Good bye, Lenin!

Tehdejší dobu jsem sice nezažil, jsem jedno ze sametových dětí té doby, takže jsem si atmosféru neužil uplně na stoprocent, ale i tak jsem se bavil. Tvůrci vymysleli opravdu originální myšlenku, která se sice objevila už ve filmu Hibernatus s Funesem, ale takhle to zaobalili trochu historií, aby to získalo onen punc originality a nakonec nechali stvořit jeden z nejlepších německých filmů posledních pár let. Ale když už tak drama než komedie. Sice je tam pár vtipných scén, ale většinou pouze na pousmání. Respektive, film si drží svoji vážnost až do konce a to je nakonec jenom dobře. Proč tedy zrovna pouze tři hvězdičky, když se nad filmem rozplývám? Snad za jeho příliš nemožný a občas chaotický průběh. I tak jsou to tři hvězdičky silné a jsem nakonec rád, že jsem film jako je tento mohl vidět. Good bye, Lenin!...a už se k nám nikdy nevracej... (14.04.2007)

Přetrpí-li člověk poměrně nezáživný úvod, tak je velká šance, že si nadcházející část užije. Jakmile Daniel Brühl roztočí pro maminku to divadýlko, které by ji mělo po krůčcích usnadnit návrat do reality, tak je to místy opravdu kouzelné. Dost mi to hlavní myšlenkou připomínalo tento úžasný film, který touto cestou zároveň nejvřeleji doporučuji. Jinak Brühl je hrozně cool a pěkně se na něj kouká. Div, že mi z něj nenavlhlo spodní prádlo. Naštěstí žádné nenosím. Jeho maminka byla také dost fajn. Zbytek už byl fajn méně. Zejména jeho sestřička mě hrozně iritovala. Myšlenka je vážně moc pěkná. Takové věrné téma, které za žádných okolností nemůže dopadnout zle. Jen jsem od filmu prostě nedostal nic navíc. Prostě příjemně strávených 120 minut. Rád bych ocenil i soundtrack. Dost mi k atmosféře seděl. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (30.09.2016)

O komedii nejde snad ani v jediném momentu celé dvojhodinové stopáže. Což ovšem není nutně na škodu. Námět sám o sobě je zlatý důl. Škoda, že z něj tvůrci něco nevytěžili. A zamrzí dvojnásob, že Wolfgang Becker se v průběhu stopáže zasekne na variaci jedné scény na tisíc a jeden způsob. Přesto je "Good bye, Lenin" dobrým snímkem, protože baví, byť ne skrze humor. Když nic jiného, tak se alespoň snaží o nějaké zúčtování s minulostí - zda úspěšně, trefně a důstojně je pouze a jen na vašem úsudku. Již proto je naprosto nesrovnatelný s naším "řachandovým" Pupendem, které je na první pohled sice hodně podobné, ale už na ten druhý je vše jinak. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (13.08.2007)

"Film o tom, jak pro někoho vzkřísit Východní Německo? Holky, neblbněte, jediný dobrý věci, co kdy přišly z Východního Německa, byly moje lezecký karabiny a Katarina Wittová," remcal můj otec, když jsme tenkrát s mými zploditeli a přítelem vyráželi na obvyklé dvojité rande do kina. V průběhu filmu na své námitky zapomněl tak dokonale, že dvakrát hmátl na koleno mně místo mé matce. Označení komedie udělalo odcházejícímu Leninovi službu ještě medvědovitější než berlínský znak. Podle mě jediné, co k patřičnému vychutnání si filmu potřebujete, je vědomí, že pojednává o té legrační, smutné a vysmívané věci zvané láska, o legračním, smutném a křehkém organismu zvaném rodina, o občasné nevyhnutelnosti lží, časté nemilosrdnosti pravdy a hrách, které spolu setrvale hrajeme ještě hodinu poté, co hvizd oznamující její ukončení slyšeli i ti se zacpanýma ušima. Že to občas působí naivně a nevěrohodně? Inu, když chcete zastavit krvácení a nemáte nic než ruce, tak tu ránu taky zkoušíte ucpat rukama, i když víte, že to působí naivně a nevěrohodně, nehledě na to, že je to celé jaksi k ničemu. Ale třeba z nějakého důvodu nechcete, aby ta krvácející osoba vykrvácela úplně. Když tohle všechno cítíte, tak je možné, že v případě loučícího se Vladimíra Iljiče Uljanova dostanete hodně okurek a minimum láku. (16.07.2008)

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)