Tajemství Ocelového města

"Představte si město, padesát tisíc lidí, na které přiletí z ničeho nic, uprostřed zimní měsíční noci smrt…Smrt, která jako kdyby přišla z Měsíce." Jules Verne byl genius, které leccos znal a předvídal. A i příběh Ocelového města je velmi nadčasový. Když se jeden novinář z tohoto filmu vrací z města Fortuny do Ocelového města s tvrzením, "vezu Vám mír", můžeme v tom vidět třeba události kolem Mnichovské dohody. Ale taky připomínku toho, jak to bylo a je na Ukrajině, kde se agresivní Rusko snaží svést vinu na vývoj událostí na Ukrajinu, jak se o to v našem příběhu snažil Janus, zakladatel Ocelového města. Filmové zpracování Ludvíka Ráži mě doslova nadchlo skvěle ponurou atmosférou a výbornou výpravou. Výborné jsou i herecké kreace, zejména pak Jaromíra Hanzlíka ve své dvojroli. To jak (nejen) dikcí hlasu dokázal odlišit obě charakterově odlišné postavy, nemělo chybu. Chybu opět neměla ani hudba Luboše Fišera, i když zvláště to úvodní burácení bylo na něj až trošku nezvyklé. (24.02.2023)

Navzdory mnoha oslavným hodnocením zde, velké zklamání. Film se od předlohy odchyluje natolik, že je nutné mluvit o pouhé volné inspiraci, nikoli adaptaci Verneova románu. Chápu, že bylo nutné se vejít do nikterak dlouhé stopáže, chápu i to, že se mnohé natočit jednoduše nedalo, přesto jsem přesvědčen, že nevěrnost předloze ve v tomto případě chybou a z románu zůstalo příliš málo. Na rozdíl od mnoha jiných si také myslím, že Zeman s jeho triky a kulisami ve stylu ilustrací Léona Benetta by to pojal zajímavěji a lépe. Velkolepost Schultzova (nikoli Janusova, jen tak na okraj poznamenáno) města ve filmu zcela mizí, přísnou organizovanost nahrazuje podivný šlendrián, vědeckofantastično morální podtext, ne že by nebyl už u Verna, ovšem je tam i opojení technikou a moderností, které u Ráže naprosto chybí a mění se v podivnou starosvětskou antikvovanost... Celkový dojem: 65% (26.02.2012)

Tyhle filmové adaptace verneovek mám nesmírně ráda. Tajemství ocelového města mě odmalička děsilo. Drama jak stuhou vyšité z toho nejjemnějšího hedvábí. O Honzíka Potměšilů jsem měla vždycky děsný strach a ty nervy, jestli to stihne, jestli si ho někdo všimne! Skvělý Josef Vinklář, jenž se mi ve své roli chtivého profesora pokaždé zosobnil jako čisté zlo bez špetky lidskosti. To celé výborně doplňuje Fišerova hudba, podkreslující depresivní náladu napínavého děje. (14.06.2015)

Rážovo zpracování Vernovy látky není imaginativní, jako tomu bylo u Karla Zemana, přesto se dá označit za originální - neznám jiný československý snímek z té doby, který by vlastně odpovídal definici pojmu noirová detektivka, po stránce atmosféry nebo emocí bych mohl srovnávat třeba i s Čínskou čtvrtí. Vím, moc ostrá nadsázka... Ze současného pohledu je zajímavý politický podtext, který si umí najít zastání i přes změnu režimu u nás - Ocelové město a jejich smýšlení se dá z pohledu proletáře chápat jako kapitalistické a z pohled kapitalisty jako proletáské. Co si divák vybere, je prakticky jenom na něm a samotného mě překvapuje, s jakou lehkostí se režisér dokázal vypořádat s možnými připomínkami shora. 80% (23.07.2012)

Zcela jiné pojetí Verneova díla než na jaké jsme zvyklí z filmů Karla Zemana, ale přesto - nebo právě proto - velice dobrý, uvěřitelně se tvářící film s věčným, nestárnoucím poselstvím, výtečným hereckým obsazením a působivou Fišerovou hudbou. Jaromír Hanzlík, Martin Růžek a Josef Vinklář byli skvělí. Těšil jsem se i na mého oblíbeného Josefa Větrovce, jenže ten se ve filmu mihl jen na začátku a na konci.... A neřekl ani slovo (přitom ten hlas!). (26.02.2012)