Konec starých časů

Lima

Kníže Alexej (nebo podvodník?) na návštěve zámečku velkostatkáře Stoklasy, kde způsobí veliký rozruch. Abrhám se svým secesním plnovousem nemá chybu, stejně jako kouzelně vykreslená atmosféra 20.let. Nesmírně hřejivý, pohodový film, který lze vidět mnohokrát.

Tosim

Nedivím se, že kníže Alexej si svým chováním podmail obyvatele celého zámku i širokého okolí, když to stejné udělal Josef Abrhám svým hereckým výkonem... Poučná komedie o stylu, švihu a chování, ne nutně podmíněnými penězi... Něco zkrátka přece jenom nekoupíš.

Isherwood

Do čtení Vladislava Vančury bych se radši moc nepouštěl, stačí mi ty podrobné rozbory děl ve škole. Takže nemůžu film srovnat s knihou. Ale i tak Nemůžu si pomoct, ale příběh o posledním závanu aristokracie v českých zemích je podle mě o ničem. No, o ničem zrovna ne, ale celou dobu jsem se nudil. Jediné co mě opravdu drželo u sledování filmu byly vynikající herecké výkony. Josef Abrhám jako novodobý baron Prášil nebo Jaromír Hanzlík v roli poněkud roztržitého knihovníka. Bohužel mě film neoslovil. Zkusím si přečíst Vančuru... hm, uvidím.

Pohrobek

Vančura jako vyšitý, včetně uhlazené mluvy a elegantních postav, navíc s přídavkem menzelovského požitkářství a životní chuti. Jedinečný příběh o rozpadu starých jistot, který u nás vlastně ani neměl šanci proběhnout, a tak jsme si na něj paradoxně počkali až do dob mladé republiky. Příběh, který je nejlépe charakterizován už svým názvem, a který toho, kdo má chuť naslouchat a v tomto případě sledovat, zanese do dob, kdy se za vůdčí nositele noblesy a starých dobrých pořádků považovali vypasení a polovzdělaní továrníci, na kterých visely chuchvalce pijavic. To, že nejvíce elánu, podnikavosti a chuti do života si mohla uchovat právě jedna taková pijavice (Dokonale starorusky zarostlý Josef Abrhám), nám vypráví právě tato perla české literatury i filmu.

Radek99

Patrná inspirace v osudech pověstného Giacoma Casanovi, kterého si jakožto stárnoucí legendu povolal na zámek Duchcov Albrecht z Valdštejna a on tu pobyl 14 let jako hraběcí knihovník , přičemž dobrotivost Valdštejnova, který Casanovu chtěl ochránit před bouřemi doby, se zhmotnila a zúročila v sepsání Casanovových pamětí a nejznámějších knih ... a jako ozvěna i v mnohoznačném románu Vladislava Vančury. Ten však modifikovanou postavu Casanovi umně zakomponoval do svého vyprávění a vytvořil postavu knihovníka Spery, člověka přízemně mdlého a lidsky směšného (jakým možná byl Casanova reálně). Literární rozměr Casanovův přenesl na postavu knížete Alexeje, který se stává symbolem starých časů - ovšem i on je postava podivuhodná a spíše pofidérní, ,,prášilovská", kterážto nejlépe ilustruje známý mýtus o zlatých starých časech, které ovšem při bližším zkoumání nejsou příliš rozdílné od těch nynějších... To ovšem nesnižuje Vančurovu kritiku prvorepublikových poměrů, kdy skutečné aristokraty ducha nahrazují lidé jako novodobý zbohatlík Stoklasa či advokát Pustina (všimněte si výstižně popisných jmen). Agrární rozměr první republiky dnes hodně zastínil mýtus o Masarykovské republice coby jediné demokracii střední Evropy, ale Vančura dobře vnímal dobové reálie, který tenhle obraz bezchybné demokracie trochu upřesňují. Jestli něco končilo, byl to jistě konec nostalgický (c&k monarchie přece jen reprezentuje předlouhou epochu naší národní historie), Vančura (ne nadarmo byl vyloučen z komunistické strany) v něm jako přesvědčený levicový intelektuál viděl i věci pro modernu zapovězené. Konec starých časů, nástup suverénních národnostních států, konec vln národního obrození, nástup moderny v umění a moderní doby v civilizačním toku. Kníže Alexej je krásná postava a je příjemné u ní snít...je to však smutné snění... Zřejmý je i Menzelův příklon k adaptaci právě této literární látky - konec 80. let 20. století byl ve střední Evropě také výše zmiňovaným a popisovaným koncem starých časů, což Jiří Menzel geniálně postihl. Komunistický režim se udržoval již jen silou historické kinetiky a ve vzduchu bylo již cítit cosi nové. Byl to ostatně zlom i pro naši národní kinematografii, končila velká éra československého filmu, který ve svých nejsvětlejších momentech dosáhl světových rozměrů... Pomalu je čas loučit se s filmovým studiem na Barrandově, na který jednou (brzy) přijdou Stoklasové a Pustinové z televize Nova... Jiří Menzel intuitivně vycítil graviditu doby a natočil symbolicky usazený film - poctu světu, který možná ani nebyl tak úžasný, jakým ho někdo chtěl vidět...cítíte tu paralelu k našemu bývalému komunistickému státu? To dělá velké umělce velkými... Podobné filmy: Rozmarné léto, Revizor

