Tár

3,5 * Hezky a čistě natočené, Cate Blanchett je vyloženě skvělá a nakonec je to i působivé... ale celé se to tváří chytřejší, než to doopravdy je,což začne být po chvíli otravné (působí to jako taková americká hra na umění z druhé poloviny 90 let) a totéž by šlo odvyprávět za o hodinu kratší stopáž a nic by se nezměnilo...sympatické, ale zbytečně sebevědomé (05.01.2023)

Stoprocentní artový film pro velmi okrajové, až otrlé publikum, protože divák, který zvládne tohle pomalé tempo plus neobvyklou režii plus dlouhé, občas nicneříkající scény plus nadpozemskou atmosféru plus přepálenou stopáž a ještě si to navíc užije, ten je podle mého názoru už opravdový fajnšmekr. Toto je totiž opravdu jeden z těch hutných a těžko stravitelných filmů, kterému dominuje samozřejmě výborná Blanchett, ale od kterého jsem podle traileru čekala něco docela jiného, vypointovanějšího a ani nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem byla mystifikována, že je to inspirováno skutečnou osobou, což asi nakonec vůbec nebylo. No, moc mi ten film prostě nedal, ač si umím představit, že někteří si budou čvachtat. Má to určitě větší míru psychologické přidané hodnoty a sonduje to hlavní postavu hodně do hloubky. Můj cup of tea to teda ale nebyl. (20.06.2023)

Ještě patnáct minut před koncem bych v recenzi použil ohrané obraty jako: za úspěch se platí, z velké výšky přichází velký pád...nebo: s pocitem, že vám všechno projde, přichází nevyhnutelná spirála pádu... . Jenže o tom tento film není. Takovou pointu tam nevidím. Field napsal inteligentní scénář, ze kterého velmi často prosvítá nejen láska k hudbě, ale i hluboká znalost hudební teorie. Osobně nejsem příznivec analyzování umění. Vědecký přístup považuji ve věcech niterna za zkázu a upředňostňuji intuici. Ale líbí se mi, když mistři, ti nejlepší v oboru, dokáží s vášní a hlubokou znalostí předmět své lásky popsat, nebo o něm mluvit. Když se snaží ostatním zprostředkovat krásu kterou vidí, nebo jim dokonce otevřít dveře, kterými by mnozí sami neprošli. Tyto užvaněné pasáže, museli byt pro Blanchett opravdu maso. Jenže je to paní herečka, takže se toho zhostila oscarahodně. V tomto ohledu vše fungovalo na výbornou a dlouhá stopáž mi nevadila. Jenže stejně jako hudební skladba, i příběh musí mít uspokojivý závěr. Vůbec mi nevadí, že tentokrát se neservíroval další destruktivní hon za dokonalostí, jako tomu bylo ve Whiplash, nebo Darling. S těmi má Tár společné snad jen realistický pohled do zákulisí umělecké branže, kde je vše intenzivnější a co se týče kariéry, tak i neúprosnější. A v tom možná tkví to, že mi pointa připadá slabá. Pro člověka z uměleckých kruhů, by tento film opravdu mohl být spirálou kariérní smrti nadané dirigentky. Ale já mám za to, že pět let strávených s domorodým kmenem v Amazonii, člověka připraví i na takový sešup z kariérního výsluní. Dokonce mi ten závěr, to jak Tár skončila, připadá jako uzavření kruhu a naplnění jedné z mnoha ve filmu pronesených vět. Hudba překračuje hranice rasy, vyznání, sexuality i sociálního statusu. Přináší emoce, jaké nelze popsat slovy. Pokud tedy má člověk prodchnutý láskou k hudbě možnost ji provozovat...co na tom, že to není v Berlíně nebo New Yorku, ale třeba někde v Thajsku? Jenže i přes tu solidní stopáž, Field nechal příběh podivně utnutý. Samozřejmě není problém si domyslet, co tomu definitivnímu konci předcházelo, ale ten příběh byl vyprávěn dost zeširoka a najednou se zůžil jak ocas zmije gabunské. Přesto čtyři hvězdy dám. Za nepodlézavost divákovi, kvalitní scénář a Cate. PS: nenechejte se odradit tagy, jako LGBT...jsem jeden z velkých odpůrců filmové gender propagandy, ale tady je to OK. (13.07.2023)

