Betlémské světlo

Pokud nechce Svěrák mladší spáchat umělecký a tvůrčí harakiri, měl by asi zkusit natočit film od jiných autorů. Po Třech bratřích je tohle další kravinka bez ladu a skladu. Ten film vůbec nefunguje, a za hodinu a půl tam není ani jedna scéna, která by vás potěšila, pobavila, a nenechávala ve vaší hlavě pachut špatně odvedený práce. Hrůza. 20%. (17.09.2022)

Svěrákovic Betlémské světlo rozhodně není špatný film. V jednotlivostech je místy dokonce velmi trefný, ale jako celek krapet pokulhává. Spojit několik povídek dohromady, aby fungovaly ve vzájemné harmonii, má svá úskalí, což se projevuje především v druhé půlce tohoto tragikomického snímku. Nicméně stále ještě se jedná o nadprůměrný počin, který oplývá laskavým humorem, přirozeným herectvím a krásnou hudbou. (65%) (12.04.2024)

"Já nedělám zázraky, ale legraci..."  Filmový zázrak tenhle film tedy není a že by to bylo vysloveně k popukání, to asi taky ne. Přesto to v lecčems je typický Svěrák (ať už otec tak i syn). Otce Svěráka film nezapře některými hláškami ("to je intimní záležitost jako když se sprchuješ... a ty mi lezeš do sprchy") či moudrými výroky ("Lidé dneska nechtějí praktické věci"...V kostele si taky věřící nestěžují na svého  stvořitele. Bylo by to marný..."), syna Svěráka zas výběr herců odkazující na jeho předchozí tvorbu. A nejde jen o oba hlavní protagonisty (Zdeněk Svěrák s Danou Kolářovou), u nichž má divák občas pocit, jako by si jen na chvíli odskočili a pak znovu naskočili do vlaku jménem Vratné  lahve. Hned v jedné z prvních replik, které pronese Ondřej Vetchý, nelze neslyšet jeho postavu hrobaře z Kolji. A Tereza Ramba je furt "kočka" a slušňačka zároveň jakou byla její maminka v Po strništi bos. Někomu možná může ta charakterová podobnost u zmiňovaných herců připadat trošku jako ztráta režisérské invence, mě to však připadá spíše  jako režisérský záměr. Záměr, který hned v úvodní snové scéně vtipně replikuje sám Zdeněk Svěrák: "Helenko, ani jsme se nerozloučili...."  Bylo by škoda se s tvorbou Zdeňka Svěráka nepřijít rozloučit. Zvláště když tento film rozhodně nejsou jen "páprdovské vtipy". (21.03.2022)

Svěrákova pocta legendárnímu Philippe de Brocovi a jeho Muži z Acapulca. Nejsofistikovanější a nejodvážnější dílo Jana Svěráka, ve kterém divákovi prezentuje prostřednictvím postavy svého otce myšlenkový chaos kreativně smýšlejících jedinců, mezi něž se mimo jiné také směle řadím. Tuto myšlenkovou změť zobrazuje s naprostou přesností, a pakliže bych měl někomu vysvětlit co mi v životě neustále proudí hlavou, pak bych ho odkázal právě na tento film. Svěrákovi se daří transformovat na plátno své myšlenky v plné síle, naprosto explicitně a velmi přímočaře, což je s ohledem na složitost látky přímo dechberoucí. Betlémské světlo je pro mě větším zážitkem, než byl v minulém roce Zátopek. Odvážně se ho dovolím zařadit po bok Pelíšků a Vlastníků, které jsou pro mě vrcholem české komediální tvorby, a které si s chutí pouštím opakovaně. Jedinou výtku mám k použité zvukové stopě, která mi evokovala levnou televizní produkci, to však nemění nic na pětihvězdičkovém bodovém ohodnocení. 👌 (14.03.2022) (15.03.2022)

Jistě, od toho, co Svěrákové točili kdysi, se Betlémské světlo diametrálně liší, ale tak nějak začínám mít na lidi, kteří z tohoto filmu dělají megaprůser, trochu averzi. Dost vtipné, v mnoha ohledech hodně bizarní (medvěd), s jednou velmi protahovanou povídkou (Fotograf) a dvěma velkými, pro Zdeňka i Jana nehodnými banalitami (oběť otce postiženého chlapce, důvod, proč stárnoucí spisovatel nerozumí ženám). Líbilo se mi pár detailů (popršené sklo auta, nebo uvolněným způsobem hrající Jiří Macháček). No a to by bylo asi tak všechno. (31.03.2022)