Bent
Režie:
Sean MathiasKamera:
Giorgos ArvanitisHudba:
Philip GlassHrají:
Clive Owen, Lothaire Bluteau, Ian McKellen, Nikolaj Coster-Waldau, Mick Jagger, Jude Law, David Meyer, Rupert Graves, Rupert Penry-Jones, Paul Bettany (více)Obsahy(1)
Ještě na počátku druhé světové války měla berlínská dekadentní smetánka možnost scházet se v podzemních homosexuálních, lesbických a transsexuálních podnicích a kabaretech. Jejich návštěvníkem byl i gay Max, přelétavý hejsek, libující si v náhodných známostech na jednu noc, v alkoholu a kokainu. Svoboda menšin ale měla brzy poznat sílu nacistické tyranie. Po střetu s gestapem utíká Max společně se svým přítelem do lesů. Avšak ani zde není v bezpečí. Brzy je chycen a po jízdě vlakem smrti ho čeká vězeňský mundur a vytetované číslo na ruce v koncentračním lágru Dachau. Díky židovskému původu ale může na pruhovaných hadrech nosit "jen" Davidovu žlutou hvězdu. Naštěstí proto, že i zde byli Židé stále víc než růžovým trojuhelníkem ocejchovaní homosexuálové. Ty čekala automatická smrt. Nicméně i za ostnatými dráty bylo možné poznat cit. A díky němu Max konečně pochopil, pro co stojí za to žít. V britském komorním válečně-milostném dramatu režiséra Seana Mathiase excelují Clive Owen a Lothaire Bluteau, ve vedlejších rolích se zde také mihnou Mick Jagger jako transvestitní zpěvačka Greta, Ian McKellen, Jude Law, Rachel Weiszová a další hvězdy. Snímek obdržel ceny na festivalech v Cannes a Gijónu. (Dannysek4U)
(více)Recenze (80)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $496,059║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Scénář: Martin Sherman .. Clive Owen ve své nejodvážnější roli. Velice přesvědčivý v roli, která jej určitě katapultovala herecky hodně dopředu. Úvodní kabaretní sekvence je úchvatně zahraná a především opojně natočená! Být žid a ještě k tomu homosexuál se však v 30tých letech zrovna nenosilo. Rostoucí nacistický tlak na dekadentní skupiny byl drtivý a snažil se její jedince fyzicky nebo psychicky deptat. Maxovo proplouvání stereotypem koncentračního tábora je až mrazivě působivé, verbální sex v pozoru bere dech ale závěr je až příliš přímočarý. To je jen drobná výtka - síla ducha, přesvědčení, v sebe sama je totiž neohebná. Zvláště když máš někoho rád… Výpravou umírněné, podáním působivé, k čemuž přispívá hudebník Philip Glass, který snímek doplnil úžasným podkladem - výtečné jsou jak teskné smyčce tak i uklidňující klavír. ()
Koukám, že být gayem a navrch židem, to nebyla za druhé světové žádná sranda. A ani tenhle film není. Nejdřív kapku rozvláčný děj přechází v emocionálně vypjaté drama, a je to naturalistické, otevřené, dekadentní, vizuálně strhující, s podmanivým hudebním doprovodem a opravdu skvělými hereckými výkony (jistě, Mick Jagger v roli starého homosexuála Grety potěší, ale Clive Owen a Lothaire Bluteau v ústředních rolích jsou opravdu dokonalí). Divadelní hru jsem neviděl, ale věřím, že tohle je více než věrné (a povedené) převedení do filmu. A ještě něco. Už mám dost toho odporného obhajování úlohy civilních Němců, co se v poslední době tak vyrojilo. Tenhle film jim dává na frak, a to se mi líbí. ()