Specificky natočený film s vlastním stylem, kterým režisér vyjadřuje názory a pocity hlavní hrdinky. Bohužel za celý film jsem se na něj nedokázal napojit, a ve výsledku pro mě Tár zůstal filmem s velmi dobrým výkonem Cate Blanchett, ale ve všech dalších ohledech dost prázdný. Musím ocenit, že film nemá problémy s tempem, takže jeho délka není kámen úrazu. Tím jsou pro mě nevýrazné dramatické či emoční projevy všech postav, chybějící gradace při postupné a zjevné psychické nepohodě hlavní hrdinky. Všechny osobní či mezilidské konflikty jsou vyjádřeny spíše jemnými nuancemi, chybí zásadnější konflikt který by přidal snímku na intenzivitě. Ani k určitým tématům jako je zneužití vlastního postavení nepřistupuje Todd Field nijak zajímavě. Hudební stránka je slušná, ale určitě tím není Tár nijak výjimečný. Ostatně téma vážné hudby mě dost míjí, a ovlivnilo to i můj zážitek, který bude bezpochyby větší pro ty kteří v tomto odvětví umí chodit, a umělecké dialogy mezi postavami jim budou říkat něco více než pouhá jména a fráze na papíře. (01.03.2023)

Todd Field své režisérské počiny velmi pečlivě dávkuje a od jeho posledního filmu uplynulo již šestnáct let. Tár je precizní dílo, u kterého se pravděpodobně čekalo, že bude mít větší úspěch na filmových oceněních. Nestalo se tomu tak a my tak máme před sebou filmařsky precizně natočený portrét fiktivní světoznámé dirigentky, kterou bezchybně ztvárnila Cate Blanchett. Nakousnou se tu i velmi aktuální témata a střet hlavní hrdinky s realitou dnešní doby. Cate Blanchett jako macho dirigentka dokáže utáhnout i opět (v dnešní době již tradičně) přepálenou stopáž. I když jsou filmařské a herecké kvality nezpochybnitelné, tak tomu něco chybí. Stejně tak, jak precizní Tár je, tak působí poněkud sterilně. (13.04.2023)

160 minútová one woman show, pri ktorej si človek po chvíli nie je istý či to naozaj potrebovalo byť až takéto dlhé, a síce ocení tú strojovú presnosť a elegantnosť, ale niečo chýba a nie je to trochu póza? No a potom sa eventuálne všetko zúročí. Pomohlo mi, že som nevidel ani trailer, ani nič a mal som len veľmi hrubú predstavu o čom film je. Cate Blanchett už tak či onak jedna z najlepších herečiek posledných 20-30 rokov tu našla asi svoju životnú úlohu, toho pozláteného plešouna má istého, a najlepšie na tom celom je že vôbec netlačí na pílu, ani nevyužíva inak herecky veľmi vďačnú postavu na prvoplánovú exhibíciu. Ťahalo sa to, ale bolo to o niečom (kde Todd Field ako keby z ničoho nič toto v sebe vydoloval...) a obhájilo si to myslím všetky svoje ambície...No nečakal by som, že z tohto roka budem do "awards season" zatiaľ najviac držať palce práve pojednaniu o pani dirigentke...ale stalo sa. (21.11.2022)

(7,5/10). Tár je velice pozoruhodný kousek, který si pro nás režisér Todd Field přichystal po neuvěřitelném režisérském půstu. Již od prvních minut snímku šlo vidět, že film za žádnou cenu nepůjde divákovi na ruku. Vždyť kdy naposledy jste museli sledovat závěrečné titulky na úplném počátku filmu a do toho vám tam zpívá zpěvačka z domorodého kmene. Kouzelné a pomůže vám si to zvyknout na velice ležérní tempo, kterým snímek disponuje. To, co snímku trochu láme vaz je jeho monstrózní stopáž. Kdyby byly střihačovy nůžky o trochu více sevřeny, tak bych si snímek asi užil daleko více. Jde však až o hororový a klaustrofobický rozbor fiktivní dirigentky Lydie Tár, která je velice nevděčnou postavou. Většinou ve filmech sledujeme #METOO z pohledu oběti. Zde to však sledujeme z pohledu onoho predátora, což je velice originálním korkem, který se na plátně jen tak nevidí. Celkově je to film, kterých je jako šafránu. Cate Blanchett je opravdovou hereckou bohyní, která svou rolí žije a naprosto jí podléhá. Jestli tohle neskončí Oscarem, tak budu velmi překvapen. Téma hudby je mi velice blízké, ale spíš té filmové než klasické. I tak jde poznat, jak hrozně snobské a obtížné je to prostředí. Jsou zde scény, které se mi vryly hluboko do paměti. Zvlášť poslední část filmu - jakýsi duševní a profesní rozklad Lydie Tár je velice intenzivní a rozhodně nenechá diváka chladným. V konečném důsledku pro mě není Tár až tak dominujícím snímkem, jak jsem očekával. Jde však o kousek, který ve mně bude ještě notnou dávku dní rezonovat. Baví mě o tomto filmu přemýšlet a dumat v mysli, co jednotlivé metafory a symboly znamenaly. S podobným pocitem jsem se setkal například u ještě hůře uchopitelného Nepřítele. (12.01.2023)

