Famke Janssen

„Kdybych nehrála, byla bych velice nešťastná.“

Holandské umění. Pojem, který vyvolává nejspíše vzpomínku na tradiční malířství.Zdálo by se, že ve filmové oblasti toho Nizozemí nemá mnoho k nabídnutí. Přesto řada současných filmů vzniká v koprodukci se třemi sdruženými zeměmiBeneluxu, ale především je tu režisér holandského původu Paul Verhoeven (Základní instinkt, Hvězdná pěchota), z holandsko-britské rodiny pocházela i legendární herečka Audrey Hepburn a taky nezapomeňme na krásnou Holanďanku Famke Janssen.

Tato sto osmdesát centimetrů vysoká žena se příliš nepodobá hollywoodským hvězdám, spíše vzbuzuje dojem klasické, elegantní dámy z té rovinaté země větrných mlýnů. Snad proto nikdy nestačila hrát mladé naivní dívky, natožpak si vyzkoušet onu pověstnou začátečnickou kategorii středoškolaček v romantických komediích. Famke si na pořádné role musela počkat, protože právě až s věkem se stávala zajímavější. Vlastnost, kterou bez většího překvapení nalézáme u některých mužů, je u krásné ženy o to výjimečnější. Existuje jen několik málo hereček, jejichž pravá chvíle přišla teprve po třicítce. Příkladem budiž Rene Russo, Kim Basinger, Julianne Moore a také Famke Janssen.

Narodila se v Amsterodamu jako jedno ze tří dětí v rodině Beumerových. Famke na první pohled sice do rodiny nezapadala (jako jediná se vyznačovala tmavými vlasy a očima, a jediná ona je tak vysoká. Už ve dvanácti se jí údajně děti smály, protože je dosti převyšovala.), zato se všechny Beumerovy sestry shodly v pracovním směřování. Její dvě sestry, modrooké blondýnky Antoinette a Marjolein se totiž uplatnily v oblasti režie a herectví. Famke, která si v dětství rozhodně nebyla jistá svojí krásou, začínala jako modelka pro Elite a představovala módu Chanelu. Brzy tedy začala cestovat po celém světě a od roku 1984 se nadobro usadila v New Yorku. Příjmení Beumer si pro jeho obtížnou výslovnost změnila na stále velmi neamericky znějící Janssen, ponechala si však křestní jméno Famke, které znamená ve Fríském nářečí malou dívku. Ironie osudu u ženy s velikostí bot číslo 44,5.

Práce modelky Famke dlouho neuspokojovala a raději začala studovat literaturu a tvůrčí psaní na Columbia University. Během studií navštěvovala herecké kurzy a postupně se  zamilovala do herectví, což nemohlo skončit jinak než pořízením letenky do Los Angeles. Tam pokračovala v hereckých kursech a v roce 1992 dostala svoji první filmovou roli ve snímku s Jeffem Goldblumem Vraždy na pobřeží. Další role nepřicházely snadno, ale Famke byla připravená hrát prakticky cokoli. Její krédo v tomto ohledu zní „Raději bych nedělala nic, než hrát ve filmu, na který se nikdo nedívá,“ ačkoli ji pochopitelně těší hrát ve filmech zajímavých režisérů a ti si jí možná všímají víc, než diváci. Objevila se například ve filmech Woodyho Allena, Roberta Altmana, Roberta Rodrigueze, Stephena Sommerse.

Podlá bondgirl  i superhrdinka

Když nepřicházely role ve filmech, nečekala s prázdnýma rukama a objevovala se v epizodních rolích ve své době nejpopulárnějších televizních seriálů (Star Trek: Nová generace, Melrose Place, Ally McBeal, Plastická chirurgie s. r. o. a jiné). Po fantasy hororu Pán kouzel (1995) přišla role záporné bondgirl Xenie Onatopp ve Zlatém oku. Role která Famke, ale ani Izabellu Scorupco v roli kladné bondgirl nestačila příliš proslavit, neboť do dvou let se Pierce Brosnan vrátil v Zítřek nikdy neumírá (1997) po boku Michelle Yeoh. Role kruté osudové ženy ze sovětské mafie sice Famke zařadila mezi lépe placené hvězdy, ale další obdobné role jen tak nepřicházely. Zaměřila svoji pozornost na nezávislé filmy a v následujících letech už hrála v mnoha kouscích. Ukázkovým je v tomto ohledu rok 1998, kdy stačila hrát v sedmi filmech: V Perníkovém dědkovi Roberta Altmana představovala bývalou ženu Kennetha Branagha, v Celebritách Woodyho Allena zase Branaghovu přítelkyni. V dramatu Johna Dahla Hráči doplňovala dvojici Matt Damon a Edward Norton, v Gangu získala jednu z hlavních rolí a objevila se i v Rodriguezově Fakultě.Hororová sci-fi komedie z prostředí střední školy, která jak by se mohlo zdát, narušuje filmografii Famke Janssen, ji však stavěla do role vyučující. Méně známé tituly roku 1998 zahrnovaly komediální drama The Adventures of Sebastian Cole a akční horor tvůrce Mumie (1999) nebo Van Helsinga (2004) Stephena Sommerse Chobotnice.

