Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Prazvláštní muzikál o prazvláštních létech... Kultovní snímek s podtitulem „Rytmikál totalitního věku“ vypráví příběh mladého inženýra Mirka, který přichází na své nové působiště se zcela bizarním a nepochopitelným výstřelkem – že chce pilně a poctivě pracovat, což vzbudí nemalé pozdvižení. Tímto naprosto bezelstným přístupem ale následně mimoděk uvádí do chodu místní dějiny, a ocitá se uprostřed otevřené vzpoury… Po svém celovečerním debutu Pražská pětka z roku 1988 si režisér Tomáš Vorel opět zvolil satirickou látku a dle svého studentského snímku ING. z roku 1985 natočil s Lumírem Tučkem, spoluscenáristou a autorem písňových textů, z Recitační skupiny Vpřed dnes již kultovní film s tolik typickou poetikou divadla Sklep, kde se vážné mísí s nevážným, ironie s obdivem, realita s bizarností a skutečnost s absurditou. Realizační práce začaly ještě na sklonku komunistického režimu v roce 1988 a natáčet se začalo v lednu roku 1990. O rok později si v únoru 1991 film odbyl premiéru, ale v kinech bez výraznější divácké odezvy zapadl. Se znovuobjevováním Kouře se z něj však pozvolně stal nadčasový fanouškovský fenomén, vyznačující se ojedinělým humorem, svérázným pojetím muzikálu a také skeptickým pohledem na revoluci, jejíž výdobytky nakonec připomínají pořádky staré. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (693)

heyda 

všechny recenze uživatele

Dám vám hádanku. Co vznikne, když smícháte totálně ujeté songy a spoustu vypálených cigaret s totálně nelogickými dialogy a hnusnou komunistickou továrnou? ... Vážně nevíte? No přece film Kouř !!! Nejdřív jsem si říkal, že tento film NELZE ohodnotit, ale nakonec jsem se rozhodl dát 3 hvězdičky. A to především za to, že jsem po celou dobu zíral s otevřenou pusou a nevěřil vlastním očím. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Divadlo Sklep miluju, nicméně tohle považuju za jeden z jejich slabších kousků (kterých je ale minimum). Na můj vkus snad až příliš pošmourná atmosféra (což ovšem koresponduje s názvem filmu), hudební složka filmu není nijak zvlášť úžasná a herci jsou přesvědčiví jen do určité míry. Nejvýraznější postavičkou je tak skutečně Arnošt. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Kouř je dosti neuvěřitelnou reflexí socialistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Divák v ní postupně zjišťuje, že nesleduje pouze příběh jednoho imaginárního socialistického mamutího podniku, nacházejícího se v jakési průmyslové zóně kdesi na periferii a vytvářejícího "svět sám pro sebe", ale že tato průmyslová enkláva je vlastně propracovanou metaforou celého socialistického Československa s jeho neschopnou vládou, šedými eminencemi, tajnou policií, udavači, kariéristy, disidenty, rezignovanými opilci, pionýry, zdánlivě nonkonformními diskotékami, lidmi co pohodlně plují v davu i těmi, co v davu plout příliš neumí... Kromě tohoto "společenskokritického" vymezení je pro něj ovšem určující především výrazná stylizace, stavící na expresivní, temné a vypjaté nadsázce. Díky ní se určujícími prvky může stát jak chtěné přehrávání herců, podivně modelovaná dikce, špatně padnoucí dialogy, stavící zhusta na donekonečna opakovaných klišé reálného socialismu, tak sborová recitace, silně připomínající "Oldův večírek" z "Pražské pětky". Srovnání s Pražskou pětkou ovšem ukazuje i jisté rezervy, neboť jak povídka "Směr Karlštejn ", tak především závěrečná povídka "Na brigádě", působí daleko hravějším, vycizelovanějším dojmem. Vorlovi se sice podařilo udržet herecké výkony či expresivní nadsázku i na rozsáhlé ploše 90 minut, ale do značné míry se ztratila hravost a vtip. Nadsázka je těžší, komiky a vtipu je spíše méně než více. To je na jedné straně opodstatněné závažností tématu, ovšem na straně druhé, právě tato závažnost bere Vorlovi jeden z jeho základních výrazových prostředků, který tak dobře funguje už v jeho krátkých filmech z amatérských začátků a vysokoškolského studia... Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, Radek99 Celkový dojem: 75% ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, holahej! Ad absurdum dovedená logika průmyslové epochy si díky osifikaci v podobě autoritářského režimu, který sebe nedokázal oddělit od doby, v níž vznikl a rozvíjel se, a tudíž nedokázal spolu se sebou nekonzervovat i onu průmyslovou mašinérii, jen oddaluje moment, kdy všem dojde, že se kola skutečně zastavila. V tu chvíli přichází roztočit nová hvězdná kola nová generace: proti ocelovým neohebným traverzám, kouři komínů a cigaret, kyselinám v trubkách a alkoholu v krvi přichází nová generace: ohebných, pružných, jak v páteři tak v nohách, tanečníků diska, kteří pijí Coca Colu a myslí na ekologii. Z jedné strany logika minulosti ad absurdum, z druhé strany ještě nejistá budoucnost, která neslibuje o mnoho lepší zítřky, a mezi tím: jiná absurdita jako spojka, rozdělující dvě hřídele, které do sebe nakonec zaklapnou a svět pojede v kontinuitě dál, jen na jiný stupeň. Takto ostře film budoucnost nevyhlíží, slouží hlavně jako skvělá komedioanalýza doby přežité, inu nikdo nejsme pánem svého díla, kterému se až zpětně vždy přisoudí trochu jiný smysl, ale i v tom je něco instruktivního: v opojném vítězství bigbeatu nad normalizačním diskem, kdy se v devadesátkách zdálo, že svoboda již vyhrála, jsou hrdinové Kouře vlastně jednou nohou stále v době poražené: cigarety, alkohol, pevnost… Budoucnost patří jiným, protože historie i dnes preferuje stále stejné hodnoty, ačkoliv mění fasády: takže historie, i nadále jedu dál stále s Tebou, víme kam cesty vedou – k našim pružným, jako ze škatulky upraveným, sojové mléko pijícím a od nyní vždy udržitelně rozvíjejícím (hlavně, že stále s nimi na palubě), uvědomělým, diskžokejům naší nadcházející doby. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (25)

  • Eva Holubová je v závěrečných titulcích uvedena jako Eva Paloma Váňová. (L_O_U_S)
  • Natáčení byl přítomen komparzista, který byl velmi podobný dřívějšímu generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Milouši Jakešovi. Tomáš Vorel spolu s tímto komparzistou a Milanem Dvořákem (ztvárnil postavu generálního ředitele) objížděli v ruské Čajce (automobil, kterým ve filmu jezdí generál) ve chvílích odpočinku ostravské hospody a zde rusky debatovali o současné situaci a předstírali, že chtějí zabít Václava Havla (psal se rok 1990). U Ostravanů to vyvolalo ambivalentní reakce. (L_O_U_S)

Související novinky

MFF KV nabízí velkou nabídku filmů

MFF KV nabízí velkou nabídku filmů

22.06.2019

Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)

Reklama

Reklama