Piargy
Piargy
Režie:
Ivo TrajkovKamera:
Peter BencsíkHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Judit Pecháček, Lucia Siposová, Attila Mokos, Daniel Fischer, Lucia Klein Svoboda, Ivan Martinka, Jana Oľhová, Jana Kvantiková, Peter Nádasdi (více)Obsahy(1)
Mladá, krásná a chudá Juliša (Judit Bárdos) se provdá za Martina (Daniel Fischer), syna nejbohatšího statkáře v Pirgách, a ocitá se tak v rodině, kde vládnou velmi tvrdá pravidla. Nejen, že musí čelit nepříjemnému tlaku tchýně, ale nedokáže se ani ubránit násilným svodům tchána (Attila Mokoš). Juliša se přesto do manželova otce zamiluje a vzniká tak podivný milostný trojúhelník. Zakázané tajemství však nezůstává dlouho utajené a všichni z něj zatouží vytěžit nějaký prospěch. Julišina sestra (Lucia Siposová), lidé v obci a dokonce i vesnický kněz. Vesnice Piargy tak žije hříšným životem, dokud jedné masopustní noci úplně nezmizí. Jako by ji čerti odnesli s lidmi, domy i zvířaty. Naplňuje se proroctví staré místní vědmy Uly o příchodu Antikrista a krutém trestu? (CinemArt)
(více)Recenze (104)
Věčná škoda, že film nedokázal po celou dobu udržet tu hororově-mysteriózní atmosféru, kterou ukazuje na začátku a poté až v samotném závěru. Ztvárnění samotné katastrofy, okolo které se vlastně film točí, je na naše poměry naprosto špičkové, nebývale atmosférické a z tvůrčího hlediska si bere to nejlepší od absolutních mistrů hororu a tajemna a mnohým tak může připomenout třeba Melancholii nebo Hitchcockova díla. Bohužel, po zbytek času se ale jedná o klasickou vztahovku, okořeněnou jen o černobílý háv a spousty produkčních problémů. Dobový Slovenský venkov nabízí spousty potenciálních příběhů, ještě k tomu s typickou nádhernou krajinou, ale když tvůrci avizovali, že na to chtějí jít více zeširoka, tak to měli i opravdu dodržet. ()
Nemám moc rád filmy zo slovenského dedinského prostredia. Často je tam všetko strašne farebné a idealistické a pokiaľ sa film venuje aj ľudovým tradíciám je to často monotónne a tuctové. Piargy na to išli úplne inak. Druhá svetová vojna už klope na dvere. Židia sú nepriatelia a fašisti pochodujú po uliciach. Ak si k tomu pripočítame témy ako domáce násilie, postavenie ženy v spoločnosti a vzťah cirkvi a obyčajného ľudu, tak o idealizme a farebnom prikrášlení nemôže byť ani reč. Často pochmúrna atmosféra je podtrhnutá čiernobielym spracovaním a minimalistickou kamerou. Aj keď je to film z roku 2022, vyzerá akoby bol natočený v dobe, keď sa odohráva príbeh. Ľudové zvyky tu vystupujú ako spestrenie a občasná chvíľka na odpočinok. Inak dianie pomaly a isto smeruje k apokalyptickému finále. Herecké výkony Judit Bárdos a Attilu Mokosa sú skvelé. Na záver už len skonštatovanie, že je smutné, že sme sa od roku 1939 ako spoločnosť príliš neposunuli a množstvo problémov, ktoré boli na plátne sú stále aktuálne. 90% Kino Film Europe ()
Tady mi přijde, že se strašně neshodnu. Dílo, které balancuje mezi fantas magořinou a fakty. Taky strašně zbytečné chaotický a v určitých částech zbytečně přeefektovaný. Už styl podání názvu byl docela divnota. Pak přidám chaotičnost, zbytečnost a nelogičnost a jsem tam, kde jsme. Takových příběhů už bylo. A byly udělány mnohem lépe. ()
Artový neartový, vždy mám problém s tým, keď je film zbytočne čiernobiely. Ani pred 80 rokmi nebol svet čiernobiely a zvlášť to vadí pri záberoch prírody, samé sivé stromy, sivá tráva, siví ľudia, sivá obloha. Ďalej nasledujú už samé pozitíva a klady tohto filmu. Výborná kamera, príbeh silný, ako sa na tradičnú slovenskú malebnú zatuchnutú dedinu patrí a herci hrajú ako z učebnice. –––– A z nehodnej ženy zrodí sa ancikrist. ()
