Faunovo velmi pozdní odpoledne

Vtipný, ironický, možná až trochu krutý, ale velmi dobrý film, který rozhodně pobaví, ale stárnoucím mužům na dobré náladě nepřidá. Pokud byla Chytilová feministkou, tak oceňuji, že neváhala tepat i do řad ženstva. Chválím též režii, kameru a mistrné využití symboliky. Jako hold Věře Chytilové sem vkládám záznam jednoho mého snu, kde tato režisérka figuruje. - - - Sen o vúdú (v noci z 14. na 15. března 2014) - - -     Spolu s dalšími dvěma muži se ubírám k nějakému kostelu. Máme tam pomáhat při restaurování nějaké fresky. Freska se nachází na vnější stěně kostela, je veliká, má zhruba kruhový tvar a je opravdu dost zašlá. Provedena je ve stylu ikon a znázorňuje Ježíše Krista, který se shýbá k zemi a něco tam buď sází nebo trhá, případně něčemu žehná. Detaily nelze rozeznat. Fresku na její spodní straně zčásti obklopuje a zčásti do ní proniká zlatý ornament, který připomíná nějaké vúdúistické veve. Ten ale září jako nový a evidentně žádnou opravu nepotřebuje.      Přichází umělecká restaurátorka, která vypadá jako (nedávno zemřelá) filmová režisérka Věra Chytilová. Podává mi lahvičku s nějakou tekutinou a přikazuje mi, abych tou vodičkou potřel fresku a potom to nechal působit. Říkám, že nevím, jak to mám udělat, když freska je vysoko a není tu žádné lešení. Chytilová, o níž se říká, že bývala dost nervní a herce buzerovala, vybuchne a začne vykřikovat něco o mé naprosté neschopnosti. Prostě si s tím mám nějak poradit. „Tak chceš, aby ten čokl chcípnul, nebo ne?!“ S těmito slovy odchází.      Prohlížím si nádobku s kapalinou. Je to stejný typ lahvičky, v jakých se ve Vídni prodávaly vúdúistické vodičky importované z Haiti. Také nápis na etiketě je francouzský. Čtu tam něco jako EAU... LA MARINETTE... JÉ-ROUGE. Dívám se, jestli tam v souladu s předpisy někde nenajdu i českou popisku, a opravdu tam je: Určeno ke korekturám reality. Vyrobeno v Republice Haiti. Neužívat vnitřně. Chraňte před dětmi. Dovozce pro ČR Veronika Š.      Zamyslím se nad tím, jestli se Chytilová pro své zásluhy po smrti nestala prvním vúdúistickým loa české provenience. Jak by se toto božstvo asi jmenovalo? Odvozovalo by se ono jméno od slovesa attraper, prendre nebo saisir? Anebo to žabožrouti říkají ještě nějak jinak? To mi tedy, Ježíši, vysvětli. Místo Ježíše však slyším odněkud volat Chytilovou: „Nestůj tam jak tvrdé Y! V zakristii je žebřík! Tak si ho, sakra, přines a vylez na něj!“ Ptám se, jestli mám potřít i ten zlatý ornament. Odpověď: „No to si piš, že máš!“ (13.05.2023)

(Skoro) ze všech filmů Věry Chytilové čiší feminismus, ale tady je aspoň podán inteligentní a zábavnou formou. MY ŽIJEME, O NĚCO SE SNAŽÍME, TRÁPÍME SE A ON JE TO VLASTNĚ VŠECHNO JENOM ZVYK. PROSTĚ JSME SI ZVYKLI. (16.02.2007)

Mozna i nejlepsi film Very Chytilove, ale predevsim uzasny Leos Sucharipa jehoz hlavni hrdina by si opravdu zaslouzil odstrel. (08.08.2002)

