Walter Mitty a jeho tajný život

Každý člověk má v sobě dosti tužeb po dobrodružství a kdo nemá, stejně si tenhle snímek zamiluje. Každý pecivál, který byl nejdál ve Zlámané Lhotě pro chleba, dostane zde nenásilný manuál na lepší život. Ano, Ben Stiller ve zdařilé předělávce taškařice z let padesátých Tajný život Waltera Mittyho, skutečně dokonale vykresluje téměř zmařené bytí ztroskotance, nudného patrona, který sotva dovede lajknout fotku dívky v internetové seznamce. Cesty osudu jsou však natolik nevyzpytatelné, že milého suchara vrhnou přímo do soukolí tak ztřeštěných událostí, že se (společně s ním) nepřestanete divit. Druhým dechem dodávám, že mu zároveň budete i trochu závidět a řeknete si: "Sakra, proč jsem i já něco takového nepodnikl?!" Poselství tohoto filmu je tedy takové: "Pamatujte si, že nikdy není pozdě se svou existencí něco udělat. I když máte pevné vazby a závazky. Nestavte si bloky, nesněte jako Walter Mitty, chyťte příležitost za pačesy a začněte konečně žít." Sekundární poselství, které si z filmu odnesete je, že na Islandu je kurva krásně! (20.06.2014)

Film obsahuje zásadní protimluv. Onen hledaný snímek č. 25, jenž má zachycovat „kvintesenci života“ (tedy i časopisu Life), je oslavou obyčejnosti a každodenní pokorné práce. Film nám přitom názorně a opojně ukazuje, že základem života je probrat se z rutiny a dělat neobyčejné věci. Walter Mitty tedy nijak nedospívá v tom smyslu, že by přijal svůj úděl, ale naopak se vrací do stádia teenagera, který ostatní ohromuje svou zdánlivou (ale prakticky vyžadovanou) nespoutaností. __________ Rozporuplnost vynikne zvláště, pokud porovnáme výchozí situaci Waltera v původní povídce a nynějším filmu. Jako literární postava vyvolával Walter znepokojení, po čem vlastně touží, když má práci a rodinu? Proč mu tento ideál nestačí? Stillerův Walter naopak naplňuje prototyp neukotveného člověka, někoho, kdo stále nenašel pravou spřízněnou duši a zatím nedostal do stádia, kdy by ho manželství a rodina mohly začít nudit. ______________________ Ben Stiller nepotřeboval dospívat a Walter Mitty rozhodně není dílem jeho zralosti. Nejdospělejší pohled na svět se paradoxně ukrývá ve Stillerových dřívějších cynickým parodiích jako byly Cable Guy, Zoolander, nebo Tropická bouře, v nichž se skvěle trefoval do kultu celebrit, televizní kultury otupující diváky, i do zákulisí filmového průmyslu. Právě zde odhaloval, jak jsou snahy hollywoodských herců o duchaplné nebo humanistické umění často z principu pitomé, nebo vždy nějak nechtěně zrazené a ve svém vyznění poškozené tím, že je nutné je prodávat jako zboží. ___________________Když si teď jdou Walter Mitty a Sean O´Connell zahrát s afghánskými kluky fotbal a ve zpomalených záběrech skotačí za zapadajícího slunce, neliší se to moc od toho, jak se v Zoolanderovi vymaštění modelové zpomaleně polévali benzínem na pumpovací stanici. Komik dnes těžko může být moudrý jinak, než když demaskuje blbost potřeby hvězd showbyznysu vypadat citlivě a svobodně. (02.01.2014)

Zpočátku jsem byl nemile překvapen Walterovými představami, protože se mi zdály příliš křečovité, zbytečně trikové a ne zrovna nápadité a vtipné (rvačka s nadřízeným byla přímo utrpení), což pravda neplatí o jeho španělském polárníkovi. Naštěstí jim scénář brzy zatrhl tipec, Walter se vydal na opravdovou nevybájenou cestu, při níž triky už smysl měly, tempo zvolnilo a atmosféra se stala milejší. Takže to Ben Stiller (i díky Davidu Bowiemu) nakonec zvládl. Natočil jeden z těch filmů, při jejichž sledování si člověk, který v životě skoro nikde nebyl, řekne, jak by bylo krásné, kdyby to všechno takhle fungovalo i doopravdy a spokojeně se usmívá. A nejlepší scénou pro mě navždy bude rvačka pod rentgenem. (05.07.2015)

Vrcholně eskapistické číslo jednoho prcka o momentech, které nemusí člověk zachytit na analog nebo na digitál a hned neuroticky sdílet na sociálních sítích, ani si je vysnít za kancelářským stolem, ale hlavní je si je najít a prožít. Každý okamžik může být jedinečný. Jakoby Stiller vykradl všechny motivační knihy o tom, jak najít chuť do života a narval je do dvouhodinové podívané, která bravurně zakončuje letošní rok. Jeden z TOP 10 filmů roku 2013! PURE hipster! QUITE retro! (20.12.2013)

This is ground control to major Tom... Opravdu výjimečně krásně natočený midcult. Ben Stiller jako režisér natočil svůj prozatím jednoznačně nejpovedenější film, který se asi mohl stát nezapomenutelným a postavit se po bok třeba kultovnímu Věčnému svitu neposkvrněné mysli, kdyby se tvůrci nedopustili tak trochu podpásové rány - čistě postmoderní forma se pojí i s narativní postmodernou na úrovni scénáře, kde jsou od začátku oddělené dvě nezávislé linie, propojené osobou hlavního hrdiny - filmová realita a svět Walterových představ. Zatímco ovšem, zhruba v první půli snímku, jsou tyto dva světy jasně odděleny, postupem času se takřka nepozorovaně obě dvě linie slijí a není úplně jasné, co divák vlastně sleduje. Celá ta Walterova neuvěřitelná cesta vedoucí po stopách svého fotografického guru je právě tak neuvěřitelná, že by se měla odehrát pouze ve světě Walterových představ, pokud by se jí mělo dát věřit. Když ale nepřijde žádný dělící faktor a celá odysea nakonec zůstane přece jen v rovině filmové reality, zprvu tak nevšední film náhle sklouzne k prostému lépe natočenému a sofistikovanějšímu Jíst, meditovat, milovat. A to je opravdu velká škoda, film s takhle velkým potenciálem a skvělou formální stránkou nevzniká každý den. Když se tedy s vícevrstevnatého snímku najednou stane obyčejná romance, nelze se neptat po významovém ukotvení...a to už se skrz planinu banálního zjištění, že ten pravý poklad stejně najdeš nakonec doma, prodereme k sentimentálnímu konci... Ale natočené je to opravdu moc pěkně... (23.03.2014)