Together
Kamera:
Václav TlapákHudba:
Sven MikkelsenHrají:
Veronika Žilková, Štěpán Kozub, Kamila Janovičová, Marek Němec, Václav Kopta, Kristýna Ryška, Martina Babišová, Marianna Polyaková, Radim Jíra, Adam Šrámek (více)Obsahy(1)
Po rozchodu s přítelem se Tereza vrací domů ke své mámě a bratrovi Michalovi, desetiletému klukovi zajatém v dospělém těle, aniž by tu tušila, že tenhle návrat navždy změní její život. Domácnost, do které se vrátila, se totiž na rozdíl od ní ani trochu nezměnila. Máma pořád žije jen pro svého syna, a bratr má před ní ve všem přednost. Tereza má intenzivní pocit, že by máma měla myslet víc na sebe… a taky na ni. A tak se rozhodne udělat krok, po kterém už nikdo z nich nebude takový, jaký byl. Tragikomedie Spolu nabízí pohled do chodu rodiny, kde se láska nerozdává rovnoměrně a kde není zvykem svěřovat se a mluvit otevřeně o problémech. Přesto nejde o těžké drama, ale o film, který i v dramatických situacích dokáže najít humor a naději. (Bontonfilm)
(více)Recenze (235)
Přeafektovaný Kozub, naprosto se do role nehodící Žilková která má roky nálepku blbky Paní Veroniky, iritující sestra na pěst ztvárněná no name herečkou s talentem larvy a naprosto do očí bijící a odporný product placement na BMW. V BMW totiž lze šukat, jezdit, nechat mentála vyřádit a vůbec v celé Praze neexistuje jiný auto než BMW. Na druhou stránku i když je pro mě Kozub všude naprosto iritující debil uznám, že mu role musela dát zabrat, film ukazuje docela důležité téma starání o mentálně postiženou osobu a obětování svého vlastního života a dopady na psychiku všech kolem. Jen je to celé degradované tím vším laciným Českým neumětelstvím, fádní pointou a problémem, že jediný sympatický mentál kinematografie je Forrest Gump. 60% ()
Nejprve výtka, bez báchorky o shozeném tatínkovi úplně zdravým kloučkem ze schodů, bych se obešla. Tato zbytečnost příběh srazila, ale jinak se jedná o vynikající práci všech, co do toho šlápli. Téma, o kterém se nemluví a přitom je důležité, je natočeno a zahráno výborně. Názory na rodiče, kteří se o postižené dítě rozhodnou starat sami, nebo se rozhodnout ho umístit do ústavu, to je bolestná a nevyřešená rána, která stále hnisá v české i slovenské společnosti. Až příliš snadno hloupí lidé odsuzují něco, po čem jim sakra nic není, co je vyloženě soukromou záležitostí rodin, kterých se nepředstavitelně těžké rozhodnutí týká. Tyhle názorové soudy nejspíš souvisí s postupy komunistů, kteří hendikepované zavírali, aby nebyli na očích, výsledkem je společnost, která má problém s čímkoli odlišným. Většina lidí dodnes nechápe, že rodič své postižené dítě miluje stejně, jako jiní lidé milují své děti zdravé a že je jen na nich, jak osobní tragédii vyřeší, na co se sami cítí, a přestože to zvenčí může vypadat všelijak, je to jejich boj, který si prvotně sami nevybrali, ale do kterého prostě dorostli a postavili se k tomu dle vlastního uvážení. Jejich dítě potřebuje odlišný přístup, čili kdo jiný by jim ho měl poskytnout lépe, než oni sami? Pochopitelně v řadě případů jejich přístup nestačí a musí pomoci odborníci. Kritika není vhodná, na místě je pomoc. Osvěta, efektivní pomoc konkrétním rodinám konkrétními způsoby, jako například ve formě denních stacionářů, kdy si rodič své dítě vyzvedne ve čtyři odpoledne a dál s ním žije svůj život tak, aby byly obě strany spokojené, protože co se odehrává v duši, na to neexistuje obecné řešení. Fixace? Pochopitelně z toho všeho pramení. Veroniku Žilkovou v civilní rovině nemusím, ale co zahrála