abych se přesvědčil, že se John Oliver zahrabal v nějaké rádoby vtipné šaškárně, kde si může i zafakovat protože jde přeci na HBO. No sešel se rok s rokem a já si drbu hlavu. Prvních pár dílů bylo rozjezdových (a nebo jsem jen nebyl připraven), ale kvalita rostla strmě. Skončilo to tak, že ke konci první série jsem netrpělivě čekal v pondělí ráno na každý díl. Nejvíce se mi zamlouvá, že si John Oliver vybere jedno téma a tomu dá co proto. Člověk většinou jen souhlasně přikyvuje. Samozřejmě, nějaké slabší momenty se najdou. Občas něco přežene až do bodu, kdy to přestává být vtipné, ale je toho minimum. V době, kdy Jon Stewart chvílemi působí, že si v Daily Show už jen vyřizuje účty s republikány a Foxem (už to začíná být únavné) a Steven Colbert šel o dům dál, tak se John Oliver stává králem tohoto formátu. Nevěřím, že mu to vydrží věčně, ale pár dobrých let by nebylo k zahození. PS: Minimálně 25% Oliverových plusových bodů se dá připočíst na vrub jeho akcentu :-) (09.02.2015)

Já... já to nechápu. Nestává se mi to tak často, proto se divím. Jakto, sakra?! (ouvej, zapomněl jsem se podívat do POMOva slovníčku naučného, zda to není moc ošklivý termit) ... Především díky počáteční zvědavosti se mi podařilo dokoukat několik epizod téhle zoufale nevtipné šaškárny, a z každé jsem se cítil jen o fous míň vyčerpán, než z rozdováděného Mareše obmotaného stylovým kašmírem, co se na Primě urputně snaží parodovat Jimmyho Fallona. John Oliver mi přijde zhruba stejně zábavný, jako jeho gastro-jmenovec při míchání Casear salátu, a i přes veškerou minimální snahu se mi nedaří přijít na to, proč ostatním ne. Chápu, že s nerdovskými brýlemi je ten obšlehlý model "satirických" TV zpráv, co už asi 150 let běží pravidelně v SNL, o něco schůdnější i pro středoproudé masy, které do sebe s radostí nechají násilně natlačit veškerý zaručeně "osvětový" blaf, pokud se při tom zvyšuje hlas, mává rukama a bujaře pleská do kolen z publika, ale tohle prostě není vtipný, zatraceně (ha, snad nekonfliktní ekvivalent). Ne a ne a NE! 2* (30.10.2015)