Dirigent - človek, ktorý je platený za to, že kurví robotu desiatkám profi hudobníkov. A hentáto teplá kurva to kurví ešte aj sebe a svojej "rodine". Katka sa na staré kolená dostala do škatulky pamätených ultrapíč, tam sa našla, to jej sedí a za to bude dostávať sošky. Nemám silu sa k tomuto ani viac vyjadrovať. Nudná, superdlhá, pocitovo nikdy nekončiaca teplá píčovina o hudbe, ktorá tak zaujímavo začína aby skončila tak, ako skončila. A vy všetci, čo tomu dávate plnú palbu, ste kokoti. 1 z 5 (24.02.2023)

Herecky odzbrojující úmorný film. (21.03.2023)

Film je unikátní - to rozhodně. Je tam hodně teorie a historie, která je mi cizí. Nicméně má to svoji unikátnost v tom orchestu, v té hudbě, ale jinak vlastně sledujeme život ženy, která je Maestro a její práce toto všechno obnáší...Nicméně ty intriky, pletky, ženy, energie...Chvilkama mi trvalo než jsem se zorientovala, ale to považuji za právě zajímavé na tomto filmu než zmatečné. Nicméně ani jednoho z mnoha Oscarů, na které je tento film nominován, bych mu nedala...ale mám takové tušení, že Blanchett ho dostane... (09.03.2023)

Náročný, ale hlavně kvalitní a dobře natočený film. Zpočátku jsem s filmem dost bojoval. Přišel mi až moc intelektuálně zahleděný do sebe. Navíc je hodně ukecaný a v první tři čtvrtě hodině působí jako naleštěná artovka pro intelektuáli. Což, byl samozřejmě účel. Režisér a scénárista Todd Field nám divákům nedá nic zadarmo. Vyžaduje od nás, abychom šli filmu dost naproti a sami si spojovali, co se v příběhu skutečně děje, podle jistých indiciích. Naštěstí se pak ke slovu dostane hlavní část příběhu, která je zajímavější, než se na první pohled zdá a nabídne nám několik parádních scén. Field si s námi dost hraje a s přibývající stopáží, nám odhaluje čím dál více, o hlavní hrdince. Nicméně nechává čistě na nás jak jí budeme vnímat, jelikož nikdy nedostaneme celé odpovědi, a nikdy se přesně nedozvíme, co se vlastně stalo, a kde končí pravda a začíná lež, a naopak. Celému filmu vévodí skvělá a úžasná Cate Blanchett, která si krade všechny scény pro sebe a parádně zahrála svou manipulativní, ambiciózní, chladnou mrchu. Film je dost dlouhý, a jsou tam scény, jenž vypadají na první pohled nudně, ale jako celek je film nenudící a místy strhující. Tár je působivý film, který nesedne každému, ale kdo si k němu najde cestu, tak bude nadšený. (14.03.2023)

Tár je film, který určitě nebudou navštěvovat masy a svým pojetím se o to vesměs ani nesnaží. Samotná expozice filmu, kdy se buduje příběh, trvá přibližně polovinu stopáže, ale dá se říct, že ta první půlka je i takový exkurz do světa klasické hudby a dirigentů, což si troufám tvrdit, je pro většinu z nás něco nového. Cate Blanchett je tu jako vždy perfektní a po zásluze sbírá za svou roli jedno ocenění za druhým. Je zajímavé tu vidět postavu na jejím absolutním profesním vrcholu a jak se skrze různé neduhy současnosti může postupně propadat do čirého zoufalství. Tár tuhle záležitost určitě neprezentuje jednostraně, ani samotná hlavní hrdinka není morálně bezchybná a mnozí by jí za její činy opravdu odsoudili. Jsem rád, že ještě v dnešní době vznikají takovéto malé filmy, zaměřené čistě na charakter postav, které dají možnost proniknout velkému hereckému talentu. (19.03.2023)