tady, bylo přesné! U Štěpána jsem snadno zapomněla, že je to Štěpán, geniálně vystřihnul autistu, tam nebyla chyba, a moje pochvala nesouvisí s faktem, že mě často baví i jinak. Kdo pracuje s autisty, ví, jak moc se tvůrci trefili. Pro nezasvěcené to nebude snadné téma, budou se vrtat ve věcech, kterým nerozumí, ani porozumět nechtějí, sníží se dokonce k urážení postižených lidí, kteří za svůj hendikep nemohou, viz. některé komentáře tady, jiný si kopne do matek, kterým se tohle stalo a které se chovají z jejich pohledu divně, ale divák zasvěcený film ocení. Dobrá práce! ()
Spolu je v první řadě hereckým koncertem Štěpána Kozuba, kterému se podařilo ztvárnit roli postiženého Michala na výbornou, přičemž mu skvěle sekundovaly Veronika Žilková a Kamila Janovičová. Spolu funguje jak na vážné tak i na humorné rovině a nabízí celkem autentický pohled do rodiny zkoušené osudem a na mezilidské vztahy, ať už rodinné nebo partnerské. Trochu mě zarazil zde nejedním uživatelem zmíněný plot twist, nechci se tu ale nořit do vod, kterým vyloženě nerozumím, a tak beru onen zvrat jako nutnou dějovou složku, nehledě na jeho odbornou správnost. Spolu je i tak dobře napsané a citlivě zahrané drama, kterých se u nás ročně vyprodukuje opravdu poskrovnu. ()
Nevědomost - obou mladých režisérů si budu nadále všímat, protože oba jejich filmy mě nadchly. Spolu řadím spolu s Promlčeno za dva nejvíce opomíjené filmy loňského roku. Nechápu, že někdo Štěpána Kozuba vyzdvihne ve filmu Grand Prix a nevšimne si jej v této nesmírně obtížné roli. Skvělé herecké výkony ostatně podávají i obě dámy, jak Žilková, tak Janovičová, kterou si aspoň nebudeme pamatovat už jen jako princeznu z Bambitky, avšak díky této výtečné vážné roli. A samozřejmě mě potěšilo, že se celý film odehrává v Bubenči a Dejvicích. ()
Do kina jsem šel s absolutně nulovým očekáváním, pročež možná právě to se také nakonec zčásti podepsalo na tom, že se mi nakonec snímek Spolu svým způsobem i líbil. Výkladní skříni jsou zde totiž komorní a bez problému uvěřitelné herecké výkony Štěpána Kozuba, Kamily Janovičové a zejména Veroniky Žilkové, skrze než prožíváme tento bolestně všední příběh o soužití s autistou. Celý tento výjev ale bohužel rámuje bolestně rutinní režie a neobvykle naivní scénář, který ale až na pár tvůrčích přešlapů nakonec dodává přesně to, co od něj vlastně očekáváte. Ve finále tedy dostaneme povedenou dramatickou záležitost, která ve stojatém rybníčku zasmrádlé tuzemské tvorby poměrně vyčnívá. A už jen díky tomuto faktu byste snímku Spolu měli v kině dát alespoň šanci. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) ()
Všechno hodnocení jde Kozubovi a Žilkové. Některé scénáristické linky to extra kazí. Stejně jako další herci. 70% ()
Pracuji s autistickou holčičkou, a Kozub mi ji svým ztvárněním neustále připomínal. To je asi největší kompliment, kterej můžu jemu, potažmo tvůrcům složit (i když si nejsem jistý, jestli mělo jít přímo o autistu, protože tento handicap se většinou úrazem nezískává). ()
"Chceš to vrátit ?? No, tak to vrátíme.." ;) ()
Od doby covidu a Tří tygrů se mohlo zdát, že Štěpána Kozuba je až moc a dostává všude prostor. Ale film Spolu ukazuje, že je fakt neuvěřitelnej talent a naši pozornost si zaslouží. Potěšila i Veronika Žilková a s pár hláškama Václav Kopta v malé roličce. ()
