Neskutečná cesta Billa a Teda

Když film začal záběrem na školu Billa a Teda, přemejšlel jsem, jestli nebyla chyba ignorovat díl předešlý a skočit rovnou na sequel. Na ten jsem přitom přišel díky jednomu videu, kde rozebírali Billův a Tedův posmrtný život a mně daná pasáž natolik zaujala, že jsem ten trip musel vidět. A nemůžu říct, že bych byl zklamanej, nečekal jsem v zásadě nic jinýho, než co mi bylo doručeno. Dvě hovada na vejletě. Proč se nedá hodnotit vejš, než průměr, je naprostá absence jakýhokoli hlubšího smyslu nebo poselství (i plánovaně blbá komedie by měla mít aspoň něco málo) a do jistý míry mi vadí i závěr, respektive co k němu vedlo: jasně, sekvence novinovejch článků je přehnaná, haha, ale Bill a Ted za celej film nepředvedli nic, co by je dovedlo k úspěchu, všechno to byla benevolence vyšších mocí, pomoc ostatních postav nebo štěstí. Lůzři nevyhrávaj, žijou u rodičů a jestli pracujou, tak jedině na svym gamerscore. Z čehož taky může vyjít humornej film, když se to správně uchopí. Naopak mě bavili zlí roboti a myšlenka, že celý to "Kouďákovství" obou protagonistů je tak silný, že se tak chovaj i napodobeniny. Prostředí bylo celkem fajn, triky byly fajn, humor nebyl žádná řachanda, ale účel splnil. (04.11.2014)

"Jsme mrtvý, vole!" Tady jde do tuhého! Bláznivá dvojka metaláků bojuje mezi nebem a peklem o návrat mezi živé. Kouzlo cestování časem už se pomalu vytrácí. Zápletka je zbytečně překombinovaná. Pořád to drží díky hlavní dvojce R+W a z vedlejších postav je dobře doplňuje smrťák.  5/10 (07.08.2023)

Ztřeštěná buddy comedy, kde jsou hlavní hrdinové sice paka, ale paka dobrosrdečná, která se dostávají do absurdně šílených malérů, ale také se z nich dokážou dostat ven. Podobně jako pozdější Wayneův svět nebo Hele vole, kde mám káru? . (31.12.2013)

Bláznivě vodvázaná teenagerská komedie vo dvou hustejch týpkách, který nerozhází ani vlastní smrt z rukou zlejch robotickejch dvojníků z budoucnosti (v níž jsou mimochodem velevážený jako prorokové, či co) a v (duto)hlavách mají jen svý princezny-kočandy a Souboj rockovejch kapel. Nejen když ve fantaskně pokřiveným osobním pekle hrajou hry se Smrťákem (ve výsledku fakt sympaťák), dosahuje až dadaisticky absurdní ujetosti. Přestože neobsahuje žádné nezapomenutelné vrcholy, její neustálá bezstarostnost a vysmátost nakazí pozitivitou spolehlivě, zároveň povzbudí i svou "nevinností" (= naprostou absencí vulgarit či tělních tekutin). DIVOKÍ HŘEPCI JSOU TŘÍDA! (03.11.2020)

Je to neuvěřitelné, ale dvojka je místy dvojnásobně dementnější než jednička (díky zlým robotům) a to je třeba ocenit. Zatímco u prvního dílu jsem ke třem hvězdám dospěl díky obdivu k zprznění historických osobností, ve dvojce přináší úlevu a odpočinek od kulomentně nízkého intelektu hlavních postav postava přátelské Smrti, řekl bych, že je to jakýsi pokus autorů navázat na osudy stejné postavy z filmu Sedmá pečeť. Zajímalo by mě, jak by se u filmu tvářil takový Václav Havel nebo Jean Paul Sartre. (11.08.2020)