Ja - Kuba
Soy Cuba
I Am Cuba
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Štyri príbehy v koprodučnom sovietsko-kubánskom filme.
Hrdinami prvého sú René a jeho milá Mária. René Máriu ľúbi a má radosť z toho, že už nie je ďaleko čas, kedy sa budú môcť vziať. Jeho šťastie sa však zrazu zrúti...
Druhý príbeh nás zoznamuje so starým Pedrom, ktorý stráca možnosť obživy. Nevidí iné východisko zo svojej situácie, ako zapáliť úrodu cukrovej trstiny. V plameňoch, ktoré zachvátia pole i chatrč, nachádza smrť.
Tretia poviedka rozpráva o Enriquovi, študentovi, ktorý je členom ilegálnej skupiny. Napriek zákazu skupiny sa rozhodol zastreliť šéfa polície. V rozhodujúcej chvíli to však nedokázal. Keď vidí, ako brutálne zakročuje polícia pri likvidovaní tajnej tlačiarne, opäť sa pokúsi o svoj čin, no miesto toho ide v ústrety smrti sám.
Posledná poviedka zoznámi diváka s chudobným roľníkom Marianom, ktorý odmietol ísť k povstalcom do hôr. Je mierumilovným človekom a tvrdí, že vojna prináša iba neštastie. Čoskoro však spoznáva, že je potrebné, aby sa každý zaradil medzi vojakov revolúcie.
(curunir)
Recenze (40)
Soy Cubu prostě musíte vidět. Ne nadarmo ji v 90. letech rehabilitoval Martin Scorsese u veřejnosti. Proč? Protože floskule o „zapomenutých klenotech“ a „must see“ filmech nebyla nikdy pravdivější. A protože kamera ještě nikdy nebyla tak živelná a zpřítomněná jako tady. Jak příkladné, když se film o revoluci vymyká svým revoluční stylem. ()
Jeden mýtus je třeba zbořit, aby mohl být postaven jiný. Třeba i s pomocí pěti tisíc Castrových vojáků. Čtyři příběhy z dob kubánské revoluce, jak ji vnímali sovětští filmaři. Soy Cuba. Jestliže se mi z některých záběrů Kalatozovových Jeřábů rozbušilo srdce (ano, i to se divákům bez kritického odstupu stává), u jeho výletu na Kubu jsem měl tachykardii nepřetržitě. Neuvěřitelně dlouhé a komplikované záběry, emocionální kamera, která bezprostředně reaguje na citový/fyzický stav postavy, případně si jen tak poletuje prostorem (závěr třetí části pro mne byl tím nejvíc WTF záběrem předdigitální éry). Soy Cuba. Jasně čitelná propaganda obsažená v každé větě poetického komentáře, v chování každé z jednoduše typologizovaných postav, v každém okázalém hrdinském gestu, prozrazujícím svou melodramatičností, že se Kalatozov nenamáhal přizpůsobit principy socialistického realismu kubánské mentalitě, dnes nepohoršuje. Stejně jako nepohoršovala v době vzniku, kdy si filmu, realizovaného s prakticky neomezenými prostředky, téměř dva roky skoro nikdo nevšímal. Byli to ironicky ve filmu karikovaní Američané, kdo toto mamutí dílo navrátili do přítmí kinosálů (mj. Scorsese a Coppola). Soy Cuba. Prostinká symbolika (bílá holubice), těžkopádnost, prázdnota a patos doprovodného komentáře (za nimž stojí také Rus, básník Jevgenij Jevťušenko), vítězství formy nad obsahem a ve filmu agresivně manipulujícím s fakty, v některých okamžicích přímo „přepisujícím“ reálné zpravodajské záběry, poněkud směšné poukazování na manipulaci jiných (zapálení plátna, falešná zpráva o Fidelově smrti) – to jsou nedostatky, které technicky famózní podívané upírají nejvyšší hodnocení. I kdyby jich bylo víc, i kdyby jich bylo stokrát víc, kvůli kameře si film, nejlépe ve verzi bez rušivého ruského dabingu, sežeňte… a žasněte. Soy Cuba. Apendix: O natáčení a následném odmítnutí vám toho více prozradí dokument Soy Cuba, O Mamute Siberiano. Jen budete muset skousnout jeho silně nostalgický tón. 85% ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $168,100║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Značně experimentální a svobodomyslný snímek, jenž však zároveň nemá daleko k akademickému formalismu. Ideologicky nesmírně naivní, vizuálně silný a přetékající dynamikou a čistě ruským pojetím pohybu a života. Každopádně velmi cenný příspěvek jak k umělečtějšímu sovětskému propagandistickému filmu, tak k tématu ruského nazírání na neruský, tentokrát ten iberoamerický, svět. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Soy Cuba znamená „jsem Kuba", já po skončení filmu prohlásila spíše „jsem zmatená". Občas ale malý experiment neuškodí, ostatně kolik filmů z kubánsko-sovětské produkce člověk za život vidí? ()
Možná to taky znáte. Ležíte na zádech, posloucháte dobovou hudbu a před očima se vám odvíjí překomplikované sekvencové záběry, jimiž byste vypálili díru do hlavy všem obdivovatelům dlouhých záběrů a plynulých pohybů kamery (možná touhle představivostí trpím jen já). A pak si pustíte Soy Cuba, kde už to všechno je. Jen v mnohem komplikovanějším a komplexnějším hávu, než jste schopní vymyslet. Odhlédnuto od komoušské ideologie, tohle je jeden z nejlépe natočených filmů všech dob, který kamerovou virtuozitu Scorseseho, Tarantina nebo Spielberga předběhl o dekády! A Kalatozov k tomu nepotřeboval digitální efekty, jen měsíce příprav a kameramany ochotné levitovat na lanech a trhat sebou do impulzivních pohybů, které dokonale simulují vnitřní stavy postav. Máte rádi hlediskovými záběry řízené Terče od Bogdanoviche? Hladké jízdy kamery z Mafiánů či Casina? Závěrečnou sekvenci Potomků lidí v bitevní vřavě? Úvodní scénu Revenanta, kde kamera shlíží na tekoucí vodu a následně se přimkne k brodícím se postavám? To všechno tady je, v nádherném černobílém formátu, živelné, krásné a léta zapomenuté. Ani ta ideologie tu v součtu tolik nepřekáží a vypráví se přesahující příběh utlačovaného kubánského lidu, kde každá ze čtyř povídek volí jiný žánr a jiné tematické perspektivy. This is Cinema. Dejte to na 60. výročí do kin. ()
Hravá a životná kamera se účastní čtyř příběhů, v nichž pomalu sílí revoluční patos. ()
Hneď v prvej poviedke zlí americkí obchodníci ukradnú (výmenou za peniaze) nevinnej domorodkyni krucifix. Nepomôžem si, jak je to dielo filmársky neuveriteľne vyspelé, tak je obsahovo miestami značne primitívne. V tom je sila propagandy, vyrážať dych úžasnou technickou stránkou, fenomenálnou kamerou, davovými scénami, všetkými tými pre nás exotickými exteriérmi, kultúrou a hudbou. A popritom vkladať do viet ďalší zmysel, do príbehov posolstvo, do úst hrdinov revolucionárske heslá o ukradnutom majetku, pre ktorý treba povstať a chudobní si ho musia vziať späť. Je fakt, že pred Castrom to na Kube nebolo ľahké, je tiež fakt, že vymenili jednu diktatúru za druhú. A ja neviem nájsť dôvod, prečo by som sa na politické dielo mal pozerať apoliticky... Internacionála Tour 2015 ()
Tvé ruce byly zvyklé na zemědělské nářadí, ale teď je v ní puška... I když první povídka byla místy skoro o ničem, prostředí baru se živým zpěvem a hudbou zde vytvářelo jedinečnou atmosféru a Jean Bouise (jak se vlastně ocitl v socialistickém filmu mezi samými Kubánci a Rusy?) to svým elegantním hereckým minimalismem umně odtáhl, ač prakticky jenom seděl, chodil, cosi pojídal a občas krátce promluvil... I když v druhé povídce se opět režisér a kamaraman vyžívají v dlouhých záběrech a několik minut sledujeme jenom sekání trstiny či bloudění mezi ní, ty vizuální kompozice, hry se světlem, stínem, tmou jsou natolik úchvatné, že