Jeden z mála českých filmů, na který jsem se skutečně upřímně těšil a zároveň se oprávněné obával. Částečně i samotného Štěpána Kozuba, který mě sice mnohokrát přesvědčil, ať už svým herectvím a uměním vyprávět nebo úžasnou povahou a inteligencí, ale zároveň ho mám už zafixovaného jako baviče, který ze sebe s oblibou dělá naprostého debila. A asi každého napadne, že ve chvíli, kdy má takový komik hrát autistické dospělé dítě, musí být pro takového herce strašně těžké vymanit se z tohoto "prokletí" a roli zahrát natolik dobře, aby nepůsobila jako nepovedená sebeparodie. Ale Kozubovi se to povedlo. A nejen teda jemu. Divák se tu a tam některým výstřelkům a Michalově šaškování pousměje, ale jinak je to ohromně tíživá depka dvou validních úhlů pohledu na jednu věc, s parádně prokreslenými postavami, jejichž motivaci lze velmi dobře chápat a se kterými nelze nesoucítit. Akorát se nemůžu zbavit dojmu, že kdyby film skončil o pár minut dřív, scénou s Veronikou Žilkovou v domečku pro děti, byl by konec daleko uspokojivější. ()
S upřímným politováním jsem nucena napsat, že jsem se s tvůrci tohoto rodinného dramatu (mám na mysli naprosto nevěrohodný scénář) nepotkala, oni totiž vsadili na to, že divák o dané problematice nic neví a tak vesele i vážně vrší jednu hloupost na druhou, no a já dostávala jeden políček za druhým.. Chlapec přišel k diagnóze po pádu ze schodů? Vážně? Občasné záblesky zdravého rozumu a racionálních postřehů nemocného mladíka? Jako fakt? Umístění do ústavu už bylo za hranicí mého chápání, lusknutím prstů za podvodných praktik dcery? Sluníčkový závěr jsem protrpěla a finálová douška - „posadíme ho za volant“ - mě sundala z křesla, to už bylo sci-fi, ne? Nicméně... kladně hodnotím námět, život rodiny s vážně nemocným človíčkem a stejně tak nemohu přejít herce/herečky, všichni se snažili.. Pocitově odpad, rozumově dvě smutné hvězdy.. ()
Velmi dobrý film, výborný Štěpán Kozub. ()
Před Štěpánem Kozubem hluboce smekám. Grimasy, gesta, způsob vyjadřování a chování to bylo velmi přesvědčivé. Žilková tu osudem zkoušenou matku taky zahrála perfektně. Jen ten scénář mi přišel trošku slabší. Mohlo to být opravdu silné drama. ()
Divadelní hra jako komorní film. 1) Nejdřív to nejlepší. 26letý Štěpán Kozub (retard Michal) se pěkně předvedl. Roztomilý je 57letý Václav Kopta (místní kramář), kterého konečně vidím sice v maličké, ale záporné roli._____ 2) Nepochopil jsem, o jaký typ postižení jde. Spojuje se tu mentální zaostalost s nějakým druhem autismu či posttraumatické poruchy._____ 3) Netuším, jaký je správný postup v zobrazené situaci a jsem rád, že takový problém nemusím řešit._____ 4) Nejsem si moc jist, jak moc konec filmu vystihuje realitu._____ 5) Největší problém vedle výhrad ke scénáři a k podivnému typu postižení mám s tím, že jsem se po většinu snímku trochu nudil. Druhá polovina už byla lepší, ale na více než dvě poctivé kvalitní hvězdičky to nevytáhla._____ 6) Výstižný koment: PetrPan**, Anet21**. ()
Tohle je velké překvapení. Vůbec nic jsem nečekal a byl jsem pouze zvědav jak se zhostí Štěpán Kozub role autisty. Největším překvapením pro mě však byla Veronika Žilková, kterou jsem nikdy neviděl takhle hrát. Nemohu zapomenout ani na Kamilu Janovičovou, která ukázala, že umí hrát a po chvilce už jsem ji viděl jako Terinu a ne princeznu z Bambitky. Herecky velká spokojenost. A závěr mě celkem emočně rozsekal a ne jednou. 7/10 ()
V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. ()