Očekávala jsem sice, že snímek bude poněkud drsnějšího rázu a více propracovanější, ale to rozhodně neznamená, že bych byla zklamána. Celý příběh se v podstatě nikam nepohne, nedochází k šokujícím scénám či ani k většímu vývoji vztahu hlavních postav. Také má představa prostředí v Dachau se silně odlišuje od té, jak je zde prezentována. Pouze jako nenáročné "stavební" práce v zchátralých továrních budovách. Celý táborový "komplex" vůbec nespatříte. Očekávala jsem otřesné a silné záběry na kostnaté postavy, ploužící se v pruhovaných oděvech, brutální dozorce a podobné. A dostala jsem přesný opak. A zjistila jsem, že je to tak dobře. Celý děj se věnuje postavám Maxe a Horsta a zvláštnímu poutu, které mezi nimi vzniklo. Jejich společný "slovní" milostný akt je nejsilnější scénou filmu (a pro mě také i silně vzrušující:) Nezaměnitelný hudební styl Philipa Glasse dodává "pobytu" za ostnatým drátem celkově podmanivé vyznění. Těžko říct, jestli by mě dokázalo nekonečné nošení kamenů z místa na místo upoutat i bez ní. I když bravurní herectví Clivea a Lothairea by bylo i bez ní stejně ohromně působivé, i přes pouhé pohyby, když se míjejí, či hovory, které mezi sebou vedou. Jak já jim přála alespoň jeden dotyk... Ve vedlejší malé roli mě potěšil Rupert Graves. Tak jak dokázal skvěle ztvárnit milence Jamese Wilbyho ve filmu Maurice, tak zde dokázal být chladnokrevným náckem bez úsměvu a slitování. ()
Působivé, a to navzdory skoro všem výtkám, které jsem původně chtěl mít. Největším nedostatkem, jenž přejít nemůžu, je nakonec závěr, který byl ve srovnání se vším do té doby viděným až podezřele málo dramatický a především očekávaný a laciný. Herecké výkony dost dobré (mám ale pocit, že kdybych viděl scénu "verbálního styku" na divadle, byl bych buď rudý až za ušima, nebo bych se začal nevhodně smát), nicméně přinejmenším polovina celé té skvělé atmosféry je zásluhou vynikající Glassovy hudby. Jak to tak bývá. Tři a půl. ()
Priznám sa,že v úvode filmu som bola dosť znechutená obscénnymi výjavmi páriacich sa mužov,depresívne pôsobiacou atmosférou prostredia dekadentnej subkomunity medzivojnových europskych homosexuálov a najmä otvotenou promiskuitou,ktorou sa väčšina týchto mužov vyznačovala.Je to však film,ktorý sa snaží niečo demonštrovať a vzhľadom k téme je celkom pochopiteľné,že heterosexuálny divák chvíľami pociťuje odpor a túži vypnúť televízor.Clive Owen ma veľmi prekvapil a pri tejto príležitosti sa mu musím pokorne ospravedlniť za moje predošlé vyjadrenie o jeho hereckej nevýraznosti,pretože po zhliadnutí tohto odvážneho,hrdinsky zrealizovaného príbehu o tom nie som viac presvedčená.Homosexuálna láska dvoch židov v útrobách koncentračného tábora je téma,ktorá sa vo filmoch príliš často nevyskytuje a možno aj preto sa memento tejto snímky pomerne vysoko cení.Za výborný scenár,odvážne dialogy,peknú hudbu a skutočne hrdinské herecké výkony hlavných predstaviteľov udeľujem filmu štyri hviezdičky.Piata možno pribudne po druhom pozretí,na ktoré sa chystám s odstupom času. ()
,,Lidé si působí bolest a říkají tomu láska." Prostřednictvím výtvarné kamery, která nejprve snímá římské dekadentní orgie (vizuálně připomene Felliniho, Brasse či Viscontiho), později pak minimalistické scény v kamenolomu, jsme svědky tragického příběhu Maxe. První silnou scénou je vlaková brutalita - dej sadistickému praseti moc a nebudeš se stačit divit. Ostatně nejbrutálnější agresoři bývají zakomplexovaní slaboši, kteří si potřebují stále dokazovat, že na to mají, i když nemají. Silné psychologické drama o přátelství, zapovězené lásce, síle, touze a nenávisti. ,,Miluji tě, co je na tom špatného?" Uhrančivá hudba P.Glasse jen podtrhuje zvláštní magičnost mimořádného snímku. ()
Po první čtvrthodině jsem měl sto chutí film i s přehrávačem vyhodit do mrazu na balkon a jít se nudit třeba do vany, už jsem byl jednou nohou v pantofli, ale nakonec to dopadlo tak, že se hygiena o den odložila. Přišlo mi tak nějak hloupý jít se nechat hýčkat horkou vodou a navoněnými pěnovými bublinami po syrovém příběhu o utrpení dvou hošanů, kteří udělali špatně jen jednu věc - špatně se narodili. Jestli bych někým vážně nikdy nechtěl být, tak teplým obrýleným židem v nacistickém Německu. ()
