Noc nevěsty

Naprosto věrné a strhující podchycení atmosféry a událostí té doby. Druhá půlka šedesátách let to je jeden silnej film vedle druhýho. Karel Kachyňa umí vytřískat z herců, ale i z prostředí maximum, napříkald taková Jana Brejchová tady nezabírá většinovej prostor, ale její výkon je nezapomentulený. Jan Procházka kterýmu život sám napsal hodně výživnej "filmovej" scénář je talent od boha. (14.01.2014)

Striktně vzato se jedná pouze i ilustraci Procházkovy předlohy Svatá noc, ale nutno dodat, že je to ilustrace výtečná. Narozdíl od "Kočáru do Vídně", další Kachyňovy spolupráce s Procházkou, se zdejší vyprávění striktně drží předlohy a soustředí se na její funkční převedení za pomoci výrazových prostředků filmu odpovídajících dobovému modernímu stylu. Filmová adaptace se soustředí především na impresivní vyjádření atmosféry, k čemuž vedle kontrastu černé a bílé využívá občasné symbolistní prostřihy ozřejmující myšlenky a dojmy postav. Nicméně právě v těchto záběrech dostává film svou sílu a díky nim se mu daří nepolopaticky vyjádřit podstatu knihy - srovnání náboženského a komunistického fanatismu, jejich moci, ale také snadného úpadku. (07.08.2010)

Balada z roku 1967 je dílem režiséra Karla Kachyni a Jana Procházky, podle jehož knihy Svatá noc snímek vznikl. Oba tvůrci se pokusili ukázat ve filmu problémy jakéhokoliv fanatismu. Zde na příkladu komunisty, který pro vznik JZD je schopen sebrat dobytek všem lidem ve vesnici, nedbaje neštěstí těchto vesničanů, jež vyvrcholí i sebevraždou. A na druhé straně stojí fanatismus církevní, to když se vrací dcera (v podání Jany Brejchové) zasebevražděného statkáře, jeptiška, jejíž vztah k Bohu je spíše emotivní a srdeční záležitostí. Oba postoje vedou k jasnému konfliktu, který se nakonec odehraje během štědrovečerní noci. Celý film stojí jak na dokonalých hereckých výkonech, tak kameře a výpravě, kdy cítíme určitý pocit frustrace vesničanů snad ze všech stran, a dopomáhá tomu i zimní atmosféra, i celé černobílé ladění filmu. Možná jen ten konec nemusel být tak ukvapený, mnohé se nestihlo doříct - a mělo by. Je mimochodem zajímavé - jak posléze v bonusech prozradí Pavel Taussig, že Kachyňa s Procházkou natočili v 50. letech vyhlášený fiktivní dokument Neobyčejná léta, kdy sami oslavně vyzvedávali sjednocování družstev i politiku strany. Zde vycházejí ze svého poučení a dokáží si dělat legraci, pravda krutou, právě z těchto událostí i sami ze sebe, když v úvodu snímku skoro doslova citují své předchozí dílo. Disk nabízí - po protipirátu na úvod - film v anamorfním širokoúhlém provedení 2,35:1, a i když obraz není špatný, možná mohl projít ještě nějakými úpravami - jak zaostřením, tak kontrastem, kdy scény ve tmě nejsou příliš jasné. Bonusy jsou tradiční - chudičké filmografie, fotogalerie a rozhovory. Překvapivě chybí rozhovor s hlavní hvězdou filmu, Janou Brejchovou, a tak se musíme spokojit s Janem Krausem (2:13), Libuší Havelkovou (3:08) a Pavlem Taussigem (9:49). Všechny rozhovory mají české titulky a nejzajímavější je povídání Pavla Taussiga, i když mohlo být delší, a Jana Krause, který ve svých dvou minutách stihne říct neuvěřitelné množství informací o Kachyňovi i natáčení. (05.03.2019)

" Je nám líto, že už dávno nejsměšnější ani nejsmutnější nejsou jenom činy bláznů..." Další geniální trezorový film z období kolektivizace začátkem 50. let! Opět úžasná spolupráce Karla Kachyni s Janem Procházkou. To byly filmy, že je k nevíře, jak byly skvěle natočeny s veškerými detaily. Třeba kamera Josefa Illíka, ta dělá přímo divy, ty nádherné obrazy, detaily a úhly, nebo zabírání jenom půlky obličejů, no prostě to je tak všechno vypiplaný, že dnes už by to nikdo takhle natočit nedokázal!!! Další člen do Kachyňova týmu je hudební skladatel Jan Novák, který předvedl opět precizní a dokonalou práci! Ta hudba tam prostě patří! Obsazení filmu je taktéž nehorázné, Jana Brejchová (dcera statkáře, která se vrací ze zrušeného kláštera), Mnislav Hofman (Picin, odporně zákeřný předseda obce), Gustáv Valach (blázen Ambrož, ten byl naprosto vynikající), Josef Kemr (farář), nebo statkáři Jaroslav Moučka, Čestmír Řanda, Zdeněk Kryzánek a Josef Větrovec (jejich tanečky a hulákání před Picinovým barákem mě naháněly husí kůži). Celkovej dojem z filmu je pro mě neskutečnej zážitek. (10.02.2013)

Škoda, že tuhle vrcholnou éru naší kinematografie již za rok v srpnu rozdrtily pásy ruských tanků.... Kolik mohlo vzniknout takto skvělých filmů? Národ i umělci se po letech diktatury jedné strany pomalu začal nadechovat a rovnat shrbená záda. Ledy tály a i do kinematografie pronikly myšlenky a témata dříve naprosto nerealizovatelná. Noc nevěsty je film o šílených padesátých létech a kolektivizaci na venkově. Neumím si vůbec představit, že bych byl sedlákem s dobytkem a statkem, který se o svůj rodový grunt stará řádně tak jako otcové před mnoha sty lety a pak přijde bolševik ať vstoupím do družstva. Buď vše dám družstvu dobrovolně a nebo mi to vezmou násilím. Což se také dělo. V řadě vesnic pak toho největšího statkáře (a logicky také rebela, protože coby majetný sedlák míval ve vsi vliv) zavřeli nebo přemístili jinam. Ostatní pak často na vlastních statcích se starali o své dříve vlastní krávy a dobytek... Paradoxní na tom je, že ačkoliv všechno bylo všech a všichni se měli mít lépe, již brzy byl všeho nedostatek a výnosy byly v národním hospodářství mnohem nižší než když na tom svém pracovali sedláci... Samozřejmě padesátá léta jsou i obdobím války ideologie s církvemi, které zvláště na venkově měly ještě veliký vliv. Noc nevěsty v sobě snoubí všechna tato témata. Film je navíc neskutečně řemeslně zpracován, každý ze záběrů je skvostný i reálie venkovské vesnice a jejího okolí. Opravdu skvostný film. 4 svíce * * * * (21.06.2014)