Můj strýček z Ameriky

To by ma zaujímalo, k akému zvieraťu by sa vďaka témam svojej tvorby prirovnal sám Resnais. Strýko je síce originálny, veľmi hravý, ale aj trochu príliš vážne braný a mám pocit, že tieto porovnania inštinktov a psychologických štúdií všetkých živých tvorov by zvládli aj chytľavejší a spontánnejší príbeh. Resnais hranicu medzi ľuďmi a zvieratami nehľadá, pretože možno ani žiadna neexistuje, ak by predsa dieťa vyrastalo v divočine, chovalo by sa ako zviera. Všetko je naučené a verbálna komunikácia je iba kamufláž. O čo vo filme ide, je jasné, avšak na podchytenie všetkých myšlienok a porovnaní jedno pozretie nestačí, pretože ťažko si budete po dvoch hodinách pamatať nejakú poučku z piatej minúty. Je to taký predchodca filmov Charlieho Kaufmanna, ktorý by s týmto scenárom, respektíve námetom dokázal urobiť prístupnejší a zábavnejší film. Nie ale nutne aj menej inteligentný. Za pokus o experiment a premyslenosť zaokrúhľujem hore. Veď je to úplne jedno, zmysel môjho bytia je predsa iba bytie a na nejakých dilemách vôbec nezáleží. (20.09.2013)

Radšej by som schuti volil od Resnaisa, Hirošimu, moju lásku, či aj Vlani v Marienbade, ako do seba zahľadený - Môj strýko z Ameriky, s mojim ranným, obľúbeným - Gérardom Depardieu, ktorý bol, akýsi, bez nálady ! Jedine, čo ma zaujalo, boli strihové vsuvky s hercami francúzskej kinematografie, t.j - ich filmy, ktoré parádne zapadali do filmovej kompozície, velikáni, akými sú, Jean Gabin a Jean Marais, tak to diváka posúva do inej dimenzie ! Vlastne - strih, je v tomto prípade dosť prospešný, lebo nielen strihač, ale aj režisér, si museli napozerať francúzsku klasiku, ktorú potom vkomponovali do snímku - Môj strýko z Ameriky + a aby to do seba všetko pekne zapadalo, to musela byť poriadna fuška ?! Celý film, je strašne depresívny, odťažitý, zvláštny, nikdy som mu neprišiel na chuť, no snažil som sa, aby sa to zmenilo, ale ešte, keď k tomu pripočítam vyčerpávajúce horúčavy, tak mám aj ja, po nálade. Vidím na ňom množstvo pozitívnych vecí, od réžie, strihu, kamery, až po herecké výkony, ale čosi ma na ňom znechucuje... Je to film s niečim, aj bez ničoho. Existenciálny a vzťahový film, takto by som vystihol DVE hlavné charakteristiky filmu, ktorý si asi, už nikdy viac v živote nepozriem ? Bez toho otáznika, prosím, patrilo by sa vymeniť, za výkričník !!! (24.06.2016)

První film s Alainem a jsem v rozpacích, protože je to jeden z těch svojských režisérů, kde se vám jeho filmy budou líbit a nebo je hodíte do koše s tím, že to není nic pro Vás. Takhle jsem to cítila já. Zvláštní zajímavý proletenec vztahů, který se postupně rozvíjí a kde se mně osobně líbily vsuvky s Jeanem Gabénem. Zkusím ještě nějaký jiný film s tímto režisérem a pak se rozhodnu. Zatím lepší trojka.......zatím..... (02.04.2017)

Celkem vzato příjemný edukační intertextuálně laděný postmoderní film, zakládající se nejen na Laboritově evoluční psychologii, či teorii chování, ale vůbec na fungování našeho mozku. Stále novější (stále ovšem jen rudimentární) poznatky nás více a více utvrzují v tom, že to, čemu říkáme "já", je pouze vazalem vlastního mozku. - Zajímavý byl i jiný pokus (ne zde): Člověk měl stisknout stopky, kdykoli si zamane. Když je stiskl, zjistilo se, že mozek k tomu dal příkaz už o "něco" dříve, tj. vyřešil tento problém sám. - V tom smyslu má ovšem i "umělá inteligence" svůj smysl.... Shodou okolností jsem viděl film znovu, zvedl hodnocení a ocenil i jemný vtip, který celou tuto eskamotáž provází. (19.03.2016)

Za jakým účelem píšu tento komentář? Co tím sleduji? V uspokojení které ze svých tužeb doufám? Člověk je tvor sobecký, sebestředný a bezohledný. Ostatní lidé jsou pro něj pouze schody k jeho úspěchu. Kdesi v nitru je asi opravdu každý egocentrikem. Také Henri Laborit, vědec a vypravěč příběhu, dodávající tomuto dramatu sociopsychologický přesah. Prvních třicet minut jistě mnohým připomene Amélii, resp. její alternativní verzi, kterou nenatočil snílek, nýbrž logik. Postavy nedostávají žádný prostor k „volnému“ vyjádření, veškeré dění shrnují jejich „to jsem já a tohle mám rád“ monology mimo (velmi svižně stříhaný) obraz. Mít film hodinu a být celý koncipován takto, žasnu nad Resnaisovou genialitou. Tato dlouhá a zábavná část je bohužel jenom úvodem ke vcelku konvenčnímu dramatu. Po předchozí „přednášce“ jej sice nelze vnímat jako kteroukoliv jinou vztahovou studii (nikdo nic nedělá bezdůvodně a my víme proč), ale lehké žánrové osvěžení, nespočívající jenom v zakomponování Laboritových teorií, by místy zdlouhavým, stokrát slyšeným dialogům prospělo. Za originální pokus o prolnutí fiktivního dramatu a (laboratorně) ověřených faktů Strýček tak jako tak zaslouží nadprůměrné hodnocení. 80% (11.10.2008)