Zelená vlna

Vždycky jsem o tomto filmu četl jako o nejslabším filmu Václava Vorlíčka či jako o ztrátě času. Já bych se nejspíš nepřiklonil ani k jedné variantě. Osobně bych jej spíše tituloval jako překobinovaný film se slušným (a nepříliš využitým) námětem. Zobrazit páteční shon obyčejných obyvatel Prahy je téma k nezaplacení, avšak těch příběhu je hrozně moc a většina z nich vyznívá do prázdna. Stačilo zvolit méně témat (Lukavský hledající potenciálního sebevraha, Adamíra a Hubeňáková nostalgicky vzpomínající na mládí či vtipná epizoda se ztraceným záletným ženichem) a mohl vzniknout o hodně lepší film. Takhle tu máme (pouze) pozoruhodný film, který ocení spíše pamětníci a fandové Václava Vorlíčka (navíc si v tomto pro něho obzvlášť netradičním díle zahrál malinkou roličku řidiče v dopravní zácpě). 50%. (10.11.2012)

Spletenec mikropříběhů, nebo pouhých situací ze všedního života s velkou dávkou nereálností, třeba odpuštění platby za taxislužbu. Film sám o sobě zpočátku baví, ovšem neustálé střídání postav a jejich nesnází či radostí postupně unaví, nejlepšími z příběhů mi připadaly pasáže se Zedníčkem coby lupičem-smolařem, které byly paradoxně jako jediné beze slov, nebo i kapsáře, který stařenku okrade ve stanici na trase A, ale vystoupí na Hlavním nádraží na Céčku, aniž by se metrem svezl. Škoda, že epizodky spolu nesouvisí jako např. ve filmu Brouk, každá je v podstatě oddělena a jediné co je pojí je chaotický pátek v přeplněné Praze. 60% (04.11.2012)

Jeden plátek za druhým, z kytice matky měst, vytržený. Tu ze silnice, tu z ulice, parku, plovárny. Od pracovních, přes tvůrčí, po piknik. Bytí pohnutek. Od člověka k člověku. V centru lid stěhovavý vine se. Črta ze čtvrtí, dne po čtvrtku, který než dostane červenou, za pár hodin odbočí ven, na lázeň. Zahladí příkopy. Osvěží tu vltavskou zem. (29.02.2024)

Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra, nevšední povídkové pojetí i několik zajímavých střihů slibují docela slušný zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků v kinech v té době byl v dobové (a docela slušné domácí) konkurenci propadák. Václav Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku 80. let jako město plné zlodějíčků, podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta, Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry pouští záznam rozhovoru z kazeťáku spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy, působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským celkově žánrově nezapadá a klidně by to stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé další epizody jsou směšně nudné, jiné slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené paruce). A jestliže se celý film snaží ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková, jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu ztratil. Přesto, bůhvíproč, dávám 3*. (28.10.2012)

Asterová a Gajerová nemohou nikoho stopnout, tak si sundají tričko a najednou jim zastaví ... jejich profesor s hláškou, že je vždycky hodnotil podle znalostí a ne podle jejich vnad. Nebo Macháček jako malíř jemuž přijde modelka aktů Miluše Šplechtová, ale má výrazně neopálené bikini linie, načež maestro začne zuřit a ona na to: " To je ten váš realismus, Picasso by mne namaloval modrou" - dle komentářů nejhorší film Václava Vorlíčka, který je pásmem takovýchto mikropříběhů/vtipů které skládají dohromady mozajku jak pražané končí pracovní týden ve shonu roku 1982. Já jsem asi suchar, ale mně to nepřišlo vůbec vtipný, ale naprosto debilní. Jedna hvězda za snad nejnabitější obsazení v historii, tam se snad vystřídaly všechny tváře z tehdejší televize a pro mne jediné plus, že mi to ukázalo tu socialistickou osmdesátkovou atmosféru šedi. (23.07.2020)