Nikdy se nenudí. Famke, která na univerzitě studovala psaní, je schopná vzít pero do ruky a dokonce již napsala svůj scénář. Zatím však jen do šuplíku. Velice ráda čte, především romány, v nichž by také chtěla nejvíce hrát, tedy za předpokladu, že budou dosti hluboké. Nicméně v roce 2000 si poprvé zahrála ve svém asi nejznámějším blockbusteru, který měl k románu dosti daleko. X-Men. Komiksová adaptace, kde si společně s Hughem Jackmanem, Halle Berry, Rebeccou Romijn-Stamos a dalšími hvězdami užívala roli mutanta s mimořádnými schopnostmi. Roli své superhrdinky Jean Grey si Famke zamilovala a o tři roky později se vrací v pokračování X-Men 2 a za další tři roky v X-Men: Poslední vzdor.

Mezi pokračováními X-Men si zahrála v romantické komedii o věčném scházení a rozcházení se Láska a Sex, kde je využito jejích velkých nohou coby tématu pro vtipy. V thrilleru Neříkej ani slovo jí byl protějškem Michael Douglas, v akční komedii Jsem agent Eddie Murphy a Owen Wilson, v thrilleru Hra na schovávanou Robert De Niro a v Plastické chirurgii s. r. o. si zahrála rovnou transvestitu. Ačkoli by ji minulost supermodelky předurčovala k zařazení do jediného typu rolí, Famke Janssen si zkrátka nadevše užívá střídání žánrů a postav v touze vyzkoušet si cokoliv od zmatených matek (Neříkej ani slovo), smyslných femmes fatales (Zlaté oko) až po silné superhrdinky (X-Men).

Cesta k vysněným románům vede skrze mnoho žánrů

Jako pravá tradiční dáma ze země tulipánů mluví holandsky, německy, francouzsky a také anglicky. Přiznává však, že tradiční holandské jídlo, které označuje za nechutné a vždy převařené, jí ani trochu nechybí. Od osmdesátých let, kdy se živila jako dívka z titulních stran časopisů a plakátů, je zvyklá nosit elegantní modely a udržuje si svůj klasický styl, který jí dodává dojem neurčitého věku. Skoro jakoby zapomněla stárnout. Nemůžeme se pak moc divit, že okouzlila stárnoucího slovenského režiséra Juraje Jakubiska natolik, že chtěl využít část rozpočtu na svou Čachtickou paní (10 miliónů eur) právě na získání Famke Janssen do hlavní role. Nakonec ji však nahradila Angličanka Anna Friel a Famke na svoji příležitost ve vysněné románové adaptaci stále čeká.

Jméno ani tvář Famke Janssen není následováno množstvím novinek z jejího soukromí. Není proslulá ani střídáním partnerů, ani zvláštními výstřednostmi. V letech 1995 – 2000 byla provdaná za režiséra Toda Williamse, s nímž natočila film The Adventures of Sebastian Cole. O otázkách vztahů se odmítá bavit, protože jakékoli výroky v této oblasti považuje za obdobu trapného vyvolávání „jsem volná a někoho hledám.“ Naopak tvrdí, že si užívá samostatného rozhodování v otázkách zařizování bytu, které jí poskytuje jistou satisfakci zato, že od šestnácti let žila stále v nějakém vztahu a musela brát na někoho ohledy. V poslední době je šťastnou chovatelkou černého teriéra Licorice a užívá si jeho oblékání do nejrůznějších kašmírových svetrů a plášťů nejdražších značek. Na vysvětlení svého nadšení dodává „nepotřebuje chůvu, může cestovat všude se mnou a nezačne pít nebo brát drogy.“

Je pravděpodobné, že se nikdy nezařadí mezi úzký okruh nejslavnějších filmových hvězd Hollywoodu, ale při svém zajímavém neamerickém výrazu a s velmi liberálním přístupem k výběru rolí má šanci udržet se ještě hodně dlouho přinejmenším na své současné pozici.

ČSFD.cz