Sarkasmus Chytilové jde pod kůži a pionýrka feministického pohledu na svět u nás se s pány tvorstva moc nemazlí. Faun coby symbol mužství pocházející z mediteriánských bájí tu je zastižen v podzimu svého života a má podobu fenomenálního Leoše Suchařípy, jehož doslova fyzické herectví posouvá percepci někam dál, až k pocitu, že divák je svědkem mimořádného jevu - Suchařípa se často doslova dusí a zalyká textem a jeho sešlý Casanova má v sobě sukničkáře i slabocha zároveň. Více než zjevná je aluze na báseň Faunovo pozdní odpoledne, kterou napsal francouzský prokletý básník a symbolista Stéphane Mallarmé. I jeho Faun především vzpomíná na své obcování s nymfami. Faun, Pan, Satyr či Silén je přírodní božstvo spjaté s lokalitou lesa a bylo původně v naračním světě mediteriánů chápáno jako bytost pozitivní, křesťanství ho však vytlačilo do sféry démonické, negativní. Tenhle zajímavý posun jakoby se odrážel i v konceptu Věry Chytilové - muž je ochranitel, přirozený spojenec ženy, který je ale často více než směšný, sebestředný, ješitný a třeba hypochondrický, na což Chytilová ráda poukazuje...navíc reflektuje jev poněkud více obecnější, a totiž fenomén přechodu, který nepostihuje jen ženy, ale zjevně i mužskou část populace, počínající krizi středního věku pak mnohý z mužů řeší přerodem ve Fauna a tuto zahání čím dál mladšími a mladšími milenkami. Jsme směšní a zároveň tragičtí tvorové... (16.06.2011)

Když se v českém filmu objevil Leoš Suchařípa a začal "extrrrémně zdůrrrazňovat své errr", vždycky mi na tváři vyvstal úsměv. Bohužel to byl herec stvořený pro příjemné vedlejší postavy a když svou neměnnou pózu protáhl celým filmem, opakoval do úmoru stereotypní fráze a nebo si něco nepochopitelného promlouval, zůstala jen nuda. Té nepomohla ani Chytilová, která nechala vedlejší ženské postavy jen valit oči, pitvořit se a hlavně přehrávat. Možná jsem ho jen a jen nepochopil, ale Faun mi kromě pocitu marnosti nedal vůbec nic. (07.02.2007)

Bohužel, Suchařípa i Chytilová ve mně vzbuzují alergické reakce i jednotlivě, natož dohromady. Trailer: nenalezen (02.07.2010)

"Vždyť já vás znám jenom z tý postele." Jelikož nikdy nezestárnu a žádné čerstvé maso mi manželka do postele evidentně pustit nehodlá, tak se mě Faunovo velmi pozdní odpoledne vlastně vůbec netýká. Přesto mi Faunovo ujíždění vlaku přišlo tak nějak vzdáleně povědomé a jeho harašící filozofování mi vždycky bylo vyloženě sympatické. (03.11.2016)

Až příliš rozostřené. Nejprve sympaticky, později pořád otravněji. Na komediální úrovni to na mě nepůsobilo ani trochu, což by mi ještě nevadilo, kdybych neměl pocit, že se této vrstvě dělá až moc úliteb. (13.03.2014)

Zhruba před 10 lety jsem tento film viděl a hodil do odpadu. Úplně jsem na to zapomněl, takže když šel teď v televizi, tak jsem se podíval. Po pár minutách mi došlo, že to vlastně už znám, ale dal jsem tomu druhou šanci. Nevim, jestli je to tim, že jsem teď o těch 10 let starší, nebo jsem na to tehdy nebyl jaksi naladěnej, ale tentokrát mi to zase až tak úplně špatný nepřišlo. Leoš Suchařípa mě tentokrát docela bavil a navíc mi ta jeho postava trochu připomínala mýho souseda. Jak je u Chytilový zvykem, tak je to celý takový divný a chaoticky natočený, ale dalo se to dokoukat. Jinak některý ty (ne)herečky ve vedlejších rolích byly opravdu tragický. (29.06.2020)