Originální, zajímavý film stavící do kontrastu dekadentní morálku německé zkažené zlaté mládeže a oficiální požadavky na mezilidské normy v době fašismu. "Jsem zhýralý člověk" říká opakovaně promiskuitní homosexuál neplatící své dluhy, pořádající nejbizarnější sexuální orgie zůstávající přitom všem eticky vysoko nad podle všech platných zákonů se chovající státní mocí. ()
Nudné a sentimentální, marně zvažuji, který parametr převažuje. ()
Největší zklamání a zároveň nejodpornější film roku. Nemám vůbec nic proti homosexuálům, jak by to tu mohlo vypadat, ale tohle bylo opravdu příliš. Když si totiž vzpomenu na film, vidím a slyším jen neustálé detailní sexuální výlevy hlavních hrdinů, a takové vzpomínky na film bych nechtěl mít... - 12. 1. 2011 - 5% ()
Homolobby v podivnom spracovaní. Jednoducho ťažko porozumieť homosexuálom, akým štýlom sa snažia vzbudiť ľútosť. Najprv 15 minút ukazujú hnusné orgie, kde si každý pretiahne prvú voľnú prdel a potom očakávajú, že človek zhnusený zvrátenosťou bude takých ľudí ľutovať? To isté by mohli natočiť so židmi, ako niekde pred vojnou úžerničia a žijú z nešťastia iných a následne potom koncentrák, kto by ich ľutoval? Veľmi nešťastné spracovanie, tak ako celá homolobby, kde slušní homosexuáli sú doma, žijú ako bežní občania a na Pride chodia najzvrátenejšie kreatúry, ktoré by mali byť okamžite zatknuté. To isté samozrejme platí aj pre heterosexuálov, len ich nejak nevidím pochodovať s holými zadkami a súložiť priamo na námestiach. ()
Jste unaveni filmy o pravech gayu a o holocaustu?Toto je oboji.Ale je to silne tema a pro me tedy podivny pribeh. ()
V rámci filmů, které se zabývají LGBT tematikou, pojednává tento snímek o nevšedním a originálním tématu. Představte si, že jste gay v nacistickém Německu, což je ještě horší, než když by jste byl žid (a to už je co říct, když vezmeme v potaz dějiny). Snímek se zaobírá láskou za ostnatými dráty pracovního tábora, kde všichni vězni v podstatě čekají na smrt (ať dobrovolnou, nebo nedobrovolnou). Úvodní sekvence z kabaretu byla hodně hýřivá a sugestivní, přičemž poté se film vezl převážně na dramatické vlně, která byla protkána romantickými peripetiemi. Zkrátka film, ve kterém je na gaye pohlíženo z jiné dobové perspektivy, než je člověk obyčejně zvyklý. ()
Divadelní předloha z toho přímo čiší a je to spíš dobře a zajímavě postavené, než prožité. Přesto mě zaujalo - i když to byl taky zjevný kalkul - posun vnímání sexu. Pro hlavního hrdinu je to nejdřív jen nezávazná kratochvíle, kdy ani kokain a několik mužů v posteli nedokáže uspokojit, ale později se pro něj stane hlubokým prožitkem dokonce bez dotyku jenom skrz slova. A nakonec je pro něj intimita projevem nejhlubší oddanosti a vlastně prostředku k záchraně života (aspoň dočasně). I když je z dnešního pohledu jasné, že vězni z první poloviny třicátých let měli jen mizivou šanci na přežití. A fakt mě štve, že to Intersonic vydal bez titulků! /26. 10. 2010/ ()
Bent v angličtině znamená sklonit se. Hrdinové tohoto filmu se musí sklonit před německou zvůlí, ale díky lásce všemu navzdory nepřestávají být lidmi. Bent znamená strhující drama dekadence a lidskosti, nalézání humoru a štěstí na místech, kde tato slova prakticky neexistují. Bent znamená prožít vášnivý milostný vztah bez možnosti dotknout se milované osoby. Vynikající Clive Owen v roli spekulantského bohémského homosexuála a Lothaire Bluteau jako jeho pragmatický, racionální milenec, kteří ačkoli čelí hrůzám koncentračního tábora, mají vůli k životu - spolu jsou naživu, jeden bez druhého mrtví. --- Technicky velmi zdařilé, i přes chudší výpravu. Především scény z večírku homosexuálů a transvestitů jsou správně neurčité, jakoby samy opojené alkoholem a kokainem, proložené těžkou kocovinou. V cameoroličkách se mihnou Paul Bettany, Ian McKellen a Rachel Weisz. ()
