Svatby pana Voka

Přiznávám, že v tomto případě naprosto nechápu zdejší hodnocení tohoto filmu. Podle mě se jedná o další z vynikajících komedií "made in Česká republika". Je přece velkou frajeřinou umět si udělat legaci i z vlastních dějin. Film plný skvělých hlášek, kde je nutno ocenit i brilantní herecký výkon Miloše Kopeckého, kterému byla role šitá přímo na míru. Nezaostávají ani ostatní, jako např. Pavel Landovský a Václav Sloup. Pro mě se jedná o komedii jak se sluší a patří - vtipnou, rozvernou a lehce prostopášnou. Takové filmy se již netočí, a to je veliká škoda. (18.11.2010)

Výborný Miloš Kopecký...on sám se nechal slyšet že je to jedna z nejoblíbenějších rolí! Opravdu skvělý film stejně tak jako osobnost Petra Voka z Rožmberka.Pozoruhodná postava která se do našich dějin zapsala jako poživačný šlechtic a bonviván ale i jako výborný rytíř, státník,cestovatel,milovník umění a knih(Na zámku v Třeboni vlastnil největší knihovnu v Českém království - dost možná i ve střední Evropě,Rožmberkové - ve své době nejmocnější rod Českého království- do značné míry samostatné knížectví)-proto nemůžu souhlasit s názorem *Oskara* že Petr Vok byl nedůležitou osobností českých dějin.Za jeho panování byla Třeboň považována za meku nejvyšších představitelů politiky(jednota bratrská),církve a učenců.Velkou měrou se zasadil o prosazení tzv. Rudolfova majestátu.Film zachycuje Petra Voka ještě za jeho divokých let až po smrti svého bratra Viléma se "uklidnil" a stal se z něho a skvělý hospodář.Podle mne výborný film, skvělý námět a výborný Miloš Kopecký jasných ***** Myslím si že i pro dnešní kinematografii námět na velkofilm jen s trochu vážnějším pohledem.:-) (26.06.2007)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Nikdy jsem to nedodíval celé - až dneska - a abych řekl pravdu - tak to nebyla zas až taková životní chyba... Film je to příjemný - nedělení dopoledne při vaření či žehlení může krásně zpříjemnit, ale to už je bohužel dnes asi tak všechno. Každopádně světový v něm ale je Lanďák jako Rudolf II. Jakákoli scéna s ním byla stoprocentní a stálo by za to vystříhat z toho filmu pouze jeho a těch 20 minut by okamžitě dostalo mé plné hodnocení. (27.10.2014)

Skvělý Miloš Kopecký, který si roli starého svůdníka užívá a já jsem se jeho kreacemi a zběsilými útěky skvěle bavil. Bohužel se to samé nedá říci o všem ostatním v tomto filmu, kterým se probojovat pro mě bylo utrpením odpovídajícím císařské zácpě, kterou prožívá Pavel Landovský v roli Rudolfa II. Moje hodnocení 40%. (11.05.2016)