Kouř

Afektované dialogy a sarkasmus na hraně únosnosti. Bizarní leporelo Vorlova uměleckého know-how. Jeho síla je v realističnosti vzdor absurditě provedení. Dokonalé panoptikum komunistického průmyslového velkopodniku a života v něm. Stará dobrá garda sklepáků v nejlepší síle. Dnes už taky legendární film. (27.09.2016)

(3x) ,,Já tu nejsem sám, já si tady tak chlastám..." Řada uživatelů bere zde KOUŘ jako film Divadla Sklep, vycházejíc ovšem ze staršího Vorlova snímku Pražská pětka tam mnohem víc vnímám vliv poetiky baletní jednotky Křeč a hlavně pak recitační skupiny Vpřed pod vedením Lumíra Tučka (který je zde autorem scénáře). Ovšem to, co fungovalo v povídkách Oldův večírek nebo i Na brigádě z Pražské 5 takřka bezchybně, zde v celovečerním formátu působí zbytečně zdlouhavě a dochází i na vyloženě prázdná místa. Nehledě na tak šílený scénář plný trapností ze strany mladých pracovníků (především postava podnapilého hrdiny-archiváře Bédi odpudivá vzhledm i chováním), což bohužel na rozporuplných pocitech přidává a přebíjí i vcelku zajímavou zápletku. Atmosféra moderních diskoték 90.let s nástupem stylu eurodance a hiphopu mne totálně míjí, přínos zhledávám ve vykřeslení pracovních poměrů v továrně na sklonku socialismu i zajímavou kritiku režimu jako takového. Z herců stojí za pozornost mladý Jaroslav Dušek v roli šéfa výskumního oddělení, stělesňujícího absurditu minulého režimu, pak zaujme už jen krásná Lucie Zedníčková, jejíž duet "Hele kotě, vo co ti de..." je pro mne nejlepší písní tohoto rytmikálu (kdepák trapnej Arnoštek se svým teplým fajnovým hitem!). Rozhodně zajímavý film, který mi svým stylem příliš nesedl, odpuzuje mne. Nicméně souhlasím, že za vidění jaksi stojí. 55% (Naposled zhlédnuto dokonce v kině... [Kino Úsmev, Košice – Československý den 28.10.2018 ] (03.07.2017)

No, můžete mě přesvědčovat, že je film výbornou satirou a perfektně reflektuje dobu , nic to však nemění na tom, že Kouř je v podstatě hovadina. Naštěstí pro diváka docela zábavná. Specifický humor je zde dobře poznatelný, Jana Slováka si sice pamatuju více jenom z Mazaného Filipa, ale jeho gestikulace mi velmi připomínala Vávrův a Hanákův herecký projev z Kopytem sem, kopytem tam (takže, jestli Radek99 považuje příspěvěk Divadla Sklep v tomto filmu za spíše menší než větší, tak já ho tam cítil celkem zřetelně). A ono vůbec obsazení herců se v tomto filmu podařilo (třeba Čtvrtníček s Duškem byli výborní). S čím mám ale hodně velký problém je "muzikálová" složka. Ty písničky, přesněji "písničky" se nedaly poslouchat, vlastně to byly jen recitativy textů (v nichž se hrálo se slovy) na pozadí nějaké úchylné melodie. Asi v tom mám hledat umění, ale nějak jsem ho nepostřehl. A Arnoštek...tenhle buzík mě se svým "...fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový..." po vtipném prvním použíti brzo začal unavovat. Třeba nechápu velké umění a skvělou reflexi tohoto díla, možná jsem jenom nebyl správně naladěn, každopádně tuto občas vtipnou absurditu vidím pouze na průměr. "Ostatně já doufám, že i vy se zapojíte Mirku...můžu vám tak říkat?" - "Ale jó tak...můžem si rovnou tykat." - "Nó to zase...podívejte se zase všeho do času." (18.12.2011)

Poprvé mi o Kouri vykladal kamarad, ktery perfektne napodoboval hlavniho hrdinu, takze jsem musel letet domu a Kour si najit. Byl jsem na jednu stranu docela prekvapen, ale i zklaman. jsou tam hezke momenty, ale film jako celek mi moc neladi. verim, ze se najde spousta, co da plny pocet, ale i taci, co treba jen jednu hvezdu. Ja dam tri, abych byl mezi, protoze mam z toho stale takove zvlastni pocity. (11.02.2008)

Někde jsem četl, že nemáme film, který by bilancoval s normalizací. A co Kouř? Tenhle jedinečný "muzikál", který ve zhuštěném prostředí jednoho industriálního komplexu nabízí refexi snad všech podstatných složek totality! Škoda, že tenhle Vorlův film tolik zapadl, protože mezi záplavou dementních kapitalistických satir to byl po všech stránkách dotažený projekt, který bez obtíží zpracoval normalizační morálku i estetiku a do filmového života účinně převedl poetiku divadla Sklep. Zároveň Vorel s pronikavostí tak typickou pro mistry sarkasmu rozkryl v nadšeném sametově-revolučním kódu tehdy takřka opomíjené tóny falešného divadla a v průběhu natáčení je inkorporoval do scénáře. Nelze přehlédnout jasnozřivost filmového finále, ve kterém se staré mísí podle podivně harmonického scénáře s novým a svině si náhle nasazují škrabošky s lidskou tváří. Obrozený vzduch továrny tak pořád nese silný zápach totalitního kouře. Nepříjemně prozíravé vidění budoucnosti. Promiňte, ale vedle Kouře působí (prý) poselství Pupenda jako laciné pásmo humoru pro celou rodinu. Film, na který by se nemělo zapomínat. Film, který by se měl PŘIPOMÍNAT! (27.01.2004)