Das Boot
The Boat
Ponorka
Režie:
Wolfgang PetersenScénář:
Wolfgang PetersenKamera:
Jost VacanoHudba:
Klaus DoldingerHrají:
Jürgen Prochnow, Herbert Grönemeyer, Klaus Wennemann, Hubertus Bengsch, Martin Semmelrogge, Bernd Tauber, Erwin Leder, Martin May, Heinz Hoenig (více)Obsahy(1)
Slavný válečný film Wolfganga Petersena z roku 1981 vypráví o mladých mužích, často ještě chlapcích, kteří byli svedeni nacistickou propagandou a zlákáni zázrakem techniky. Do boje je často vedla chlapecká touha po dobrodružství. Skutečná realita je ale zaskočila. Na moři musí čelit krutým silám přírody a bojovat s neviditelným nepřítelem. Řada z nich je bez zkušeností. Zažívají hrůzy války, samotu a zoufalství. Jejich možnosti jsou děsivé: buď se vynoří bez škrábnutí, nebo zemřou. Pod hladinou moře nemají zranění šanci. Za II. světové války se ze 40 000 mužů bojujících na palubách německých ponorek vrátilo zpět pouhých 10 000. (Česká televize)
(více)Recenze (608)
Asi nejrealističtější válečný film. ()
Němci toho ve své historii moc kvalitního nenatočili. O to úchvatnější je však tohle velmistrovské dílo na poli válečného filmu. Moc lepších jsem neviděl, jestli tedy vůbec něco! Výborná režie, kamera, zvuk, Jürgen Prochnow, prostě všechno. Je ale nutné vidět DC, hlavně pro ty, kdo zároveň četli neméně vynikající knížku. A pokud jste filmem unešeni stejně jako já a knihu jste nečetli, tak to velmi rychle napravte!!! ()
Film téměř dokonalý, který je tak realistický až je to někdy nuda na úkor děje ( a že se občas nejaká taková chvilka najde když DC verze trvá víc jak 3 hodky) a běžný člověk to ani nekdy nepostřehne ( ponorka byla do posledního puntíku okopírována podle skutečnosti) Ta ,,dobrodružná" hudba mi místy taky moc nevoněla, přesto je to asi nejlepší ponorkovej film ( protoze třeba Hon na ponorku je tak trochu politickej film s dozvuky 80.let), který se dá vidět...PS.: Aby se to trochu nepletlo, tak je v tom trochu guláš, protože jsou 3 verze Ponorky z nichž se nekdy ta nejdelší uvádí jako TV seriál...89% ()
149 min. verze takova zvlastni, roztrhana, ale reziserska 216 je spicka.. tenhle film je proste KULT! p.s.: ve filmu je videt, ze ne vsichni nemecti vojaci byli svine, ne vsichni nemecti vojaci souhlasili s pocinanim pane hitlera a ne vsichni nemecti vojaci byli ochotni zvedat pravici.. kazdopadne luxusni klaustrofobicka atmosfera, dokonala demonstrace "ponorkove nemoci" :-) ()
Prostě zážitek - nesmírně realistické podání Vás vtáhne do klastrofobického prostoru ponorky, kde budete prožívat osudy celé posádky U-96 a ani Vám nepřijde, že tam strávíte přes 3.5hod. dlouhé stopáže(Director's cut). 9/10 ()
Velmi realistické, perfektně natočeno i zahráno. ()
Ani jsem to nedokoukal. Po hodině, která mi přišla jako dvě, jsem zjistil, jaká je stopáž a řekl si: DOST. Asi to má něco do sebe, ale znám lepší filmy z podobného prostředí, tak proč ztrácet čas? ()
Skvělý film a neméně skvělá kniha....není co dodat, pouze doporučit ()
Veľko-výpravný film, najmä ak ide o rozšírenú verziu. Psychika mužov, ktorí bojujú s neviditeľným nepriateľom, schovaní pod morskou hladinou v stiesnených priestoroch dúfajúc, že ich nezachytí nepriateľský sonar a následne netrafí hlbinná bomba, prípadne nenájde nepriateľské lietadlo, je vybičovaná až k samej krajnosti. Ak takéto ťažké chvíle prežívali námorníci na ponorkách v roku 1941, ako to potom vyzeralo s nimi v roku 1944? Štatistiky hovoria jasne – z 32000 nemeckých námorníkov sa nevrátilo 29000, čo až 90%. Znie to hrozivo, ale škody, ktoré napáchali, boli ešte oveľa väčšie. Myslím, že lepší film s touto tematikou, ktorý vernejšie zobrazuje skutočnosť ako Das Boot, natočený už nebude. ()
Film je až neskutečně skutečný :-D. Podává přesvědčivou výpověď o životě a boji na ponorce. To, že divák sdílí příběh s posádkou od prvního vyplutí až do hořkého konce činí tento film velice sugestivním. Atmosféru dodává i bravurně zvládnutá práce kameramana, který byl přímo "při tom" a spolu s posádkou se prodíral skrz stísněné prostory ponorky... Vše dokresluje velice povedená hudba. ()