Režisérské duo Müller - Laňka si na první pohled ukouslo poměrně dost velké sousto, když se pustilo do příběhu jehož středobodem je člověk s mentálním postižením a ve výsledku to ustáli jen z části. Na jedné straně totiž mají výbornou Veroniku Žilkovou a podobně skvělého Kozuba, jejichž linka životem zkoušené, unavené, přesto stále odhodlané matky a postiženého syna funguje velmi dobře a nikdy nepřekročí hranici kdy by byla buď prvoplánovou dojičkou emocí, nebo naopak uječenou karikaturou. Na straně druhé je pak domů se navrátivší dcera Tereza, která má fungovat jako katalyzátor a hybatel děje, což ovšem funguje jen do určité míry. Divák se sice díky ní dozví něco z historie rodiny, ale její následná snaha vyřešit situaci kolem postiženého bratra (a v dobré víře tak pomoci matce) působí dost amatérsky a zjednodušeně, což má za následek, že finální dopad na diváka je prakticky nijaký. Celkem by mě zajímalo, proč se tvůrci rozhodli jít zrovna touhle cestou, je nicméně faktem, že se tím tak trochu střelili do vlastní nohy a shodili tím do té doby na české poměry nadprůměrné drama…70% ()
Mě je toho filmu líto. A hodně. Hrozně rád bych mu dal vyšší hodnocení, protože se snaží o něco, co z naší kinematografie vymizelo a je to obrovská škoda (psychologická dramata), ale fakt mám problém tomu dát víc, když je to celé tak vykonstruované. V základu to má solidní rozjezd, ale jeho vedení je skutečně slabé. Jediná opravdu silná scéna je ta, kdy se konflikt mezi matkou a dcerou vyhrotí na maximum, protože tam to opravdu funguje a já po tom naivně začal doufat, že tomu krk zachrání závěr. Jenže to se nestalo, je umělý jako všechno ostatní - SPOILER happy end bez ukázání toho, jak k němu došlo... KONEC SPOILERU Špatné je to i s filmařskou stránkou, která strašně připomíná primácké televizní seriály a chybí ji tak větší cit, propracovanost a zápal. Takhle prostě působí unyle. Ne nudně, atmosféru to má, ale člověka při sledování často napadne, že šlo mnoho scén natočit lépe (třeba tu, kde Michal jakože řídí auto a vyřvává do ulice - s dvěma třemi záběry na reakce kolemjdoucích, kteří tam opravdu jsou, by to bylo určitě lepší). Herecké výkony jsou kapitola sama o sobě. Všichni se snaží. A snaží se opravdu hodně. Opravdu, opravdu hodně. Ale nejpřesvědčivější je Kozub (což pro mě není překvapení, vím, že je skvělý herec, ale postupně se zabil tím, že hraje jen komediální role) a ten zbytek dost zaostává. Žilková ne tolik, ta má své světlé momenty, ale Janovičová mi přišla dost průměrná a o zbytku (Němec, Kopta) ani nemá smysl mluvit, protože ten první nemá co hrát a ten druhý hraje mizerně mizerně napsanou postavu, která je vlastně k ničemu a její existence by potřebovala větší opodstatnění. A přitom autistu to má pojatého opravdu přesně, ten příběh v sobě skrývá sílu, dobrý nápad i psychogii, ale neustále si ubližuje tím, jak vše jen načrtne a bojí se vše víc podat. A co je asi nejhorší, v tomhle podání by Spolu klidně mohl být jen televizní film Primy. Lepší 2* ()
Těžký téma, který se mnou cloumalo na tu, či na tu stranu. Vlastně jsem ani nepoznal, jestli Kozub hraje dobře. Pravdou ovšem je, že nebejt to českej film, tak jsem ho zařadil do škatulky zbytečnýho plýtvání časem. 40%. ()
Celkem slušný film, měl jsem menší očekávání. Některé věci ve filmu úplně navíc. Trochu bych to ostrouhal, aby zbylo to podstatné a byl by to hodně pěkný snímek. Našel jsem si tam pár věcí, co mě pobavily a dojaly. Takže nakonec s filmem jsem spokojen. 4* ()
Související novinky
Finále Plzeň 2022 se blíží!
Už po 35. se uskuteční filmový festival Finále Plzeň. Oslavy českého filmu budou v západočeské metropoli probíhat od 23. do 28. září. Během šesti festivalových dní můžete zhlédnout největší trháky… (více)