Million Dollar Hotel

Pár let jsme měli doma se ženou soundtrack, měli jsme ho rádi a na film byli hrozně zvědaví. Překonal očekávání. Tedy – chápu, proč to byl propadák a proč je tady modrý, určitě to není film pro každého. Co taky s filmem, kde se vyskytují převážně magoři a nejsou ani legrační, ani dojemní, ale chovají se prostě jako „normální“ nepříjemní magoři – a přitom je to celé takové jakože poetické? S filmem, kde nedostaneme děj pěkně od začátku do konce s jedním dvěma učesanými flashbacky, ale rozdrobený na kousky, kterými nás nakrmí napřeskáčku a ještě tak nějak divně z doslechu? S detektivkou, kde je detektiv taky nepříjemný magor a vlastně moc nezáleží na tom, kdo je vrah, protože hlavní je ta divná magorská atmosféra? S lovestory, v níž i první polibek je tak po magorsku trapný, a kurnikšopa, trapný zase tak, že se tomu nedá ani smát, prostě jenom trapný? To se může líbit zase jenom magorům. Takže – byl bych se rozmýšlel mezi čtyřmi a pěti, ale když vidím těch chabých 66%... (03.08.2009)

Million Dollar Hotel mě natolik nadchnul, že jsem si jej na druhý den musel pustit ještě jednou. Hotel, ve kterém se vyšetřuje vražda, plný zvláštních figurek a postaviček, je místem, kde se může zrodit zvláštní cit. Hlášku Milly Jovovich: "Já neexistuji, jsem fiktivní", nikdy nezapomenu :-) A vedle reklamy na parfém Escape od Calvina Kleina zde podává svůj nejlepší herecký výkon :-) A můj oblíbenec Tim Roth to na závěr svojí minutovou přítomností vše korunuje. (07.07.2007)

Film, který do vás dvě hodiny tluče polopatisticky myšlenku, že svět je jeden veliký hotel, naše duše jsou pokoje a my čekáme na návštěvu krásné Milly, abychom překonali osamělost v zázraku spojení dvou pokojů (rozuměj duší). Každý pokoj má své zvláštnosti, my do něho utíkáme a někdy se v něm zavřeme před sebou a před světem, takže potřebujeme tvrdého vyšetřovatele, i když nás to bude stát skutečnou krev. Davisovo mumlání začne lézt na nervy po pár minutách, doslovný scénář po půlhodině. Hudebníci by měli hrát a ne přemýšlet. (05.11.2008)

Vím, že se má hodnotit film, ale já musím zmínit především naprosto geniální soundtrack. U2, The MDH Band, Milla Jovovich a další vytvořili nádhernou kulisu… Byla jsem na něm tehdy v kině, s otcem, který však u filmu asi v polovině usnul… :-) Mě ale neuspával… spíše krásně melancholicky naladil… Křehká Eloise a její podivní přátelé v ještě podivnějším zchátralém hotelu. Film 60%, hudba 100%. (09.05.2011)

První hodinu jsem nedokázal pochopit a pak jsem to už tak nějak vzdal. Je šance, že kdybych ztroskotal na pustém ostrově a měl k dispozici jeden jediný tento film, tak bych po několika reprízách tomu dokázal přijít na chuť. Ale ta šance je opravdu velmi nízká. A hlavně by to byl důkaz toho, že už mě hráblo. 10% (07.08.2020)