⚪Príbeh o vine a treste, ktorý z naturizmu ani mystiky veľa nepobral, ak iba, tak monológy o Antikristovi.⚪Formálne asi uchádzajúce, resp. nad slovenské pomery, ale naračne klasicky nekonzistentné, celý príbeh je jednak skratkovitý a vo svojej podstate veľmi doslovný (paušalizácie, že Slováci len pili a bili ženy, na iné sa nezmohli, resp. občas aj znásilňovali, a potom zase pili sú už taký filmársky evergreen), no zároveň zdĺhavý, s vyvolávaním pseudonapätia. Charakterový vývin je urýchlený, postavy konajú skratkovito (hlavná postava sa gazdu bojí, potom ju znásilní, zrazu ho ona asi miluje? a schádza sa s ním?, následne ju on odmietne, aby sa s ním zase po otehotnení schádzala?⚪Absolútne hlúpo vyznievajú scény, v ktorých teda na jednej strane spiatočnícki a fundamentálni dedinčania pri sexe vzdychajú ako pornoherci, aby ich každý pri akte našiel, počul a odhalil.⚪Rovnako, obsadiť do role mladého násťročného dievčaťa Bárdos je už dnes celkom odvaha. Nepochopiteľný je i zámer nakrútiť film čiernobielo, čo má asi odkazovať na nejakú československú filmovú tradíciu adaptácií, no mení sa iba na samoúčelnú snahu ,,robiť čiernobiely art."⚪Vysoké hodnotenia sú spôsobené iba tým, že podobná látka (v tomto prípade Švantnerova) sa v podobnom hábe bežne nenakrúca. Z lyrizovanej prózy si však scenár neberie skoro nič, pár snových sekvencií je naozaj málo. A áno, rôzne psychadelické obrazy je obtiažne previesť na plátno, avšak nie je to nemožné. Tu sa zase objavil slovenský nešvar skoro každého porevolučného filmu - scenár, ktorý skrátka neutiahne celú stopáž a už v polovici stratí paru. Film sa dostal, predovšetkým, k mainstreamu a divákom, ktorí by si hutný Švantnerov text aj tak nikdy neprečítali, čiže účel tvorcov asi splnil. Tí, ktorí ale chcú plnohodnotnejší zážitok a skutočný naturizmus by radšej mali siahnuť po knihe.⚪ ()
Po dlhom čase mám pocit, že som nejaký film nepochopil. Preto je celkom možné, že sa mi to nepáčilo mojou vinou. Na jednu stranu musím uznať, že Piargy netrpia žiadnymi detskými chorobami slovenského filmu (obzvlášť z dedinského prostredia). Scenár a najmä dialógy pôsobia autenticky, nešuštia papierom. Štyria hlavní hereckí predstavitelia hrajú bezchybne. Postava Lucie Siposovej je už trochu karikatúrou. Nesadla mi však umelecká štylizácia. Odkaz filmu mal zrejme smerovať k poznaniu "Tak sa vtedy žilo." No neviem, ako tomu pomôže, keď dronové zábery prekonvertujeme do čiernobielej farby. Reálie Slovakštátu nijako dej nerozvíjajú, slúžia skôr na dobové zaradenie deja (a čiastočne na vykreslenie kľúčovej úlohy cirkvi v tom období). Aj scény s prvkami nadprirodzena skôr dokresľujú predstavu, že akým nezmyslom vtedy verili dedinčania (rozdiel medzi mestom a dedinou v roku 1939 je podľa filmu až civilizačný). Napokon zostáva holý príbeh hlavnej štvorice, ktorý by sa dal zhrnúť v troch vetách (čo sa podarilo už v oficiálnom texte distribútora). K Piargom sa však po čase určite vrátim a pokúsim sa v nich nájsť to, čo mi možno teraz uniklo. ()
Knižní předlohu jsem nečetl, ale film je velmi působivý. Připomínám dvě další zázračně zmizelé osady, jejichž příběhy byly rovněž zfilmované: Německá vesnice Gremelshausen, kdysi prý ležící v Durynsku, je staroněmeckým motivem, jež se objevuje v dílech Müllera, Heineho, Uhlanda a dalších. Nejznámější je zpracování v povídce Germelshausen od Friedricha Gerstäckera. Tato vesnice se před dávnými časy propadla do země patrně kvůli kacířství, neboť tamější farář vedl spor s papežem. Jednou za sto let však vystupuje na jediný den na povrch. Hlavním hrdinou povídky je mladý malíř Arnold, který do vesnice náhodou zabloudí právě v takový den. Zamiluje se tam do mladé ženy Gertrudy, která mu vypráví příběh o Gremelshausenu. Mládenec na dívčino naléhání zmizí z vesnice právě včas, aby nebyl pohřben s jejími obyvateli, a zůstává navždy odloučen od