okamžitě pohltí... I když ve druhé polovině se pak z celého filmu naplno stává regulérní levicová agitka, neměl jsem problém film nadále s velkým zájmem sledovat až do konce, protože vedle stále napínavějších a pohnutějších drobných příběhů několika postav z řad revolucionářů a bojovníků vznikl v rámci celého velkého koprodukčního filmu zároveň mnohavrstvý obraz Kuby. Tvůrci v jednotlivých povídkách a obrazech představili a ukázali tuto krajinu v různých světlech: chudinu stejně jako bohatou smetánku, národní minulost a pro dobu vzniku zásadní události stejně jako přírodu, turistické atrakce či část velkoměsta, dokázali snímku dodat jednou poezii, jindy napětí... i ten patos mi připadal ještě v snesitelné míře. A já byl s filmovým výletem do další exotické země (moje druhá zkušenost se šedesátkovým kubánským filmem po komedii Smrt byrokrata) nadmíru spokojen a s ohledem na celek dokážu odpustit i některé až příliš dlouhé záběry např. ze začátku. [80%] ()
Kubánska propaganda, optikou sovietskych súdruhov, kúzelníkov, ktorí vytvárajú mimoriadny pôžitok, kde Michael Bay, či Terrence Malick, len tíško závidia, alebo im rozum stojí nad opulentnými zábermi dvoch vizionárov, t. j - režisér Kalatozov a kameraman Urusevskij, ktorí doslova experimentujú, kde ich nápady, sú také bravúrne, že som neveriacky krútil očami, čo mám na mysli, že to vidieť na jeden krát nestačí, vynikajúca škola pre cinefilov, ktorí sa môžu posunúť o krok dopredu. Tuším, že som ešte nevidel kubánsku kinematografiu, len dokument o Castrovi, a tak mi úplne stačí, sa vrátiť k tomuto snímku, ktorý si ešte pozriem, lebo sú tu zábery, ktoré mám rád. ()
"Som Kuba" je vytvorený sovietskymi tvorcami s kubánskymi hercami ko podpora kubánskemu ľudu v jeho revolučnom úsilí. Dá sa to zjednodušiť aj tak, že filmové umenie malo vždy dostatočnú silu manipulovať verejnú mienku a každá kinematografia socialistického sektora to vedela bez výnimky využiť/zneužiť. Ja však odpustím tomuto snímku ideologický nános a pozriem sa naň z iného uhla pohľadu. Hoci sú všetky štyri poviedky, ktoré sú oddelené básnickými vstupmi na oslavu Kuby a jej obyvateľov, na vysokej kvalitatívnej úrovni, predsa len tá prvá je najlepšia a ostatné majú klesajúcu tendenciu. Významným prvkom je spracovanie celého filmu. Kamera podmanivým spôsobom napĺňa všetky zákonitosti estetiky a ponúka neuveriteľný zážitok. Nie je to len dlhými zábermi bez strihu, kde kamera "lieta" a zobrazuje udalosti z rôznych uhlov, ale aj atraktívnymi podhľadmi či nadhľadmi. Je to skutočný filmový zážitok. Soy Cuba je rozhodne film, ktorý treba vidieť a precítiť. Hoci je v princípe revolucionárskou propagandou, má v sebe neopakovateľnú poetiku a kúzlo. ()
S nadsázkou (ale ne zase tak velkou) divákovi může po téměř dvou a půl hodinách filmu připadat, že viděl pouhopouhé čtyři střihy - mezi čtyřmi oddělenými povídkami. Nekonečné intuitivní a zároveň nápadité jízdy a Kalatozovovy detailní podhledy a nejrůznější náklony kamery se musí dodnes určitě pilně učit studenti moskevského VGIKu. Stejně tak příběh postupuje plynule od na první pohled neviditelného ponížení chudé země, přes identifikaci zdroje její bídy v kapitalismu udržovaném pomocí imperialistického kolosu tam na severu a přes první izolované nekoordinované a proto k nezdaru odsouzené pokusy po revoltě až k uvědomělému organizovanému masovému vítězství revoluce v poslední povídce. Původně jsem i já, byť starý levičák, chtěl být přísný a příliš čitelnou dějovou stránku filmu vytknout. Ale když tu