Moje dřívější já se nejspíš někde drží za hlavu a tiše kleje, ale dnes už si říkám, že život je příliš krátký na to, abych se nějak podrobněji zabývala takhle negativní věcí. I když je úplně přímočará a seběvědomá a naštvaná. (13.04.2017)

S filmy Věry Chytilové mám dlouhodobý problém - buď mi přijdou jako rádoby intelektuální hříčky nebo jako jednoduché morality pro nejširší masy a celkově mi přijde filmová tvorba režisérky taková afektovaná a jednoduše "chytilovská". Pouze dva filmy z její filmografie mě opravdu oslovily, a to je právě Faunovo velmi pozdní odpoledne a Šašek a královna. V tomhle snímku se zřetelně projevuje feminismus Chytilové, když si nepokrytě střílí z typicky mužského hrdiny - stárnoucího sukničkáře, hypochondra a slabocha. Jakkoli Chytilová nadsazuje, její pohled na opačné pohlaví nepostrádá půvab a sarkastický humor. Leoš Suchařípa se do hlavní role jednak typově hodí, jednak pochopil, že jde o jeho životní šanci, a tak ji beze zbytku využil. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

„Ty ženský sou ale zákeřný!“ Uznávám, že tak dobrou zábavu jsem opravdu nečekal. Začal jsem se „tlemit“ vlastně od první Faunovy promluvy a smích mě neopouštěl ani s přibývajícími časem. Je v něm toho tolik! Vtipných i filozofických replik, které by se daly tesat, Suchařípova brilantního herectví, šílených ženských postav, hrátek s kamerou…a naopak překvapivě minimum nepovedených narážek na muže. Protože jestli točit feministické filmy dělající si srandu z pánů tvorstva (a částečně i jejich „něžných“ protějšků), tak přesně takto! Způsob dostávání „návštěvnic“ z bytu, balení studentky sociologie, „Vivaldiho“ problém, atd.…všechno scény k popukání. Což už se ale bohužel nedá úplně říct o poslední „opilecké“ čtvrthodince, kdy humor postupně vyprchává a dostavuje se nuda. A to je strašná škoda, protože dlouho to bylo na plný počet, takhle „jen“ za silné 4*. „Já tě naučím, jak se rozdělává ohýnek, jak se peče kůžička, jak se ožižlávaj lokýtky, jak se špikuje masíčko, jak se se vycucávaj očička, jak se olizují ouška!“ - „Chtěl jste něco?“ (13.07.2016)

Obstarožní včelička by ještě ráda nasávala nektar z mladičkého kvítí, ale barevné listí opustivší koruny stromů jí nemilosrdně připomíná, že se blíží čas tlení, sešlost se zamění se stářím a láska se stane marností a iluzí. Uvědomuje si, chudinka, že je vlastně trubec? Zavalitost, kulovitá hlava s velkýma složenýma očima, krátký sosák..., i popis by odpovídal.. Obvykle mě filmy Chytilové začnou někde od poloviny ztrácet, tady se to povedlo mnohem dřív a to především stereotypy ve formě i obsahu. Specifickými, ale pořád stereotypy.. „Jak nejlépe zničit člověka? Jak? Jak? Jak? Aha, už to vím.. Musíte mu vsugerovat, že ho milujete..“ U slova vsugerovat si představte, že to říká Leoš Suchařípa pod vlivem léků na uklidnění.. (28.11.2023)

Mužství pod ženským, byť lehce umanutým pohledem pravidelně nevzbuzuje v samozvaných pánech tvorstva nadměrné nadšení. Tím spíš, dotýká-li se tato diskrétní nediskrétnost věku tzv. vrcholu nikdy nestárnoucích mužů. Režisérčina nezastíraná jízlivost vůči věčnému amatérovi života v jedinečném Suchařípově podání jakoby na druhé straně v sobě skrývala hodně dobře skryté uznání určitých kvalit toho prvního-druhého pohlaví. Kdybychom měli hledat stopy tohoto náznaku Chytilové, nemůžeme je nenalézt v úředníkově nadřízené ztvárněněné v tomto případě velmi výstižně známou normalizační rekvizitou někdejších televizních matesů Libuší Pospíšilovou. I hořké může chutnat sladce, víme-li, co chceme a můžeme čekat. (26.08.2007)

