Věra Kubánková se narodila v Košicích, gymnázium studovala v Hradci Králové, za války byla totálně nasazená v továrně na plynové masky v Brně, po válce pak zvítězila touha po divadle pěstovaná již od dětství a nastoupila na brněnskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1948. Poté nastoupila své první angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě (1948-1950), následovala scéna Divadla pracujících v Gottwaldově (dnešní Zlín; 1950-1952). Mezi výrazné herecké osobnosti se pak dostala v souboru Realistického divadla Zdeňka Nejedlého v Praze (1952-1967), kde prošla širokým rejstříkem postav, od lyrických mladých dívek po dramaticky ztvárněné zralé ženy, uplatnila se i v komediálních hrách. Významnou etapou její herecké dráhy bylo působení v Divadle Za branou (1967-1972) pod vedením O. Krejči. Zde vynikla především v Čechovových Třech sestrách, které měly přes 200 repríz a Divadlo Za branou s tímto představením slavilo velký úspěch také na zájezdech po celé Evropě. Po uzavření této scény se Kubánková vrátila do Realistického divadla, kde strávila dalších sedmnáct let (1973-1990). Po obnovení Divadla Za branou znovu vstoupila na jeviště pod Krejčou (1991-1994), ale i činnost tohoto divadla byla o několik let později ukončena. Od roku 1994 je Kubánková v penzi, příležitostně ale vystupuje v divadle nadále. Pohostinsky hrála například v Divadle Na prádle nebo v Divadle Radka Brzobohatého, velký ohlas zaznamenala její role babičky ve hře O žlutém kopci (Divadlo Na zábradlí, 2007). Frekvence jejích výstupů není nijak vysoká, o to více udivuje svou neuvěřitelnou vitalitou (v roce 2008 ve věku čtyřiaosmdesáti let hostovala na třech pražských scénách), která se ostatně projevuje i jejím poměrně četným výskytem před televizní kamerou v posledních letech.
Před filmovou a televizní kamerou ztvárnila Kubánková na čtyřicet rolí, které však nikdy nedosáhly významu jejího působení na divadelním jevišti, vesměs se jednalo o úlohy vedlejší až epizodní. Poprvé se objevila ve studentském krátkometrážním snímku Hynka Bočana NÁVŠTĚVA (1959), jejími prvními celovečerními snímky byly filmy LEDOVÉ MOŘE VOLÁ (1961) a LABYRINT SRDCE (1961). Vzhledem k tomu, že na stříbrné plátno vstoupila Kubánková na prahu čtyřicítky, její vedlejší filmové role se odehrávaly převážně v postavách matek mladých hrdinů, případně manželek, mezi jejími výstupy před filmovou kamerou byly i několikaleté přestávky. Vidět jsme ji mohli například ve filmu CAUSA KRÁLÍK (1979) nebo PRODLOUŽENÝ ČAS (1984; oba snímky v hlavní roli s Milošem Kopeckým). To také byly na dlouhou dobu její poslední role ve filmu, od 70. let se ale podstatně více začala prosazovat v televizi, hrála v několika seriálech, televizní inscenace jí pak na rozdíl od filmu přinesly i velké role (MOC BEZ SLÁVY 1972; POSLEDNÍ KONCERT, 1973; A NA KONCI JE ZAČÁTEK, 1981). Překvapivě výrazně se Kubánková prosadila již ve starším věku v několika seriálech (DOBRÁ ČTVRŤ, 2005; HRABĚNKY, 2007; NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA – NOVÉ OSUDY, 2008). V menších rolích babiček se po letech objevila také na filmovém plátně (ŽILETKY, 1993; SMRADI, 2002; HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, 2006).
Kromě divadla, filmu a televize se Kubánková se zalíbením realizovala také v rozhlase, kde se podílela na dramatizaci našich i světových literárních děl, recitovala také verše. Nedílnou součástí práce Věry Kubánkové je také dlouholeté působení v dabingu. Překvapivou popularitu mezi mladými lidmi získala Kubánková jako osmdesátiletá účinkováním v klipu Virtuální duet skupiny Tata Bojs. Dodnes se ostatně objevuje také ve studentských filmech FAMU, čtyři roky působila také pedagogicky na DAMU. Satisfakcí za dlouholetý přínos české kultuře byla Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (1999) a Cena Thálie za celoživotní mistrovství na divadle (2006).
Věra Kubánková je podruhé vdaná, jejím prvním manželem byl divadelní režisér a příležitostný herec Emil Kadeřávek (1926-1991).
Pavel "argenson" Vlach