Film, který diváka vtáhne pod vodu a nepustí ho. Divák pak má pocit, že je také uvězněn v té ocelové rakvi spolu s posádkou. Ponorka je skvělý válečný film a nebojím se říci, že nejlepší německý film, jaký jsem dosud viděl.Film totiž nevypráví o nacistech, ale pouze o lidech, kteří se snaží přežit krutosti podmořské války. ()
Osobně bych tento film řadil k nejlepším z žánru válečné a to díky realistickému zpracování a poutavému příběhu. Bloumání na moři bez žádného kontaktu s nepřítelem, napjatá atmosféra v ponorce, a rozlišné názory na německou politiku. Bohužel jen o hlavním herci Jürgenovi nebylo nikdy moc slyšet i když by mohlo. ()
Extrémně depresivní film z prostředí německé ponorky za 2. světové války. Stopáž je tedy také extrémní, ale celkový (pocitový) dojem z filmu jeho možná až přílišnou délku snadno přehluší. Špičkové herecké výkony (jeden vedle druhého), výborná režie (těžko říci, proč pak Petersen natočil třeba takovou Tróju) a suprová hudba (ústřední motiv, wow). Můžu říci, že to není jednoduché pokoukání, ale výsledný dojem z filmu je neskutečně silný. Jako bych sám byl členem posádky. A to bylo dost možná záměrem režiséra. Libový konec. ()
Fenomenal, ja? Doch, doch. ()
Přes 3 hodiny se toulat s hlavními hrdiny ponorkou pro mne nebyl zážitek, který bych od tak dlouhého filmu očekával. Asi prostě neumim docenit tu geniální práci Německých filmařů. Závěr filmu je k pousmání.. jak ho popsat.. řekněme, že pracujete jako svářeč pod vodou, prostě extrémně nebezpečná práce, přijdete z práce konečně domů, spadnete ze schodů a zlomíte si vaz. Děkuji, že jsem 3 hodiny fandil úplně na hovno ! ()
Temné, skľučujúce a skvelé. Skoro 4 hodiny, ale ubehli ako voda. Hm.. Voda. Blbý vtip. ()
skoro tak dobré jako kniha ()
Německá filmařina je na můj vkus kolikrát až příliš precizní. U tohoto filmu to promíjím, protože lepší film o nacistickém ubotu by asi nikdo jiný nijak jinak natočit neuměl. Filmů o ponorkách je hafo, ale tento jediný se vám vryje navždy pod kůži. Celkové poselství mě ovšem nakrklo, protože posledních cca 10 minut zdegradovalo celý film. Jenže to bych fakt chtěl po Němcích asi trochu moc, aby tomu vymysleli nějaký neotřelý a nápaditý konec. Koneckonců, oni tu válku projeli a doteďka z toho mají slušný komplex, takže se asi jiný závěr ani nedal očekávat. Odřené čtyři hvězdy za obrovskou snahu se zavřenýma oběma očima. ()
Související novinky
Zemřel režisér Wolfgang Petersen
Ve věku 81 let zemřel slavný německý filmař Wolfgang Petersen. Režisér se proslavil v roce 1981 snímkem Ponorka, který obdržel šest nominací na Oscara. Tento úspěch vedl o tři roky později k dětské… (více)
Neeson a drogová ponorka
Liam Neeson nedávno prohlásil, že hodlá zhruba do dvou let seknout s akčními rolemi. Koneckonců už mu je 62 a nemá fyzičku jako třeba Stallone, není tedy divu, že se pomalu přesouvá k o něco… (více)
"Víte co? Sedí v kasinu a zapíjejí, že nás potopili. Ještě ne, kamarádi, ještě ne!“ Německý válečný film. Skoro celý se odehrává ve stísněných a tmavých prostorách ponorky. Nehraje v něm žádná hvězda. Hlavními hrdiny jsou zarostlí námořníci, kteří přes dvě hodiny filmového času bojují s ubíjející nudou a nepřátelskými torpédoborci. Rozumíte tomu, proč se tohle válečné drama stalo ve Spojených státech nejnavštěvovanějším zahraničním filmem - který byl navíc uváděn s titulky? Abyste tuhle „ponorkovou nemoc" dokázali pochopit, museli byste se vcítit do filmového fanouška ze začátku 80. let, jenž s očima navrch hlavy a v němém úžasu zíral na Ponorku, která redefinovala pojmy napětí a autenticita a navíc posunula hranice technického zpracování o pěkných pár námořních mil dopředu. „Když jsme v roce 1982 poprvé promítali Ponorku ve Spojených státech, byli jsme hodně nervózní - přece jen šlo o bývalého nepřítele. Američtí diváci ji naštěstí pochopili správně. Rozuměli jejímu humánnímu a protiválečnému poselství. Při prvních reakcích publika jsem si hodně oddychnul," vzpomíná režisér Wolfgang Petersen. Úplně poprvé Ponorka vyplula v roce 1973 v románu bývalého válečného korespondenta Lothara Gunthera Buchheima, který se v roce 1941 nalodil na ponorku U-96. Buchheim se ve filmu objevuje jako poručík Werner (Herbert Gronemeyer), ambiciózní, ale nezkušený válečný dopisovatel, který doufá, že mezi