Pečeť vraha

"Podle stupně vývoje larev mikroskopické mušky Mesmosa orabulis odhadujeme, že k vraždě došlo včera, v osm hodin šestnáct minut. Cákance krve na místě činu jasně ukazují, že vražedným nástrojem bylo kladivo držené pod úhlem sedmdesáti stupňů a že pachatel byl muž, levák, vysoký 176 cm. Zkoumali jsme oděrky na kůži oběti elektronovým mikroskopem, zajistili důkazy v okruhu deseti mil a z těchto a dalších stop vyplývá, že pachatel měl na sobě žlutou pláštěnku, kostkované kalhoty a bavlněnou košili s příměsí umělých vláken. Že pravidelně hraje golf, nosí si hole na pravém rameni, preferuje jahodovou zmrzlinu a v dětství čítával Medvídka Pú. Knížka to byla ošmatlaná... Rohy na stranách 24 až 27 měl ohnuté směrem k zadnímu hřbetu - a podle toho ho najdeme!" ... Tak takhle nějak vypadá Crájm-Sín-Investygejšn v Jů-Es-Ej. V Čechách by to bylo nejspíš takhle: "Pane rado, já zajdu do Jedový chýše ... esli toho mordýře jako někdo nepráskne". Nu a v Korei na to jdou úplně od lesa. Chytí prvního podivína, co jim přijde pod ruku... a tlučou ho tak dlouho, dokud se nepřizná. Těžko říct, jaká z těchto vyšetřovacích metod přináší lepší plody. Pakliže bychom měli věřit televizi, vychází skóre vyšetřovacího týmu CSI vs Korejští policajti jednoznačně 1253:0 (07.07.2011)

Nemám nič proti kórejskej kinematografii. Bez problémov nájdem aspoň päť filmov, ktoré sa mi páčili. Ale toto? Prvú polovicu filmu som bol taký dezorientovaný činnosťou kriminalistického Pata a Mata a ich o závit chytrejšieho inšpektora zo Soulu, že som prehrávanie zastavil a išiel sa na ČSFD pozrieť, či ide o komédiu, paródiu alebo nejaký experiment na divákoch. Prečítal som aj zopár komentárov, ktorých pisatelia ubezpečovali, že druhá polovica je omnoho lepšia a záver priam fantastický. Tak som sa nechal nachytať a dopozeral to do konca. Rozdiel bol akurát v tom, že tí superpoliši v druhej polovici mlátili iného podozrivého, než v prvej. Tie dve hviezdičky sú za filmové spracovanie a v podstate sú z milosti. (05.07.2011)

Tenhle film by bylo možné hned zavrhnout. Teď mám na mysli hlavně první půlhodinu, která je k uzoufání nudná a těžkopádná, až z toho bolí oči. Někdo by zas mohl poukázat na práci policie, na její skoro amatérské postupy, jak při vyšetřování, či při výsleších, těm bych doporučoval podívat se např. do naší nedaleké minulosti, na manžele Stodolovi. Ono to tak vážně možná trošku vypadá, hlavně ze začátku, jako snad nějaká až skoro satira, ale to vás rychle přejde, to mi věřte. Pak tahle celá kriminálka nabere rychlé tempo a spád, k čemuž prispěje i zajímavé profilování postav a hlavně konec, který vlastně žádným koncem není a působí jako velmi vydařená tečka. (19.01.2015)

Kdo má nějaký vztah k policejní práci a alespoň v hrubém obrysu zná práci vyšetřování pochopí myšlenkové procesy a pocítí frustraci detektivů ještě lépe než jiní diváci. Tento film sice není špičkou typu Zodiac nebo eventuálně Sedm, ale to je také proto, že tyto zmiňované kousky jsou v prvé řadě koncipovány jako "filmy" (tzn. jde v nich o určité drama, vývin apod.). Memories of Murder skvěle a důvěryhodně vykresluje detektivy jako lidi bez superschopností, kteří se dokáží pořádně seknout a nakonec si i kvůli nepřízni osudu tak trochu honit vlastní ocas (jestli víte, co tím myslím). Případ je zpracován perfektně, právě absence senzací a nepřirozeně dramatických momentů opět jen podporuje realističnost celého snímku. Vyzdvihnout chci také miniaturní náznaky humoru, nebo chcete-li elegantní vložení absurdních situací do jinak vážného filmu. S přihmouřením oka tedy: 9/10 (14.04.2014)

Přestože nevím, jak probíhalo tehdejší skutečné vyšetřování série jihokorejských vražd, musím říct, že mě příjemně překvapilo, jak civilně tuto kauzu Pečeť vraha rekonstruuje. Nemožnost dobrat se pravdy tu nenabývá filosofických rozměrů, ale drží se striktně v rámci jednotlivých vyšetřovacích metod. Do opozice se tu proti sobě staví (v podobě dvou detektivů) intuice a racionálno a jako poslední instance figuruje americká vědecká laboratoř. (Téma USA je obecně docela humorné, protože se tu o zámořských tajných službách mluví s až náboženským respektem a nakonec i na samotné výsledky z laborky se čeká jako "na smilování boží", jako na něco, co nezpochybnitelně vysloví verdikt - divák ale tuší výsledek ještě předtím, než se hrdina do zprávy začte.) Vrah není vyšinutá, excentrická osoba, která by se snažila upozorňovat na vady společnosti (jako např. Spacey v Sedm), film naopak úchyly a retardy důsledně staví do rolí falešných podezřelých. Pachatelova neodhalitelnost a zrádnost spočívá v jeho obyčejnosti a ve finální scéně jsou dokonce diváci sami označeni za potenciální viníky. _____ Někde jsem se dočetl, že Korejci tento film milují také proto, že jim dobře připomíná dobu tehdejšího vojenského režimu (např. noční sirény), ale západní divák by tady vůbec neměl mít problém se orientovat; dokonce mám pocit, že jde o jeden z nejpřístupnějších filmů a potenciálně dobrý úvod do jihokorejské kinematografie. (16.02.2011)