Pro někoho možná zajímavě vylíčený život homosexuálů v koncentračním táboře, kde, aby se vězni nezbláznili podle vůle nacistů, volí vlastní způsob šílenství, ale já u toho vesměs zíval. Dialogy mezi dvěma homosexuálními vězni, které vedli během přenášení kamenů z jedné hromady na druhou, byly k uzoufání nudné a za zmínku jen stojí jejich "milování". Ne že bych čekal nějáké maso, ale život v Dachau jsem si představoval trochu jinak. Stejně tak mi nesedl konec v intencích Feuchtwangerova Žida Süsse. Naopak jako obrovské plus hodnotím výkon Clive Owena, který si tímto výkonem řekl o přestup do I. ligy a doba před příjezdem do Dachau byla taky poměrně koukatelná. Každopádně z mého hlediska Mathias promarnil potenciál, který měl k dispozici. 40% ()
Homosexuálna láska v koncentráku. Titanské výkony hlavných predsatviteľov- C. Owen a L. Bluteau. Owen sa odhaľuje až na dreň (a to takmer doslova, dámy!), nazvať toto nejakým "hraním" je neprípustné, on nehrá, že by hral, tomu ani sami neuveríte. Uvažujem, kedy mi už príde trápne, ako tu Owena regulérne velebím... Odpoveď: Nikdy! Jednak to vážne nejde ani štipku dokopy, no a jednak sa od istého času usilujem vo veci ako trápnosť neveriť :).......... Napriek tomu, že tu zavadíte o toľko špiny, márnosti i depresie, vo vyznení celkovom ide o komorný víťazný manifest, kde navzdory všetkému víťazí teplo humánnosti, ľudská hrdosť, duchovná neporaziteľnosť človeka a slobodná vôľa. A to je veľmi veľa... Netreba byť ani Huntingom v matike, aby vám promptne nedošlo, že príbeh Maxa a Horsta do ružového života nevyústi, vaše emócie však zalapajú po dychu, akoby ste to ani nečakali. Nie je to celkom predvídateľné, i preto je tomu tak. Expresívny záver mixuje krutosť a senzitívnosť v tom najsvedčivejšom pomere. Áno, na pár sekúnd mnou trýznivý smútok zalomcoval, ale hneď nato ho odplavil a suploval nesmierne pozitívny prúd. Tak si vravím: "Bravó!!" ()
..not my kind of kinky.. ()
Je to veľmi silný príbeh. Vyvoláva srdcedrásajúce emócie, že človek až cíti fyzickú bolesť. Chvíľami som rozmýšlal, či to nemám vypnúť a nosiť svoje "kamene" a "sneh", tak ako doteraz, deň čo deň do roboty a späť, do roboty a späť... Až uplynie deň, týždeň, mesiace, roky....Ale nakoniec som vydržal a hľadal spolu s hrdinami zmysel. Tu nemôže nejaký blbec, ako pri filme Než sa zotmie alebo Pobozkajte nevestu alebo napísať, že: heterosexuáli, keď sa vám homosexualita hnusí, nepozerajte tento film, nepozerajte tieto nechutnosti, neurobte tú chybu ako ja...(s výnimkou používateľa Bassatora, ale ten sa za svoje komentáre ospravedlňuje podobne ako človek, ktorý si ako-tak uvedomuje, že robí zle, chodí do kostola a potom si myslí, že je všetko v poriadku a pokračuje...) Nemôže, lebo aj keď citom zrejme nerozumie, podvedomie cíti, že tu "sa nehrá o fazuľky", že toto bude niečo vážnejšie. Možno budú aj "skutoční" kritici a filmoví fajnšmekri hovoriť, aký je to "dobrý film". Nuž, ja neviem, či je to dobrý film alebo nie a nebudem hodnotiť ani kameru, výpravu, zvuk... ako to robíte možno aj vy - tj. nebudem skrývať svoje emócie, nebudem sa skrývať za akúsi pseudoodbornosť, balast a prázdne slová, lebo čo viem určite a