Kulmon

Menzel si uměl poradit s Hrabalem, tento film dokumentuje, že i s Vančurou. V hlavní roli exceluje Josef Abrhám.

sud

Nádherná malebná komedie, jaká je Jiřímu Menzelovi vlastní. Poetika Vančurovy předlohy je zcela zachována a nádherný jazyk také dělá svoje. Josef Abrhám podává snad svoji životní roli a skvělí byli také Marián Labuda, Jaromír Hanzlík, nebo Josef Somr. „Konec starých časů“ nejen filmově (či knižně), ale i jednoho období Československého filmu.

Legas

Velice pěkný film, opět zalitý menzlovsky podzimním sluncem, s vynikajícím hereckým sólem Josefa Abrháma. Po srovnání s ostatními počiny pana Menzela se jeví Konec starých časů jako slabší film. 70%

sportovec

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu.

FateKEEPER

Bez bláznů a magorů by byla na světě trochu nuda. Milujeme je, nenávidíme je, radujeme se s nimi a zatracujeme je - když odejdou, jsme rozpačití z té absence živelnosti, z náhlé prázdnoty a až pak zjišťujeme, co v našich stereotypních životech chybělo. Samozřejmě, každý vede jiný život, ale pro nóbl obyvatelstvo jednoho šlechtického sídla se stane příchod záhadného knížete, kterému suverenita jednání rozhodně nechybí, něčím jako malou revolucí - během několika dní obrátí zajetou rutinu života šlechty kompletně vzhůru nohama a následně ji nechá poznat, co znamená konec starých časů... Ne, ono o ten obsah zas tolik nejde - film je především sledem výborných scének, v nichž se vyřádí celá česká herecká elita. Obrazové podání je okouzlující a funguje tu bez problémů všechno, od jednoduchých vtípků s nemotornými pády až po břitké komentáře knížete Alexeje. Menzel umí. 9/10

duklak2

Pěkný, milý film, i když přesně moje očekávání nenaplnil. Asi to bude tím, že Abrhám je zde zarostlý jak Krakonoš.

paascha

Milé a hřejivé, jako staré časy

Blofeld

Skvělá adaptace jedné z nejlepších knih české literatury.

Frenegonda

Krása ČEŠTINY vcelé její ryzosti a vančurovské poetice.

LiVentura

Roztomilá komika v podání známých tváří, na pozadí však tušení dramatu, stesku a vzpomínání..