své lásky. Téma inspirovalo muzikál Brigadoon a jeho filmovou adaptaci. - - - Kitěž (Китеж) je zmizelé město z ruských legend, které bylo pro zbožnost jeho obyvatel ukryto v jezeře, aby bylo uchráněno před mongolskými nájezdníky. Údajně se nacházelo na místě dnešního jezera Světlojar v Nižněnovgorodské oblasti. Pověst zpracoval Pavel Melnikov v románu V lesích, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov v opeře Vyprávění o neviditelném městě Kitěži a panně Fevroniji a Werner Herzog v dokumentárním filmu o ruské spiritualitě Glocken aus der Tiefe – Glaube und Aberglaube in Rußland. ()
Artovina světové úrovně. Ivo Trajkov ušel od Kanárské spojky kus cesty, jeho Piargy se možná ve finále nepodařilo prodat to šponované očekávání na jedničku, ale i tak jde o dost dobré, nepříjemné dobové drama. Ta černobílá kamera je tady wow, už jen kvůli ní a živelné Judit se tohle vyplatí vidět. 7.5/10 ()
Více než příchodu antikrista a nacistů se film mohl věnovat vztahům (protože milostný trojúhelník je v tomto případě poněkud málo) na statku. Dění tam sice má zdaleka největší prostor, čímž výše zmíněné působí zbytečně navíc a to včetně "pointy" v podobě antikrista, přesto však nechává otázky, které jsou pro vztah zásadní. Především, čím si Roháč Julišu nakonec získal? Dítětem? Ke změně jejího pohledu na něj zřejmě došlo mnohem dříve. Chováním ke své ženě, synovi a k ní samotné to jistě také nebylo. Tak že by jiné motivace? Těžko říct, ten moment jsem ve filmu nenašel. To kamera na rozdíl od scénáře vyprávět umí, vůbec krajinářské kompozice nejednou prosvítí přetrvávající depresi. Ovšem na výbornou jsou i interiéry statku, vždy pečlivě nasvícené a to včetně tváří herců, z nichž především Judit Bárdos a Attila Mokos dokáží mluvit pohledem. Minimálně tam, kde pohled stačí, ale vše nikdy neřekne. 65% ()
Slovenský film o životě na fiktivní vesnici před válkou - kupa folklórních prvků, prostý život, trocha společensky tolerovaného násilí na ženách. Musím smeknout před technickou stránkou věci, solidním obsazením a hereckými výkony, krásnou kamerou a autentickým zobrazením tehdejší společnosti, takže nadsadím tři hvězdy, ale bohužel scénář je bída a vlastně s děsně slabou dějovou linku. A dalo mi to i tou depresivností vzpomenou na podobně zaměřený Jozef Mak (2021). ()
Bolo to ako keby Pawlikowského filmy produkovala Jojka... ()
Kámo, we did it! Slovenský film, za ktorý by sme sa nemuseli hanbiť na žiadnom festivale, od Cannes po Benátky, kamera na Oscara (bez irónie) a hlavne konečne neprehrávajúci herci. František Švantner by bol podľa mňa hrdý. Veľmi sa mi páčilo, ako to nadväzuje na tradíciu slovenských filmov z vidieckeho prostredia, citlivo pristupuje k literárnej novele, z ktorej čerpá a zároveň do toho vnáša modernú dušu, bez toho aby to pôsobilo trápne pózersky a falošne. Má to svoje nedostatky a naplno nevyužíva potenciál ale v kontexte súčasnej slovenskej tvorby asi top. Krásna adaptácia magického realizmu. ()
Podmanivý vizuál a kvalitní herecké výkony. Magický realismus někdy působí spíše zmateným dojmem, než symbolikou. V kombinaci s reálným příběhem nefunguje souladně. Úvodní scéna je nadbytečná, příběh by vyzněl bez ní. Zrodil se Antikrist, ale poněkud v jiné podobě, než jak ho přivolávala starší vesničanka. Ta schopnost vidět zlo jinde, než kde se skutečně skrývá, provází lidstvo setrvale. ()
Už neviem koľkokrát som dala šancu slovenskému filmu a koľkýkrát sa dostavilo sklamanie. Vlastne to už ani nie je sklamanie. Dialógy absolútne nefunkčné.. keď sa rozprávajú otec a syn, akoby na seba hovorili úplne cudzí ľudia.. čo postava, to stereotyp. Čokoľvek spojené s kresťanstvom je nudné, tmavé, pokrytecké alebo uplakané. Jediná roztomilá scéna bola prvá novomanželská. Škoda. ()
