Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (270)
Cloveku sa ani verit nechce, ze to tak za sociku naozaj bolo. Ludia byvajuci na stavenisku a stavbari vysedavajuci pocas pracovnej doby v krcme. Fuserina na kazdom kroku. Zlaty socializmus. ()
Scenérie jednoho pražského sídliště v rozkvětu s komediální zápletkou všedních peripetií, osudů, vtipných okamžiků a každodenních rituálů. Zapomenutý klenot české kinematografie v podání excelentní režisérky Věry Chytilové. ()
Epileptický záchvat v křečovitém světě panelových domů pánů soudruhů.. 70% ()
Chytilova v plne parade. Presne vystihnuty pocit doby, vcetne realii, kterym dnes mladez mozna neuveri - bahno vsude kolem, pani bydlici v jeste nezkolaudovanem byte, remeslnici v hospode. Sofrova kamera a nekdy az bolestive pouzita hudba spolu s prehravajicimi herci spolu vytvari historickou mozaiku normalizacniho budovani socialismu. Vystihnuti te atmosfery je pro me naprosto zasadni, myslim, ze se neco podobneho v takove mire Chytilove uz nikdy pote nepovedlo. ()
Tak toto mě bohužel, k mé škodě (dle dobrého hodnocení) vůbec neoslovilo. Bizarní crazy komedie pro náročné a zvláštním způsobem vnímavé lidi. Disharmonie a chaos. To není mé gusto... 4/10 ()
Docela drsná dobovka. ()
Krásná kamera a dokonalé využití prostředí. Typická Chytilová, viz úžasná scéna s dívkou v domácnosti a její promrhanou maturitou. Zajímavosti: Poučena ze zákazu mnoha filmů, rozhodla se Chytilová neposílat film na festival vlakem, nikoho se neptala, nasedla do auta a film sama přivezla(tuším San Remo), jinak by patrně skončil v trezoru. ()
Velmi zajínavé pojetí režisérky Věry Chytilové o strastech a starostech obyčejných lidí na sídlišti.Snímek na mě dělá dojem, že byl natáčen jako dokument . Hrané scény střídají autentické záběry té doby. Autoři velmi trefně vystihli problémy doby socialismu a hlavně nezájem jedince o věci, které se dějí kolem něho.To vše umocněno neustálým hlukem stavebních strojů. Film má velmi hlubokou myšlenku. Ani se nedivím, že BOLŠEVIK film velmi dlouho zakazoval. Ve filmu je totiž řečeno vše ! ()
Originální polodokument geniální režisérky s její typickou kamerou, chaotickým střihem a hudbou. Chytilová dokázala skvěle zachytit atmosféru doby, hořkou i komickou s důrazem na život lidí. Líbí se mi, jak je podtržena absurdita celého projektu výstavy sídliště. Chytilová má navíc skvělou schopnost vyždímat z herců naprosto ojedinělé výkony. Naprosto obyčejné situace tak vyniknou a diváka zaujmou. Ten starej děda a ty jeho kecy nemaj chybu:) ()
Až si někdy budu chtít pustit horor, pustím si tohle.. Strašně tísnivé. ()
Film plný neurotiků, až by to někoho vedlo k předčasnému vypnutí. Kromě dědy a dvojice mladých, Soni a prodavače Pramenu. A ovšem babky, jejíž syn odešel do Zimbabwe a ona se zcela po právu lidí straní. Protože tahle snůška, která se sešla na rozestavěném sídlišti kdesi v Praze, si nic jiného nezasluhovala. Mistrná satira na dobu, kdy byl režim tak totalitní, že umožnil lidem vyhýbat se základním povinnostem občana - řádně pracovat a odvádět kvalitní práci. K tomu se přidává naprostá lhostejnost k druhým a sobectví, které tehdejší vesničan v zosobnění starého dědy neznal; právě tehdejší (bohužel už zdaleka ne dnešní) rozdíl mezi povahou vesničanů a lidí z velkých měst nese dosud své ovoce, kdežto z tehdejších povalečů (kteří si svoji lenost mohou zdůvodňovat bojem proti režimu) jsou dnes lidé "úspěšní" - naučili se to už tehdy a naučili to i své potomky. Jenže o dnešku nikdo nic podobného nenatočí... ()
"Psychiatrie" a la Chytilová, na což jsme u téhle, vše a všechny kritizující, dámy zvyklí. Úděsné a téměř nekoukatelné/nestravitelné po všech stránkách včetně kamery a hudby. Nešokuje to, co Chytilová kritizuje, ale spíše filmový jazyk/způsob, jakým to kritizuje. Tohle není a nebude moje parketa. ()