čtu (jako už u tolika východoevropských filmů - včetně Československa) výkřiky uvědomělých uživatelů typu "ideologičnost", "vítězství formy nad obsahem", "manipulování/ zneužívání", tak otáčím. Ono objektivní zhodnocení by bylo asi to co by vidělo Batistu jako toho usměvavého pána co vůbec nedělal to co na očích amerického velvyslance viděl (najděte si např. co to byl zlatý telefon), USA v roce 1961 vyslaly na Kubu humanitární misi plnou freedom fighterů (asi jako jsou dnes ti v Sýrii) atp. atp. Jedna otázka s filmem nesouvisející na zamyšlení: jak je možné že je Kuba Valným shromážděním OSN konstantně volena do United Nations Human Rights Council? Podivné, když přece víme, že jí celý svět opovrhuje pro castrovskou totalitu... ()
Po všech stránkách brilantní a fascinující film. Fantastická kamera, trefná a působivá hudba, zajímavé a dramatické příběhy všech čtyř povídek. Vytýkat lze snad jen příliš levicový ideologický přístup, ale který umělecký film není levicový... ()
Sam sobe se divim, proc jsem se ke zhlednuti tohoto skvostu tak dlouho odhodlaval. Levicovou orientaci musim v tuto chvili povazovat za marginalni, protoze ji na cele care prekonava vynikajici obrazotvornost, ktera do te doby u nikoho nebyla k videni. Tarkovskij (s vyjimkou Ivanova detstvi), Angelopoulos, Tarr, Tsai Ming-Liang ad. nastoupili az pozdeji. ()
Technicky vzaté, Michail Kalatozov sa musel silne inšpirovať klasickými ruskými velikánmi ( napr. Ejzenštejn, Pudovkin, Dovženko ), pretože zábery kamery ( aj keď v tomto prípade oveľa viac rozpohybovanej ) z formálneho hľadiska veľmi pripomínajú štýl vyššie spomenutých pánov. A áno, všetci to tu citujú, je až neuveriteľné, čo všetko pred 50timi rokmi dokázali tvorcovia s objektívom. Morálne vzaté, ukazuje sa nám, že chudák stále ostane chudákom ( aspoň pokiaľ nepríde zmena ), chudákom s nádejou na lepší život ( aspoň pokiaľ nepríde zmena ), život v prístupnejšom svete. ()
Ja, Kuba by som nazval reportážnym artiklom karibských porevolučných nálad s montážnymi vplyvmi sovietskej kinematografie. Určujúcim vplyvom a dôvodom takto odprezentovanej príbehovej spovede je Castrove presadzovanie štátnej doktríny do kultúrneho prostredia a samozrejme, aj neblahé skúsenosti s predošlým vedením P.A.U. a jeho vojenským diktátorom Batistom. Film však ponúka množstvo vizuálnych postrehov, dynamických projekcií, silných dogmatických vplyvov, často násilne prikrášľujúcich jednostranný a urputný boj miestneho ľudu. Môžeme vidieť dobovú architektúru, miestne nálady a celé to pôsobí ako spoločenská kronika zachytávajúca konkrétnu dobu. ()
Povídky, každá z jednoho životního soudku na Kubě. Kamera, která brala dech.Zajímavý film. ()
Na svou dobu velice inovativně a moderně natočený film. Pořád jsem však s projekcí váhal, až už se déle váhat nedalo. Zemřel Fidel. Už se nebude chlubit svým humidorem ani svou revolucí – obojí měl bezvadné. Doutníky zde kouřili skoro jen záporném postavy, nikoli revolucionáři, jak bych spíš předpokládal. Jevtušenkovi příběhy (nejspíš jim pouze dal jen jejich lyrickou podobu) však byly příliš svázány s účelem, a účinek předcházel inspiraci. A tak ani přes velkou snahu režiséra a kameramana to "Jeřábi" neu"táhli". ()
Podobne ako človeka nekresťana dokáže fascinovať pohľad na ikony, či diela dávnych majstrov v službách vtedy dominujúcej paradigmy(čo neznižuje vonkoncom ich hodnotu a z formálneho hľadiska sú i pre ateistu duchovným zážitkom), tak treba nazerať i na formálne dokonalú, umeleckú a experimentálnu Soy Cuba. ()