McCabe a paní Millerová

Prevádzkovať bordel, to chce znalosti, skúsenosti a podnikateľský zámer. McCabe nemá z toho vôbec nič, takže skúsenosti podnikavej partnerky privíta. Namiesto westernu sa to dosť ťahá až niekam k červenej knižnici, a tá melancholická hudba Leonarda Cohena tiež nepridáva vhodnej atmosféry. Mestečko bolo postavené dokonale, ale vo filme sa objavuje sneženie asi najčudnejšie zo všetkých filmov, keď nejaký sneh tesne pred kamerou padá, ale v pozadí ani na povrchoch sa neobjavuje, a naviac sa otáča s kamerou. Príliš dlhý film, ktorý ma viac nudil ako bavil, len slabšie tri hviezdy. –––– Copak si myslíte, že mi nějaká děvka bude nařizovat, co a jak? –––– V životě každýho chlapa jednou přijde chvíle, kdy musí strčit ruku do ohně a zjistit, za co stojí. (05.05.2019)

Brilantní drama, zasazené do >westernového< rámce malého hornického města v Briské Kolumbii někdy na konci 19. století. Tahle krutá romance, odehrávající se uprostřed nádherné divočiny panenských hor nemá kladných hrdinů, jen jednoho pošetilého chlápka, co uvěřil tomu, že vše co chce mít a za co zaplatil mu doopravdy patří, jednu bordelmamá, co myslela si, že spolu s ním se sveze k vysněnému penzionu ve slunném San Francisku - a pak už zbývá jen kopa čínských kopáčů zinku, zapomínajících na svou bezcennost a bídu v opiovém kouři a banda špinavých otrlých chlapů, co marně odžívají si svůj sen o zbohatnutí u karet a chlastu v lokále pana McCaba s občasnou úlevou v bordelu paní Millerové a reálnou perspektivou neoznačeného hrobu ve zmrzlé půdě někde na kopci za kostelem. Že místo práva a svobody na tomhle konci světa platí spíše násilí a nabitá zbraň, pochopí McCabe - "...ten chlap nikoho nemohl zabít..." - až příliš pozdě, pomalu zavátý sněhem z posledního bouřlivého dne jeho života - sám a na okraji "jeho" města, po boji, jehož je smutným vítězem... A tak po dvě hodiny jen s úžasem sledujete neuvěřitelnou Altmanovu režijní práci, díky skvělé kameře prakticky reálný život v naprosto věrných kulisách, kvůli nimž produkce opravdu postavila repliku celého města uprostřed lesů západní Kanady a v neposlední řadě dotváří atmosféru filmu i tklivé tóny písní Leonarda Cohena, coby poutavý doprovod tohohle příběhu z mýtů historie dobývání Západu... (22.03.2007)

Predať, či nepredať. Warren Beatty rieši na sklonku éry divokého západu poznačeného kapitalistickým zmýšľaním a monopolistickými statusom firiem existenciálne problémy. Pokiaľ však chcete bojovať za svoje práva, podľa jednej z tých múdrejších postáv filmu to býva vykúpené smrťou. Možno tento film ani nie je potrebné zaškatuľkovať do žánru westernu, kľudne ho môžeme nazvať historickým komentárom s poetickým nádychom. Prestrelky tu nie sú, pokiaľ nerátame tú záverečnú, neohrabanú a keď zbadáme koňa zistíme, že je to somár. Film je príbehom (konkrétne dnes nezákonného) podnikania na divokom západe, ale môžeme ho chápať aj ako príbehom lásky a bezpredsudkovým pohľadom na postavy, ktoré toto nehostinné, drsné, ale zároveň krásne prostredie obývajú. Atmosféru dokresľujú pesničky Leonarda Cohena, zároveň vyplňujúce ticho spôsobené málovravnými postavičkami. Žiadne Wayneovské hláškovanie s protivníkom tu nie je, i keď občas vylúdi McCabe nejaký drsný fór o žabe. (12.10.2014)

Tohle westernové drama se vyznačuje zejména svým pomalým tempem, které sice nenudí, ale také nějak extra nebaví. Co ale může diváka potěšit, je prostředí kanadské divočiny, v němž se příběh odehrává. Sluchu lahodí také hudba Leonarda Cohena a syrovost filmu. Naopak děj jako takový mě příliš nezaujal a konečná přestřelka tak na mě ani nějak zvlášť nezapůsobila. Proto dávám 3*. (26.12.2012)

Nikam nespěchající vyprávěnka s naprosto padnoucím Cohenovic soundtrackem se za klasický western dá považovat možná až tak v poslední půlhodince, a to kdo ví jestli. Máte-li rádi kolty proklatě nízko, rozhodně ruce pryč. Příběh obchodníka McCaba a bordelmamá paní Millerové je totiž "pouze" výbornou a skutečně pomalou baladou, baladou o osamělosti a touze po lásce. A právě tenhle motiv mě ve svém výsledku ponechal chladnějším než bych potřeboval, byť jeden nádherně upřímný okamžik mezi dvěma hlavními postavami opravdu zazářil. A aby bylo jasno, nečekal jsem ani nechtěl tklivou melodrámu, ale stačilo jemné drnkání na struny emocí. I když koneckonců to vlastně obstaral ten Cohen, tak co tu řeším. Ať nežeru, za čtyři. (04.02.2017)