No ty vole,to bola sila,neskutocne na mna posobilo to otrasne sidlisko,ti ludia,ta doba,hroza i des zaroven ako v nejakom depresivnom psycho horore a este do toho ta hudba,no fakt silny zazitok,zasluzi si to plne hodnotenie...:-) ()
Myšlenka dobrá, leč zpracování prachbídné. Děsná hudba, jednotlié postavy ploché, jak zvířátka z leporela (kromě Kodeta). příběh vlastně nic nesděluje, o ničem nevypovídá. Snad kromě toho, že když se staví, je kolem bordel. a že jsou lidé lhostejní.... To jsou všude, v paneláku, v cihlovém domě i na vesnici, tam si ještě naopak víc závidí. Za mne tahle ubohost klidně mohla zůstat v trezoru. ()
uznavam silu tohoto snimku a verim v jeho poslani. ale csfd mam o svem nazoru a ten film me sral. hlavne hudba. nic osobniho Vero, mam Vas rad. ()
Nedivím se, že film byl zakázán. Bohužel je v něm tolik pravdy. A bohužel vnímám, že lidské povahy se od dob natáčení filmu tolik nezměnily, jen se nesoustřeďují do paneláků. Na sídlišti jsem nevyrůstala / díky za to/, tak se omlouvám, že hodnotím jen podle filmu. Ačkoliv mi byla ve filmu hodně nepříjemná hudba a chvíli jsem přemýšlela jak dlouho to ještě vydržím, tak jsem nakonec vydržela a nelituji. Věra Chytilová právem získala za film ocenění. Líbil se mi ten nespočet lidských tragikomických postaviček a jejich povah, obrovská sobeckost, přízemnost, lhostejnost vůči druhým, nevraživost a mohla bych negativa jmenovat dál a dál. Protipólem jsou postavy kluka a dědy, kteří ztělesňují cit a zájem. Úžasně a s velkou dávkou syrovosti se podařilo navodit atmosféru fušeřiny, vzájemného odcizení obyvatel sídliště, odporující původnímu lidskému založení, tomu co nás dělá lidmi, lidskou společností. Zlaté a ušlechtilé myšlenky komunismu násilně uplatněné na obyvatelích sídliště ožívají v tomto filmu. Paneláky jsou dodnes němými svědky nedávných časů budování, ikdyž už mají mnohdy nové "kabátky". ()
Celé jsem to neviděl, nejhorší je na tom ta hudba, jestli má značit bezmocnost a chuť se zabít pak je na místě, hrozně disharmonická. Jinak film vcelku věrně ukazuje svět paneláků ve kterém mnozí žijeme i dnes. ()
Snímky Věry Chytilové mají svou určitou složitost k správnému uchopení podstaty, ale to už je prostě taková její osobní tvůrčí síla. Tento snímek o absurditě výstavby, života a prostého syrového realismu socialistické panelové džungle je pojat pro uvěřitelnost vskutku nevšedně, avšak skutečně pravdivě. Živá dokumentární kamera, vedle zkušených herců i neherci, což je u některých jednotlivců na intonaci hodně znát, a různé epizodky ze života a zkušeností obyvatel sídliště, které jsou dnes hlavně pro mladou generaci k neuvěření. Takhle to ale skutečně bylo a netýkalo se to pouze Jižního města v Praze. Kdo tohle zažil, má vzpomínky stejně šedivé, jako bylo celé prostředí onoho místa. Snímek ve své podstatě tak kritický, že měla režisérka problém s povolením realizace. Nakonec ho získala, ale i tak se snímek do kin dostal až devět let od svého natočení a to vlivem úspěchu na filmovém festivalu v Moskvě.Týden po premiéře byl nemilosrdně zakázán. Ano, i k takovým paradoxům docházelo. Za zmínku také určitě stojí první filmová role Lukáše Becha, kterého si režisérka sama vyhlédla a kterého musela tvrdě prosadit, neboť jeho účast nechtěl sekretariát schválit kvůli protistátní politické angažovanosti svého otce. A dobře udělala. Budoucnost ve své pozici dětského herce tak měl Lukáš zajištěnou. Snímek ´Panelstory... ´ nepatří k filmovým dílům s dějovou linkou, dramatizací či komediálností. Jedná se o úsměvnou socialistickou výpověď své doby, která v takovémto podání nemá konkurenci. ()
Tak pamätníci určite dajú za pravdu, že to presne takto bolo aj keď nie naraz. Věra povyberala hrozienka z nešťastného života rodiaceho sa sídliska za socíku skutočne brilantne.. ()
Viděno znovu po nevím kolika letech. Zvedám hodnocení. A žánrově bych to charakterizoval spíše jako horor než komedii. ()
Reklama