čo mi nik nezoberie je, že tento film na mňa veľmi hlboko zapôsobil. Tu si nemôže človek ani uľaviť tým, že uroní nejakú tú slzu, lebo nejde o nejakú romantickú záležitosť. Málokto prežije taký krutý život ako hlavný hrdina, ale na druhej strane málokto dostane takú šancu, aby zistil, o čom je to všetko a čo je pre neho skutočne dôležité a čo absolútne nie. Šancu oddeliť zrno od pliev (t.j. skutočnú radosť, bezpodmienečnú lásku oproti užívaniu si, čoby zabíjaniu a otupovaniu citov aby sa prehlušil cit nešťastia zo skrytej túžby po zakázanej láske). Lebo láska bolí. Tí chlapci nosili kamene, ale v skutočnosti to bola ich bolesť. Áno láska bolí, lebo zostávate v tom väčšinou sami. Stojíte vedľa seba, ale nemôžete alebo nedokážete sa jeden druhého ani len dotknúť. A keď áno, tak je už mnohokrát neskoro. Srdce je však zamrznuté nezmysleným "nosením snehu" sem a tam, znovu a znovu. Musím podotknúť, že neviem, ktorý herec hrá dobre a ktorý nie, ale títo chlapci svoje postavy hrali tak, akoby takáto orientácia bola tou najprirodzenejšou vecou na svete. A preto majú moju hlbokú úctu. Takže nie preto, že Clive Owen je výborný herec. Neviem to totiž objektívne posúdiť a pochybujem, že sa to vôbec dá. Ale späť ku filmu: Geniálne a priam neuvereiteľné bolo pre mňa to, že aj keď sa mi na záver filmu zvieral žalúdok a urobilo sa mi mierne fyzicky nevoľno, cítil som súčasne aj zvláštnu katarziu. Uľavilo sa mi pri pomyslení na to, že hlavný hrdina bol nakoniec vnútorne slobodný (to je viac než si môže niekto priať) a naviac nestratil svoju ľudskosť a dôstojnosť ani v tých najneľudskejších podmienkach. Ba čo viac, uvedomil si, že on cíti lásku, že miloval a miluje. Srdce nakoniec rozmrzlo...A to je ten lepší prípad, lebo niekomu nerozmrzne nikdy. Hrdina našiel zmysel. Najvyšší zmysel života. V tej chvíli bolo všetko dokonalé ale aj dokonané, život sa naplnil, nič "viac", nič väčšie už nemohlo byť.. "To by bolo všetko?" "Koniec bol príliš priamočniary" - nejaký "kritik-užívateľ" napísal. Ale koľkí dokážu milovať? A z toho mála, čo to dokážu, koľkí dokážu skutočne milovať iného človeka (muža, ženu), a to ešte k tomu podľa zamerania a teda svojej prirodzenosti, bez násilia na sebe aj na iných a hlavne bez pretvárky - či už osobnej príp.spoločenskej? Koľkí si to dokážu uvedomiť, prejaviť to a nebáť sa rizika, že to bude bolieť? Nebáť sa riskovať, že ho ponížia, ublížia, odmietnu, opustia, zrania, zabijú (doslovne či prenesene).... Koľkí chcú byť sami sebou napriek pokrytectvu, ktoré v spoločnosti vládne, a teda potencionálnym ťažkostiam? Koľkí majú odvahu prejaviť svoju slobodnú vôľu, hlavne, keď už nemôžu od života nič viac dostať a ani nič viac dať, ale naopak, môžu stratiť to čo získali, a síce svoju zdokonalenú dušu o to najvyššie čo sme od života dostali. "Priamočiary" záver, ktorý bol predmetom kritiky od jedného užívateľa je tu už nevyhnutný - tu si totiž divák už nemá prečo domýšať niečo, ani nemá mať na to priestor, tak si vyhoďte z hlavy naučené rigidné koncepty, že žiadna situácia nemá byť priehľadná v dobrom a kvalitnom filme. Nie je to pravda. To je paušalizovanie. Niektoré veci sú až príliš jasné a tvrdo reálne aj v živote a musia aj byť, lebo my sa musíme s nimi vedieť vysporiadať. Len tak postúpime ďalej. Navyše ten úplný záver filmu a teda konanie hlavného hrdinu bolo prejavom jeho nadobudnutej slobodnej vôle. Zrejme usúdil, že jeho život je naplnený a on prijal samého seba takého aký je, stal sa "bytostným Ja" a nechcel už o to prísť. To je zrejme skutočná sloboda - tá vnútorná - a jediná, ktorá existuje. () (méně) (více)