Živelná pohroma

mé doporučení dlouhou dobu odmítal kamarád s fóbií z přírodních katastrof, jehož odrazoval titul, který přitom není ničím víc, než metaforou spontánní zamilovanosti. a už z toho se dá vytušit to cosi, co vyděluje Živelnou pohromu z jinak jednotvárného žánru romatické komedie. nejde ani tak o umělecké zpracování tématu, které je svým způsobem tendenční téměř ve všech aspektech, jaké mě v tuto chvíli napadají (nebo spíše: jaké si nyní, cca deset let po zhlédnutí, vybavuji), ale o obecný přístup k tématu. finální vyznění filmu jednoznačně v normativním duchu upřednostňuje tradiční společenské hodnoty a s vysokou měrou závažnosti apeluje ve prospěch vážných vztahů, rodinného života a manželství, zatímco nespočet jiných filmů žánru rozverně a snad se dá říci, že i nezodpovědně zlehčuje, až znevažuje tematiku svateb a věrnosti partnerů. oproti mimořádně intenzívní a opojné náhodné lásce, stejně tak podmanivé, jako nevyzpytatelné, se po napínavém okamžiku váhání film přiklání k daleko méně intenzívnímu, zato stabilnějšímu, trvalejšímu a "bezpečnějšímu" vztahu ve svátosti manželství spolu se závazky a zodpovědností z toho vyplývajícími. kladu si otázku, jak by takto konzervativní, ale přitom velmi inteligentní a podle všeho upřímně míněnou obhajobu tradičních pořádků přijali například takoví aktivisté za práva LGBT lidí, kteří, jak jsem vypozoroval, mají občas sklony bezmyšlenkovitě odmítat jakékoliv tradiční hodnoty a normativní morálku a oproti tomu velebit jakoukoliv formu rebelie, deviace a společenského vzdoru (jakkoliv nezodpovědnou, nedomyšlenou či nebezpečnou), z nichž mnozí ale v současnosti plnou silou brojí ve prospěch vážnosti instituce manželství v ohledu na rovnoprávnost manželství jak mezi lidmi opačného, tak stejného genderu. film tak sice nepatří do čítanek uměleckých skvostů, ale právě proto, že se jeví (ač není) tak silně stereotypní, zasluhuje, aby se nad ním divák důsledněji zamyslel. (08.04.2013)

SMÍCHOV - Ano, nebyla to bůhvíjak kvalitní romantická komedie, ale bylo při nejmenším zajímavé vidět Bena a Sandru v době, kdy byli ještě takoví mladí vyjukaní herci. Scéna v baru (striptýz) mě pobavila asi nejvíc, ale i celkově na mě film působil příjemně. Nejsem nějak extrémně náročný divák, takže mi občas stačí ke spokojenosti a k nabuzení dobré nálady i takováto průměrná komedie. Navíc samotný závěr byl příjemně emotivní a hudební stránku bych také vyzdvihl. Za lehce nadprůměrné hodnocení se stydět nebudu. 60% (od 3/3 with J.) (11.03.2013)

Zcela rutinní hollywoodský výplod, který je pro absenci chemie mezi hlavními postavami romanticky nefunkční a komedií není už vůbec. Bronwen Hughes se snažila své dílo ojediněle, za pomocí soundtracku, obohatit obrazovými prvky, které jsou přesně na pomezí osobitosti a kýče. To hlavní, co diváka čeká je však finále mistrovství světa v neherectví mezi Sandrou Bullock a Benem Affleckem, který Affleck naprosto suverénně vyhrál. Nedobře hrající, ale alespoň uvolněné Sandře to extra sluší, málokde byla hezčí, i když tradičně sympaticky krásná Maura Tierney je jí minimálně vyrovnanou soupeřkou. (30.09.2014)

Zvláštní romantika se zajímavými záběry a nápady, které však v jednoduché slátanině působí jako pěst na oko. Film navíc celou dobu spěje tam, kam nedojde a v posledních deseti minutách udělá úplný obrat. Sandra Bullock i Ben Affleck jsou opravdu špatní a nebýt ucházející vizuální stránky, asi bych nedokoukal. (11.07.2005)

Kdyby Marc Lawrence věděl, co chce svým scénářem říct, mohla být Živelná pohroma povedenou živelnou romancí. Takhle se ale klasická romantická komedie mění do průměrné konverzačky a v závěru pak nepochopitelné drama koketuje div ne s duševní obrodou. Ve výsledku je z toho čtvero ročních dob na téma vztahů a setkání, ale protože je celé navěšeno na dvě hlavní postavy, nemá paradoxně šanci uspokojit nikoho. (20.04.2005)