Chladnokrevně

Knihu jsem zatím nečetl a pokud jde o samotný kriminální případ, dost mne zamrazilo už při čtení zdejšího obsahu. Na samotném filmu mne nejvíc překvapilo, jak dokázal být v několika drobných momentech uprostřed chladnokrevného příběhu docela poetický. Připravil mi zase nejednu emočně náročnou chvilku, i přes většinou chronologické vyprávění přesunul scény s klíčovým masakrálním incidentem až na později a mezi tím hlouběji ukázal dvě postavy, které by mi mohly být za jiných okolností i sympatické. Vlastně mohlo by to být pěkné road movie o dvou sotva dospělých klucích, z nichž jeden se toužil stát zpěvákem a cestoval všude s kytarou, v ukradeném auťáku přidali sebou starého pocestního dědu s vnoučkem a vydali se hledat poklad... cestou potkali víc lidí, občas trousili husté hlášky (třeba ,,Co mají společného cesta na záchod a cesta do hrobu? No když musíš, tak musíš...") a při vší smůle poklad i našli: v podobě skleněných láhví odhozených daleko za silnicí. A my bychom mohli u toho málem snít a také se bavit u nadhledu, s jakým se Dick Hickock (Scott Wilson – viděl jsem ho podruhé a tady podává ještě lepší výkon než v The Gypsy Moths) přiznává k odcizení vozu. Nebýt hlavně toho brutálního incidentu v podobě vyvraždění rodiny a bez řádnějšího motivu k tomu. To je oba při odsouzení na trest smrti snad člověk ani nemůže litovat, leč film díky svým sugestivním scénám z vězení k závěru neměl od toho daleko, aby ve mne kontroverzní pocit lítosti i vyvolával. Rozhodně ale oceňuju tento způsob podání, neboť v případě zcela chladných emocí by Chladnokrevně v mé paměti dost možná záhy zapadlo mezi jinými poválečnými kriminálkami ještě černobílými. A je tu zase přítomen onen smutný paradox: zatímco na jméno Dick Hickock tak skoro nezapomenu, podobně jako na jména Fritz Opitz nebo Olga Hepnarová, jména obětí si už pár desítek hodín po zhlédnutí vybavuju stěží. A co se to vlastně událo...? Zdá se, že pouze jedny z mnoha vražd za dlouhou dobu celého lidstva. A samozřejmě novináři vydělali během pár dnů mnohem víc, než je běžné. ,,Politici budou mít více projevů. Vzniknou nové zákony a každý dostane svůj podíl. A potom za měsíc, za rok... se znovu stane to samé." :-( Bohužel nejen tenhle výrok z filmu zůstává pořád platný... 90% (04.04.2020)

Chladnokrevně uděluju tři hvězdy. Jsem si plně vědom toho, že je to pro tento snímek krutý, ale mohu si dovolit mu to udělat, protože se stejně jako Clutterovi proti mý zvrácenosti nemůže bránit. Samozřejmě jsem si všiml, že je výborně nasnímán, parádně sestříhán a obsahuje velmi emotivní scény. Jenže je také na můj vkus zbytečně protahován a chvílemi až filozofickým moudrům absolventů tří tříd základní školy jsem zkrátka nemohl uvěřit. Nehodlám polemizovat o kvalitách tohoto snímku, ale prostě nejsem fanda filmů, které mne vtáhnou, sežvýkají a pak vyplivnou na zem bez toho, že by se mne pokusily alespoň trochu pobavit. (02.10.2013)

Velmi střídmě natočený snímek, který se opírá o údernou sílu rekonstrukce skutečného brutálního zločinu. Černobílá kamera nezúčastněně snímá vyprávění pachatelů, režisér používá pouhé náznaky tam, kde by jiní využili nabízené možnosti a naturalisticky zobrazili násilí pro zvýšení atraktivity. Je to přesně ten druh filmu, který v divákovi ještě dlouho doznívá a nutí uvažovat na téma morálky, viny a trestu. Výborně obsazené a zahrané. Celkovýb dojem: 90 %. (30.11.2008)

Tento černobílý téměř dokumentární snímek podle novely Trumana Capote (scénář napsal sám Richard Brooks) popisuje pravdivý příběh z roku 1959. Bezcitný a protřelý recidivista, 20letý Dick Hickock, si za pobytu ve vězení naplánuje přepadení a oloupení bohatého farmáře z města Holcomb v Kansasu, Cluttera. Od spoluvězně má zaručeně pravdivé informace o 10tisících dolarů v jeho trezoru,proto se hned po propuštění chystá vyrazit do jeho domu. Na pomoc si vezme Perryho Smithe, stejně starého chlapce z rozvrácené rodiny,který nemá sebevědomí ani vzor,proto se do jisté míry v Hickockovi shlíží. Každý z nich sám je svým způsobem slaboch a zbabělec, spolu však získávají velkou sílu a odhodlání. Dohodnou se, že na místě nenechají žádné svědky, nakoupí předem potřebné věci na svázání a umlčení obětí. V usedlosti však žádnou hotovost nenajdou a neplánovaně probuzeného farmáře, jeho ženu, syna i dceru brutálně zavraždí. Vše, co ukradou, je tranzistorové rádio,hromádka nekrytých šeků a pár dolarů.S nimi uprchnou do Mexika.Událost otřese celou Amerikou. Jedinou stopou, kterou po sobě zanechali, je krvavý otisk boty. Zadrží je později náhodou, když se pokouší směnit nekryté šeky a při výsleších jeden druhého prozradí. V procesu jsou oba usvědčeni a odsouzeni k smrti oběšením. Každý z nich však vypráví svůj příběh jinak. (22.06.2010)

Mimo dobro a zlo - přesně takový svět se tu před námi rozvírá. Svět, kde s Bohem zemřela morálka i jakákoliv představa o ní. Proč přestává být otázkou a stává se nesmyslným protimluvem. Na cokoliv daného se spolehnout nemůžeme a stát se může skutečně cokoliv. Na hledání příčin je pozdě, vedlo-li to vůbec kdy k něčemu. Černobílo již nikoliv jako výraz přehlednosti a jasných hranic - černobílo jako změt činů bez motivů a důsledků bez příčin. (30.03.2006)