Za Elliu a za to, že to Věře docela sedí. (20.02.2009)

Starnúci pracovník zahraničného obchodu rád zvádza mladé slečny. Veľmi jednoduchučký dej rozvinutý spojenou kreativitou režisérky a spoluscénaristky Ester Krumbachovej výrazne získal na kvalite práve nadstavbou. Či už ide o výtvarné riešenie záberov prírody, Prahy podfarbené hudbou s výraznou Stivínovou píšťalkou, alebo o tragikomické počínanie donjuana mierne za zenitom (nezabudnuteľný Leoš Suchařípa). Zánik a zúfalstvo osamenia utopené v odoznievajúcej vlne rozkoše sa vari nikde tak pekne nepodarilo ukázať. Okrem uvedeného ma nadchla i opilecká scéna v závere filmu, ktorá ozaj nemá chybu. Chytilová bola v 80. rokoch (a koncom 70.) v plnej forme a filmy z tohoto obdobia sú podľa mňa jej najsilnejším tvorivým obdobím. (28.10.2004)

Je mnoho ľudí, ktorí Věru Chytilovú považujú za výnimočnú umelkyňu. Ja tento ich názor rešpektujem, ale rozhodne ho s nimi nezdieľam. Mne sa jej tvorba nikdy nepáčila. Pre mňa to vždy bola šialená feministická ježibaba, ktorá točí samé absurdné sračky. V roku 1983 zrežírovala film "Faunovo velmi pozdní odpoledne". Nemá to ani hlavu, ani pätu. Kamera, scenár, strih, hudba, réžia všetko to stojí za hovno. No a ku tomu všetkému ma ešte aj ten šeredný Leoš Sachařípa s tým svojim afektovaným ŕŕŕ vytáčal takmer do nepríčetnosti. * (07.02.2019)

Když už to donutí i chlapa smát se chlapům... (18.06.2006)

... vy ste se kvuli mě opil ? Já sem tak šťastná ! ... :) Suchařípa v nejlepší formě ... (07.02.2007)

Příběh stárnoucího donchuana mě bavil po letech snad ještě více. Snímek samozřejmě stojí na kreacích Leoše Suchařípy, ale zde funguje naprosto všechno. Výtvarný vklad Ester Krumbachové (obrazové koláže a hrátky s listím připomenou Sedmikrásky), Stivínovo jamování i neklidná kamera Jana Malíře (poznávací to znamení většiny filmů Chytilové). Jak ten čas letí...a koberce mraků se ženou nad Prahou... A snad i více než dříve jsem si uvědomil, že v druhém plánu vzdává režisérka hold milované Praze (stvrzeno v Neklidném srdci Evropy). Panorama, domy, uličky, zákoutí, parky, Hrad, Nerudovka, Malostranská, zámecké schody... Humor střídá smutek, podzim života je neúprosný. Vrcholná scéna se smrtí je komická a děsuplná současně. Tam protiklady splynou v jeden obrovský oxymóron. Dívky, ženy, módní kreace (na ty logicky Chytilová nezapomínala). A nelze zapomenout na drsné promluvy o světě a společnosti, o tom, že jedinou jistotou v životě je SMRT. Ve své době rozhodně provokativní film o společnosti, svobodě, možnostech a nemožnostech dokáže oslovit i dnes. Ale, ale dnešní nepřipravený divák rozmazlený hollywoodskými prefabrikáty Chytilové absurdní podobenství zřejmě nepřijme... (13.03.2014)