State of Play

Je to téměř prvotřídní televizní seriál - napětí, akce, kamera, herecké výkony, všechno je vysoce nadprůměrné. Téměř. Mělo to být ale kratší, zbavené zbytečných vedlejších uliček a postav. Zejména mi ale překážely další a další zvraty - příběh byl až moc překombinovaný. Děsivé bylo postavení médií, která vpodstatě převzala roli policie a bez jakýchkoliv pravidel manipulovala s životy mnohých lidí. /28. 4. 13./ (28.04.2013)

“I'm sorry, but you're going to have to read that in tomorrow's paper, all right?“ Televize BBC opět nezklamala a nabídla mi výborný seriál (nebo minisérie, chcete-li). To, co se vešlo do dvouhodinového filmu, roztáhl režisér Yates do šesti hodinových dílů, přesto jsem ani jednou neměl pocit, že je děj zbytečně natahován nebo vycpáván. Celkově děj výborně plyne, zápletka se skvěle rozvíjí, občas vygraduje a nezadržitelně spěje k výbornému finále. Nebudu seriál srovnávat s filmem, každý je povedený něčím jiným, přesto se mi seriál líbil o malý kousek víc. A to hlavně díky obsazení. Netvrdím, že bylo zase o tolik lepší než ve filmu (hlavně u postavy Delly mám dilema, kdo jí zahrál lépe), ale působilo na mě ucelenějším dojmem. Musím pak vyzvednout hlavně výkony Johna Simma, Billy Nighyho, Jamese McAvoye a hlavně krásné a úžasně mluvící Kelly MacDonald. Výborná byla i hudba, která nijak nerušila, pouze děj dokreslovala. Takže bych se ani nebál tvrzení, že se jedná o jeden z nejlepších britských seriálů všech dob. Seriál určitě stojí za vidění, šest dílů se dá shlédnout během jednoho dne. A mně už chybí jenom knižní předloha. (06.08.2011)

Americký o šest let mladší celovečerní bratříček originálu nejenže ostudu nedělá, on ho dokonce v mnohém převyšuje. Zarazí, že ač má Yates o čtyři hodiny více času, tak se tu nic navíc nestane. Co zarazí ještě více je, že postavy působí propracovaněji v zámořské verzi. Až na ústřední duo jsou takřka všichni spíše figurky natolik odstavené na vedlejší kolej, až se u nejedné z nich nabízí otázka proč tam vlastně vůbec jsou. K tomu si to pět hodin pomalu, krůček po krůčku, zdárně buduje atmosféru, aby v poslední epizodě většina tenze i osudů vyzněla do ztracena nevídaným způsobem. Působí to jak když tomu chybí závěrečný sedmý díl "dny poté". Hlavní linka je ovšem jinak skvěle vymyšlena a duo Simm/Morrissey to táhne. Vývoj jejich vztahu a společné scény jsou hlavním důvodem proč to funguje a proč dát přednost právě této verzi. (03.04.2011)

Myslela jsem, že Na odstřel je nejlepší novinářský drama, co jsem kdy viděla, a ono houby - je to jeho starší brácha State of Play, kterej se u nás z bůh ví jakýho důvodu nikdy nevysílal. Takže dámy a pánové, bordel v politice nemáme jen u nás, on je i jinde, ale tam po sobě lépe uklízí. Skvělá gradace atmosféry, která sice ve 4. a 5. dílu malinko drhne, ale v 6. zase nabírá plný obrátky. Výbornej balanc mezi soukromým hlavních postav a mravenčí novinářskou prací, kdy parta neskutečně sympatických maníků rozkrývá skandál kolem jistého nadějného mladého politika a jisté ropné společnosti, která udělá cokoli pro to, aby dosáhla svého cíle. Konec pro mě kvůli Na odstřel nebyl zase tak překvapivej, zato oceňuju, že ostrovani jsou mnohem civilnější a méně melodramatičtí než megalomani za velkou louží a mému srdci je tohle mnohem bližší. Famózní Morissey (na rozdíl od poněkud vyblitého Affleca), méně skvostnej Simm (na rozdíl od Crowea), ale jinak to hoši s notnou dávkou podpory od Billa, Kelly, Jima a Polly táhnou hodně dobře. Takhle uměj točit jenom Angláni, to se nedá nic dělat. (29.07.2011)

Šest téměř hodinových epizod plných dramatického děje, točícího se kolem reportáží o smrtelné nehodě poslancovy spolupracovnice a zdánlivě obyčejné drogové vraždy. Obě události se brzy ukáží být propojené. Ale z jakého důvodu, to je záhada, na kterou se snaží přijít tým novinářů z redakce prestižního deníku. Jsou nuceni pracovat ve stresu a utajení, aby je nepředběhla konkurence a nebo hůř - nezastavila policie, které novináři často kříží vyšetřování. Brzy se jim do práce navíc začnou nepříjemně prolínat i osobní vztahy. S postupným odhalováním pravdy se o ně navíc začnou zajímat i "vyšší místa". Za pochvalu stojí brilantní výkony herců (v čele s Davidem Morrisseyem), výborná režie i nevtíravá, ale přesto děj vhodně doplňující hudba. Je obdivuhodné, že scénář dokáže udržet napětí téměř celou dobu, když většina filmů toho není schopna ani na dvě hodiny. Jedinou drobnou výhradu bych měla k málo charismatickému hlavnímu novináři. (20.06.2012)