Tajemství Ocelového města

Tajemství ocelového města jsem měl vždy rád. Oblíbené české ztvárnění Verneovi knihy se zlatou generací českých herců. Děj není nikterak složitý, na druhou stranu je natolik zajímavý, že vás udrží napjaté během filmu až do finále. Strašně mi náladou připomínal film knížky Karla Čapka a ty já mám velmi rád. Česká klasika, která se nezapře. (08.11.2011)

Verneovka. Příběh o dobru a zlu, a kdo čemu slouží. Pěkná pohádka o snaze podmanit si druhé město, silou a mocí, město, kde žije plno láskyplných lidí, kteří nechtějí zbrojit, neb jsou uvědomělejší, než ten, kdo chce zbrojit a vidět vše v troskách, aby tam pak mohl vládnout. Technika selže, dobří lidé zvítězí. (25.09.2010)

„Zakázané pásmo. Ale nic si z toho nedělejte, až nastoupíte, moc času na výlety mít nebudete. U nás si na nezaměstnanost stěžovat nebudete, pane Andersone.“ Ráj na zemi Fortuna vs. Ocelové město, místo skleslých, otrocky pracujících a „roboticky“ synchronizovaných dělníků, kouřících komínů, nebezpečných pokusů a všudypřítomných policistů/vojáků se psy (a tajnými v kočáru). Ta historická paralela je zjevná a vydařená. Vlastně úplně nechápu, že ten film prošel. Ale i bez toho je to pořád nápaditá „scifárna“, které nechybí atmosféra (na které má lví podíl Fišerova znepokojivá, zlověstná a dramatická hudba) a kopec napětí, zvláště když divák naplno fandí hlavní postavě a má o ni strach. A jejího představitele Hanzlíka si publikum užije dosytnosti, protože zde má dvojroli; mimochodem velmi vtipně vyřešenou (opravdu zábavná „společná scéna“ včetně odrazu v zrcadle a bitky). A proti němu nestojí žádné ořezávátko, Vinklářův démonický záporák Janus má styl i charisma (a vlastně jenom jednu slabost…). Ostatní role jsou také dobře obsazené, ale hodně mě rozesmála nádherná one-minute-show Zdeňka Srstky. Film neměl vyloženě slabších míst, i když konec se dal samozřejmě čekat. Na druhou stranu, po celou dobu sledování mi trochu vrtalo hlavou, jestli je film určen i pro děti, když má dětské hrdiny a fantazijní tématiku, ale na tuto diváckou skupinu i drsnější scény. Tak či tak to vidím na slušné 4*. (08.06.2014)

Dívat se na to dá vcelku i s potěšením, ale žádný zázrak to není. Nevadí mi, že autoři naložili s předlohou volněji, přece jen ji přizpůsobili více dětskému diváku, takže tam přidali i dětského hrdinu, s nímž se dalo identifikovat. Jen lituji, že se tohoto námětu nechopil K. Zeman. Vždyť ve Verneově knize je Ocelové město popsáno jako taková steam-punková Metropolis, přísně organizovaná a hierarchizovaná, démonická, ale svým způsobem grandiózní. To by Zeman svými papírovými kulisami dokázal vykouzlit. Zde má Ocelové město tvář umolousaného okresního fabrického maloměsta konce 19. století. (15.04.2012)

Protože převod verneovek na plátno má u nás velkou a úspěšnou tradici, přistupoval jsem k "Ocelovému městu" s nadějí, která nakonec příliš uspokojena nebyla; možná proto, že ani sám Verne "opsanému příběhu" příliš nedůvěřoval: Město postavené pro válku se zničí ve snaze zničit město postavené pro mír. V principu by se měly zničit obě, protože žádná výhradně mírová zem nemůže vedle výhradně uchvatitelské země existovat. (07.02.2021)