Na křídlech vážky

Fádní film na hranici mezi hororem a dramatem o ztrátě milovaného člověka. Nápad to není špatný, jenže je natočený vlažně, bez emocí. Po půl hodině Vám bude jednání Joea tak ukradené, že Vám bude úzko už jen z toho, že je před Vámi ještě další hodina filmu. A jak film pokračuje, stává se kravinou čím dál tím víc. Posledních dvacet minut už je fakt jen pro smích. (18.09.2019)

Na kvázi prekvapivú pointu som síce vopred neprišiel, ale nebolo to spôsobené jej šokantnosťou, skôr sa mi nad filmom nechcelo príliš premýšlať, pretože ma nedokázal do seba vtiahnuť. Costner je po Správe vo flaši zase unudený trúchliaci vdovec. Nechápem ľakačky, keď sa nakoniec ukážu ako nezmyselné. Prečo ho preboha strašila? Chela snáď , aby zomrel na infarkt a boli spolu? (01.06.2012)

Téma posmrtného života, klinické smrti a dalších souvisejících otázek působilo na lidstvo vždy magicky. Na tento fakt sázejí i tvůrci tohoto filmu, a to tak, že až příliš. Nesnažili se totiž příběh okořenit něčím osobitějším nebo něčím hlubším, co by v divákovi zanechalo nějaké zřetelné otisky. Film Na křídlech vážky tak plyne dějem nalinkovaným podle těch nejošoupanějších a nejohranějších šablon, veden dosud (průměrným) komediálním režisérem, kterému se experiment s jiným žánrem příliš nezdařil a v neposlední řadě nadopován vlezlou sladkobolností, aby dokázal nahradit absenci atmosféry alespoň nějakými emocemi. Kevin Costner se však snaží zachránit, co se dá, a částečně se mu to i daří. 50% (10.03.2015)

Některé pasáže jsou tu opravdu dobré a místy je z nich cítit onen „mysteriozní“ nádech, který tvůrci slibovali, ale přepálená stopáž a poněkud nudnější tempo atmosféry mi vzalo při sledování vítr z plachet. Opravdu jsem se těšil na další slušnou jízdu s Costnerem, ale spíše jsem se dočkal jen průměrného filmu, který mě víc nudil, nežli bych se z něj posadil na prdel. Pravdou je, že ten konec se mi (stejně jako většině) líbil asi nejvíc.50% (29.03.2016)

Vůbec to není tak zlé, jak by člověk od Costnera čekal; dokonce mi Kosťa v hlavní roli ani nevadil. Místy je film hodně silný, zvlášť ve chvílích, kdy si ani Joe Darrow, ani divák nemůže být jist, zda hlavní hrdina to všechno opravdu vidí, nebo mu jen začalo hrabat. Jistě, Costnerovy nonstop smutné oči vypadají jako oči psa, co nedostal týden nažrat, ale zoufalství po ztrátě těhotné manželky odrážejí přesvědčivě. Emocionálně je snímek hodně působivý, dolů ho ale sráží až příliš sladkobolný patos (byl jsem taky překvapenej, ale nevylučuje se to!). (23.09.2012)