Poslušně hlásím

Ve všech zásadních bodech mohu souhlasit s Radkem 99. Steklý vyvinul maximální úsilí, aby co nejplastičtěji zachytil závěrečný díl švejkovské anabáze, dal mu co nejplnokrevnější filmový tvar a současně vytvořil prostor pro celou řadu buď slušných, nebo i pozoruhodných hereckých kreací (mimo Hrušínského tu exelují např. Beneš, Krampol, Marvan, Nedbal a mnoho dalších). Zašlý svět někdejší podunajské monarchie tu ožívá v celé své problematické slávě krausovské "Kakánie". Pojetí titulní postavy je vyhroceno až do poloh přímé protidynastické rezistence; pominuta je postava jednoročního dobrovolníka Marka (to je asi největší daň době vzniku tohoto díla). Myslím, že Hašek by se při pohledu na toto filmové ztvárnění rozhodně nenudil a Hrušínského fragmentární pojetí švejkovské postavy by minimálně pochopil, když už by jím nebyl nadšen. Myslím, že zatracovat toto filmové dílo ve jménu velmi pomyslných absolutních estetických kánonů by bylo krajně zpozdilé. Mluví totiž do naší současnosti právě tak jako kdysi, kdy bylo právem spisovatele svobodně a po svém se vyjadřovat k ožehavým otázkám doby. V každém případě je HLÁSÍM i dnes mimořádně vděčným diváckým zážitkem. (10.02.2011)

Pokračovanie kultového príbehu československej, podrobnejšie českej tvorby so skvelým hercom Rudolfom Hrušinským, ktorý si zachováva v tomto diely svoj humor, dej a príbeh sú skoro na nerozoznanie, dá sa pri tom stráviť celkom fajn chvíľa a pripomenúť si časy dávno minulé takou celkom dobrou komédiou a tvrdou satirou v nej, najmä na vojnu a skostnatelý žalár národov Rakúsko-Uhorsko. (15.06.2012)

Druhá část osudů Dobrého vojáka Švejka vybírá z bohaté zásobnice historek a episod, jež Hašek ve svém románu sebral, několik nejcharakterističtějších, zejména Švejkovu budějovickou anabasi a závěrečnou historii, kterak Švejk upadl do rakouského zajetí. V této druhé části se snad ještě více než v první projevuje nedostatek jednotné dramatické linie, kterou se vyznačuje sama literární předloha. Je jisté, že úloha zdramatisovat nebo zfilmovat „Osudy dobrého vojáka Švejka" je nesmírně těžká. Nelze říci, že by se tvůrcům tohoto filmu podařilo všechny obtíže překonat. Film musí sahat k velkému zkracováni a deformování literární předlohy, což je u díla tak známého a populárního jakým je „Švejk", vždy na pováženou. Tak se stává, že charaktery hlavních osob (na př. lajtnanta Duba a kadeta Bieglera) v této zkratce zůstávají ploché a neprokreslené. Mnoho nesmírně populárních a filmově jistě vděčných postaviček bylo vypuštěno a to také čtenáře Haškova románu na filmu dost nepříjemně zarazí (jednoroční dobrovolník Marek!). A tak nezbývá než konstatovat, že ani tentokrát nedokázali filmaři převést Haškův román do filmové podoby způsobem, který by se dal nazvat kongeniálním. Filmový přehled 52/1957 (25.11.2007)

"Poslušně hlásím že jsem opět zde!". Tak zní pokračování o nic lepšího, o nic horšího a stejně výtečného "Dobrého vojáka Švejka", vynikajícího zfilmování našeho světově nejznámějšího románu Jaroslava Haška "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války". Humorné situace se tu jen kupí. Už na začátku ve vlaku vypráví Švejk nadporučíku Lukášovi svoje příhody a poznatky, a přitom nevědomky urazí generálmajora Von Schwarzburga (skvělý Miloš Nedbal), který s nimi sedí v kupé. Poté "nevědomky" zastaví vlak, ztratí se na nádraží, tam v hospodě pije jedno pivo za druhým, hostí Maďarského vojáka (Vlastimil Brodský), poté se vydává pěšky do Budějovic ke svému regimentu, kterému se stratil, cestou je zatčen v Putimi (kterou zabloudiv několikrát prošel), poněvadž četníci myslí že je ruský špion.... A tak dále. Mohl bych se rozepisovat do nekonečna. Zrátka vynikající. (01.11.2005)

Kvality druhého dílu jsou velmi pečlivě provázány s dílem prvním, jeden bez druhého jakoby nemohl existovat, nemohu se proto rozhodnout, který mám raději. V pokračování Švejk působí daleko odevzdaněji životu a svému osudu, jak také v závěru snímku může divák skrze Švejkovo filozofické pojednání vidět. Ve svých činech také zachází mnohem dále než v předchozím díle (převlečení se do ruské uniformy) a spoléhá na svou "blbost", která ho má ze spárů všech problémů a hrozeb oběšením dostat ven. Přibylo zde více scének bez Švejka, které se věnují vojně, hlavní hrdina už má také méně průpovídek, avšak vždy ví, kdo je blbec a také jak s ním zacházet. Přes všechny vysoce postavené, které nešetří, se tak vždy vrátí tam, kde je mu nejlépe, a to mezi zcela obyčejnými přáteli. To jsou dílčí aspekty, které se v předchozím díle nenacházejí a proto jako přední kvalitu tohoto pokračování vidím právě ve větším rozvoji a možnosti psychologického náhledu do jeho postavy. A své fungování, to má skvěle vymyšlené, Švejk. (24.02.2019)