Mávala tou paličkou až priveľmi. Proste palpiča! (10.02.2023)

Extravagance, co na mě moc nezaútočila. Nevycházel na mě ten bod, kdy měl. Síla díla mě míjí. (22.04.2023)

Lydia Tár jako Cate Blanchett, nejlepší dirigentka na světe VS. Černý kocourek jako Já; s trianglem na hudební výchově, který se neumí trefit do rytmu - also taky Já; co si místo not, psal Skrillexovi texty do notýsku. 🎼🎻 (16.05.2023)

Bezpohlavní nicka vs. Bach a jeho mše h moll... Kontrapunkt k dnešním honům na čarodějnice...Chladné, odtažité, nevděčné, předlouhé, ale přesto precizní... Skvostná Cate...Pro někoho s patřičným hudebním vzděláním nebo talentem musí být zážitek ještě umocněný... (31.12.2022)

Vážná hudba, tou tak nějak brouzdám většinu života. Nejsem osoba, co by si šla poslechnout orchestr, nebo jen představení, přijde mi, že tohle je výsadou elit, co mají příliš moc času na svých rukou a chtějí něco dokazovat, tahle vysoká kultura - proč jezdit funkčním žigulíkem, když je tu možnost mít Bugatti Chiron, že? Nehledě na to, jak to dává, jak je to krásný, jde o přecitlivělou, melancholickou výsadu. V podání, jako vždy, ujetě dokonalé Cate Blanchett, která je totální chameleon a nikdy nenudí... taky působí jako osoba, co musí být "fun to be around". (...) Svého času nadějný talent, Todd Field, po kterém jsem po jeho posledním filmu (Little Children, 2006, snímek, co přivedl zpět Jackieho Earla Haleyho, potom co prodával pizzu) očekával adaptaci 'Blood Meridian', nicméně Field nasadil vnitřního "Camerona" a řekl si, že dekádu+ nic  nepředstaví... popravdě, nemám ponětí, co za tou absencí stálo a krom Criterion videa, kde s Blanchett vybíraly DVD filmy, jsem s ním neviděl jediný interview. (...) 'Tár' je fiktivní postava, ale zázemí, ve kterém se film odehrává definitivně působí sdostatek realisticky, je to vypulírované, dobře nasnímané, pomalu plynoucí, všechno, co dělá dobré drama, ale víceméně si nemyslím, že je v tom za celou stopáž význačnější scéna, nebo část, nebo něco, co už tu nebylo desetkrát dříve, když teda pomineme jak zvláštně ústřižkovitě je to zakončené, kam se to z čistajasna přenese. 7/10 (01.01.2023)

There Will Be Bach (film má dokonca aj identickú stopáž). Fenomenálna one-woman show Blanchett, bravúrny autorský epos a jasný tohtoročný oscar pre Cate. Budem veľmi zvedavý, či aj film. (02.01.2023)

Dlouhých 16 let od posledního filmu se na režijní dráze Todda Fielda podepsalo tím nejlepším způsobem. Tár představuje jeho nejlepší a nejzajímavěji vystavěný film, který dokáže s lehkostí navodit dojem vlastní prestižnosti i okázalosti a závěrečným trollingem je zbořit. Téma cancel culture je zde podružné vůči niancovanému pohledu na svět vysokého umění, v němž jsou (navzdory proklamacím o čistém a od společnosti odděleném umění) mezilidské vztahy redukovány na mocenské transakce.  Ale i za touhle zřejmou rovinou se nachází řada dalších a zajímavějších, ať už se jedná o přepisování vlastní identity či o to, jak umělecké dílo získává svůj konkrétní výraz až na základě specifické práce s časem a tempem. Právě způsob, jímž Tár promění ve svém průběhu perfekcionistickou střihovou skladbu za větší chaotičnost (v souladu s vývojem hlavní postavy) pokládám za nejvíc fascinující. Více zde. (11.03.2023)

Na to, jak je to dlouhý, to zase až tak dlouhý nebylo. Ale bylo to dlouhý. (20.03.2023)