posádkou ponorky ochutná válčení na moři. Převod Buchheimova bestselleru na filmové plátno nebyl vůbec jednoduchý. Ponorka měla být původně natočena jako film mezinárodního formátu, s americkým režisérem a také se známými herci. Jenže Buchheim se představy velkofilmu polekal a tento záměr znemožnil. Režie se proto ujal nepříliš známý Wolfgang Petersen, který Ponorku natočil pouze v německých podmínkách s bezejmenným hereckým ansámblem, z něhož vyčnívalo pouze jméno Jůrgena Prochnowa. l tak se se svým pětadvacetimilionovým rozpočtem (v markách) Ponorka zařadila mezi nejnákladnější filmy evropské produkce té doby. Největší část z tohoto balíku pohltily modely ponorek. S jejich stavbou filmařům pomohl původní konstruktér německé ponorky typu VII-C, který dostal podobnou zakázku poprvé od konce druhé světové války. Před natáčením vznikly dvě repliky v životní velikosti (první, plně funkční, pro záběry zvenku a ta druhá pro natáčení v interiéru) a tři zmenšené modely určené pro trikové záběry. Filmařskou flotilu ještě doplnily miniaturizované napodobeniny torpédoborců a tankerů. Kromě věčných hádek s Buchheimem se Petersen potýkal s řadou technických potíží. Funkční model lodi, který byl vlastně jen prázdnou skořápkou vybavenou motorem, se při natáčení závěrečné scény u přístavu La Rochelle rozlomil a potopil na dno. Trikové scény zase komplikovali mořští ptáci, kteří tu a tam přistávali na modelech torpédoborců a ponorek. Nejhůř na tom byli herci, kteří měli během natáčení dost času na to, aby na vlastní kůži poznali stísněné podmínky německé ponorky. Petersen chtěl, aby byli stejně bledí jako námořníci uzavření celé měsíce uvnitř kovových stěn, a nutil je zůstávat uvnitř modelu co možná nejdéle. Kdybyste se na začátku roku 1981 kohokoliv zeptali, kdo je to Wolfgang Petersen, odpovědí by nejspíš bylo pokrčení ramen. Na konci téhož roku by vám stejný člověk řekl, že je to režisér, který natočil Ponorku. Opěvované válečně drama otevřelo neznámému televiznímu režisérovi bránu do světa velkého filmu. Zpočátku se ale v tornto světě spíš jen nesměle potácel (nekonečný Nekonečný příběh a béčkové sci-fi Můj nepřítel). První hollywoodský úspěch si na konto připsal až v roce 1993, kdy spolu s Clintem Eastwoodem S nasazením života pečoval o kejhák amerického prezidenta. Od té chvíle kráčí pomalým tempem (každé dva roky jeden film) od úspěchu k úspěchu. V roce 1995 natočil Smrtící epidemii s Dustinem Hoffmanem, o dva roky později zvolil Harrisona Forda do funkce amerického prezidenta v Air Force One a nedávno prožil s Georgem Clooneym Dokonalou bouři. Jenže tyhle úspěchy moc neznamenají. Když se kohokoliv zeptáte na Wolfganga Petersena, stejně si nejdřív vzpomene na Ponorku. Díky výborné režijní, herecké i trikové práci patří Ponorka i přes své stáří stále mezi nejlepší „válečné" filmy všech dob. Inspirovala se jí řada filmařů, mezi nimi i velikán Steven Spielberg, podle něhož by její technická kvalita a živočišné napětí zdobilo každý akční film. Dokážete po tomto chvalozpěvu pochopit, proč se Wolfgang Petersen v roce 1996 pustil do přestříhání filmu a vytvořil úplně novou, o hodinu delší verzi? Vysvětlí vám to sám: „l když měl film obrovský úspěch, pořád jsem si musel představovat, jaké by to bylo, kdybych se k němu mohl vrátit a sestříhat svou vlastní verzi. Chtěl jsem příběh Ponorky odvyprávět bez ohledu na komerční pravidla, jen s pomocí svého citu," říká režisér. Pro ukojení vlastní fantazie měl k dispozici přes 300 kilometrů filmového pásu. Asi nejtěžší práci měli při rekonstrukci filmu zvukaři, protože narozdíl od drtivé většiny filmů u Ponorky dominuje zvuková stránka nad vizuální. (Vzpomínáte třeba na zlověstné skřípání kovu, když ponorka odolávala extrémnímu tlaku vody, nebo na pípání sonaru britského torpédoborce?) Zvukař Wylie Stateman tvrdí, že se díky digitální technologii podařilo dodat Ponorce takovou atmosféru, jako kdyby byla natočená na konci devadesátých let. „Výhoda digitálního zvuku spočívá v tom, že tiché scény jsou ještě tišší a ty hlasité naopak hlasitější." Je možné, aby to, co je dokonalé, bylo ještě dokonalejší? Logika to vyvrací, Ponorka to potvrzuje. () (méně) (více)