Tajemství Ocelového města

Dnes už se lze jen stěží domnívat, jakými cestami by se ubírala životní dráha francouzského spisovatele, dramatika a zakladatele vědecko-fantastické literatury (pro níž se později ujala zkratka sci-fi) Julese Verna, kdyby se jej, ještě coby pouhého tajemníka pařížského Théatre lyrique, neujal sám Alexander Dumas starší. Pod jeho dohledem a částečně i vlivem vzniká nejprve několik dramatických prací, jejichž úspěch se bohužel pohybuje v mizivých procentech a proto zkouší zaujmout jinde a jinak. I když podle vlastních slov toužil napsat tzv. "román o vědě" pro dospělé, mimořádná a dodnes přetrvávající obliba jeho fantastických dobrodružných příběhů autorovo přání do jisté míry simulují, neboť nejvýraznějším motivem zde zůstávají nadčasově vkomponované, v té době zatím neexistující technické vynálezy, jejichž zhmotnění se ovšem uskutečnilo během první a druhé světové války. Tuto reflexi beze zbytku naplňuje román Ocelové město, původně reagující na zdrcující porážku francouzské armády pruským vojskem roku 1870, ale díky nepoučitelnosti lidstva je jeho děj aplikovatelný bez přísného časového umístění do jakékoli historické epochy světových dějin (hrůzným vyplněním budiž svržení atomové bomby na japonské město Hirošima v závěru druhé světové války). Filmově - televizní koprodukce pod vedením režiséra Ludvíka Ráži vtiskla celému dílu neopakovatelnou atmosféru a mistrovským způsobem využívá smazatelnou hranici fikce a reality, ozvláštněnou dětským pohledem na probíhající události. Nepominutelnou složkou filmu jsou samozřejmě herecké kreace, zejména Jaromír Hanzlík dokázal bravurně odlišit charakterovou polaritu své dvojrole a překvapivě vyrovnaný výkon tu podává tehdy dvanáctiletý Jan Potměšil, ale pochvalu lze udělit i ostatním (fascinující Vinklář, atypicky obsazený Růžek, Kostka, Bláha, Somr, Čepek, Řanda, Medvecká, Tomáš Holý). Verneovo dílo lze v širších souvislostech pokládat za vůbec nejranější předpověď katastrofického zneužití rodícího se technického i vědeckého pokroku, což ostatně o několik desítek let později blíže specifikoval Karel Čapek ve svých utopistických vizích (jež se nakonec ukázaly jako ne zcela utopistické). Nechť zůstane tento pomyslně vztyčený prst varovnaným signálem pro budoucí generace, kterým by znemožnil opakovaně se dopouštět chyb minulosti. (31.07.2010)

Navzdory mnoha oslavným hodnocením zde, velké zklamání. Film se od předlohy odchyluje natolik, že je nutné mluvit o pouhé volné inspiraci, nikoli adaptaci Verneova románu. Chápu, že bylo nutné se vejít do nikterak dlouhé stopáže, chápu i to, že se mnohé natočit jednoduše nedalo, přesto jsem přesvědčen, že nevěrnost předloze ve v tomto případě chybou a z románu zůstalo příliš málo. Na rozdíl od mnoha jiných si také myslím, že Zeman s jeho triky a kulisami ve stylu ilustrací Léona Benetta by to pojal zajímavěji a lépe. Velkolepost Schultzova (nikoli Janusova, jen tak na okraj poznamenáno) města ve filmu zcela mizí, přísnou organizovanost nahrazuje podivný šlendrián, vědeckofantastično morální podtext, ne že by nebyl už u Verna, ovšem je tam i opojení technikou a moderností, které u Ráže naprosto chybí a mění se v podivnou starosvětskou antikvovanost... Celkový dojem: 65% (26.02.2012)

Způsob, kterým dokázal proměnit Ludvík Ráža vědeckofantastickou, v kontextu Verneova díla spíše průměrnou knihu v nadčasový zázrak syntetického žánru, dostupný právě tak dětem jako dospělým, je pozoruhodný. Postavy tohoto televizního díla skutečně žijí a zejména Jaromír Hanzlík tu dostal a beze zbytku v titulní dvojroli využil tuto příležitost k jednomu ze svých mimořádných hereckých výkonů. Myslím, že neaktuální není ani základní myšlenka díla o vítězství (řekl bych raději vítězení) demokracie nad zvůlí a diktaturou. Úroveň naší dětské tvorby let sedmdesátých a osmdesátých byla opravdu pozoruhodná, navíc hranice malé středoevropské země v řadě případů prolamující. Je to, chtěnechtě, nostalgie. A ne malá. (26.08.2007)

Oceňuji, že se Rážovi podařilo s minimem prostředků navodit tísnivou atmosféru průmyslového kolosu 19. století. Fortuna naproti tomu není představena vůbec, což vytváří zvláštní kontrast. Podobné je to se vším ostatním. Postavy se často ztrácejí, některé, kdyby nebyly, také se nic nestane. A právě tato polovičatost, občasné zlomy ve vyprávění a celkový dojem televizní inscenace, byť dobově relativně nadprůměné, pro mne celý film sune směrem k průměru. (06.06.2015)

Dvaja príbuzní, dve polovice veľkého dedičstva a dva diametrálne odlišné pohľady na svet. Protivojnové myšlienky nie sú Verneho dielam cudzie, je to trochu variácia na Vynález skazy s predpoveďou rozdelenia sveta a studenej vojny. Nie je ľahké sfilmovať Verneho, buď sa ide vtipnou cestou, alebo v tomto prípade mierne poetickou. Možno tomu takto chýbajú nejaké grády, ale inak poctivá adaptácia. –––– Pánové, na lidského génia! Na celosvětové panství! (08.08.2017)