Fantom opery

Šumacheré, ty patlale! Já mám kýče docela ráda, ale ty jsi i na mě moc. Je to pocit, jako když sníte příliš mnoho sladkých bonbonů - cpete se a cpete, až z toho máte na jazyku povlak a už necítíte žádnou chuť. Utáhněte Schumacherovi trochu vodítko, dejte mu jen omezený počet bonbonů a on z toho vydá skvělej film jako Volný pád. Pusťte ho ze řetězu, on sežere hromadu bonbonů, a protože už z toho necítí jazyk, bude se cpát ještě víc, aby se ujistil, že ten jazyk ještě má. (Ach, to jsem vymyslela pěknou analogii.) (14.09.2011)

Fantom opery je dle mého názoru hluboce podceňovaný muzikál. Neboť styl jakým je natočen ... hudba, kostýmy, výprava (kulisy). To je moc povedené, prostě audio-vizuální hostina se silným, ač velejasným příběhem. Nicméně ono vizuálno nepřekypuje v pravém slova smyslu, kupříkladu oproti Moulin Rouge je Fantom barevně umírněnější, což ovšem vůbec není na škodu. A pak ty dekadentně-secesní kulisy, nebo hřbitov ... něco tak originálního jsem už dlouho neviděla. No a teď ke zpěvu ... co si budem nalhávát, kdo jen trochu hudebně cítí pozná momenty, kdy to prostě drhne. Ale myslím si, že to možná byl tak trochu záměr, protože až do určitých chvílí to hercům zbaštíte i co se artikulace týče, proto je to ve výsledku přesvědčivější. Kupříkladu největší problém jsem měla s postavu Carloty, protože Minnie Driver si ji vysekla tak suverénně, že jsem jí skoro ten operní zpěv zbaštila, horší už to bylo u Emmy Rossum a Gerarda Butlera, i když jsou oba evidentně talentovaní, v určitých okamžicích jejich zpěv dost skřípal - a to hlavně v duetech! Ale tohle jsou jen detaily, které se prostě dají filmovému zpracování odpustit. Mám za to, že Fantom opery patří k tomu lepšímu muzičnu, co v poslední době vzniklo! (16.09.2005)

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)

Nemôžem uveriť, že po tom, čo som čakala nudnú inscenáciu prenesenú na filmové plátno, som bola uchvátená silou tohto filmu. Za prvé, netušila som, že Butler dokáže aj niečo zaspievať (a jeho hlas má ten správny hlboký tón) a za druhé, že ma to bude baviť. Po tom, čo som videla Moulin Rouge (a nebolo to celkom podľa mojich predstáv) som si povedala, že muzikály seriózne nemusím. Ale hľa, prišiel Fantóm opery. Musím priznať, že už dávno ma skladby fascinovali a v tejto filmovej adaptácii vyzneli krásne. Treba pochváliť aj režiséra, lebo vypracovať muzikál ako film dá zabrať. Škoda, že nepremenil ani jednu z 3 oscarových nominácii. (16.08.2014)

Co napsat k Fantomovi jehož reprízy jsem už přestala počítat a titulky znám pomalu zpaměti? Když jsem ho viděla poprvé, tak mi připadal trochu zdlouhavý, ale to se časem poddalo. Snad jediné, co mi moc nesedí (možná proto, že jsem četla obě knižní verze) bylo maskování G. Butlera, to se opravdu moc nepovedlo. A rozhodně bych nebyla schopná psát komentář po prvním shlédnutí, protože spousta scén, melodií a detailů se ke mně dostala až s opakováním. Přechody černobílé přítomnosti a barevné minulosti byly nádherné. Do toho geniální hudba Andrewa Lloyda Webbera a závěr s růží na náhrobku způsobující šelest okolo žaludku... (14.09.2011)