Nepozeratelne. Velmi sme sa tesili na Piargy, no lebo jednak slovensky film, jednak Judita, jednak pozitivne recenzie. Desim sa, kam sa dostalo Slovensko. Ked sa udeloval dar rozlisovat, nejeden asi spal. Totaaaalne temny, domotany, hnusny, tazky, depresivny, zvrateny film. Necistota, tmarstvo, diabol, nasilie, utrpenie.. PRECO??? Ked niekto vezme hromadu EURi a vybornych hercov, stacil by predsa dobry scenar, ci? Tak preco z toho vyjde kakyto kaliber sracek? Mohol sa natocit zivotopisny, historicky, vojensky ci iny skvost: ovsem nie, musime si siahnut na dno serbla a namazat sa tym. ODPAD. Jedine pozitivum: dalsia skuska spravnosti, ze ked to scenarista a reziser maju v dusi zahovnene, vypadnu len hovna. Mimochodom: s knihou Piargy to ma spolocny snad len ten nazov. Je mi smutno, nepozerajte to, bude Vam tiez tazko, najma z toho, ze sa to vysralo na Slovensku. ()
Vizuálně efektní stlizovaný film, který vtáhne, ale brzy vyprchá z paměti. Bez Švantnerovy působitosti (max.50%) ()
Krásně natočený snímek z vesnického prostředí z období 30. let minulého století, který svou atmosférou a prostředí připomínal spíše novelu či román od Karolíny Světlé či drama od bratří Mrštíků. co zejména musím na filmu vyzdvihnout je kamera a herecké výkony. Judit Pecháček a i další i přes absenci dialogů, dokázali vše zahrát pouze mimikou. Atmosféra snímku je ponurá ale zároveň romantická (typu Na větrné hůrce, ale více realistické). Divák dostal zajímavou podívanou naservírovanou poměrně syrově a netendenčně, ve které postavy nejsou černobílé. Autentičnost a dramatičnost dodává filmu i zasazení do černobílých barev. Příběh se odehrává na Slovensku na malé vesnici, kde lidé byli stále hluboce pověrčiví a věřící. Ve filmu se objevují křesťanské i lidové motivy, což právě vytváří atmosféru realistických venkovských románům z 19. století, i když se příběh odehrává a několik desítek let později. Hlavním tématem filmu je milostný trojúhelník, a jak to tak bývá, tak toto uskupení ve vztahu netrvá příliš dlouho a nekončí příliš hezky. Celkově je to filmařsky povedené, poctivě udělané filmové dílo s dobře vystavěným příběhem. (Finále Plzeň 2023) ()
Velmi, velmi dobré v provedení black-and-white, i v duchu literární předlohy Františka Švantnera: pokrytectví zabalené do corpus christi. Částečně ale scénáristicky prvoplánové, forma vynikající - obsah místy zadrhává. Uhrančivá Judit Bardos. Kamera je excelentní, snový soundtrack, gradující společně s dějem a podkreslující celkovou atmosféru. Poslední filmová role p. Mariána Geišberga... ()
Ale jsou to svérázní chalupníci, tam na tej slovenskej dědině.... :). Poměrně dlouho jsem tento film odkládal, ale udělal jsem dobře, že jsem se k němu konečně odhodlal. Asi by se tomu dalo něco vytknout, na můj vkus asi až moc pánbíčkářství a Antikristů, ale co už, vesničani byli tehdy pobožní asi všude, konec je takový poněkud chaotický, jsou mrtví, jsou živí, jsou mrtví... toho skákání v čase mohlo být o něco méně, jak to bylo se "záhadným" zmizením celé vsi mě napadlo hned na začátku při pohledu na to zasněžené údolí, ale jinak zajímavá podívaná. Černobílý vizuál, krásná krajina, kostýmy, to vše tomu dává něco, co to dělá velmi koukatelným. No a pak asi dvě hlavní věci. Kamera. Jedním slovem - nádherná. A Judit. Mě hrozně baví ji sledovat prakticky už od jejích raných rolí (Dům, Fair Play), a i když pro mě osobně má ve své filmografii taky pár přešlapů, tak mě baví pořád. Mám rád její slovenštinu, a ona nemusí ani mluvit, ona umí pouhým pohledem a mimikou říct mnohem víc než jiní spoustou (leckdy zbytečných) slov. ()
Černobílost udělala velmi pěknou atmosféru, líbily se mi neobvyklé záběry/úhly pohledů a také příběh. My lidi jsme fakt obchodníci...achjo. ()