Muž, který nebyl

„The more you look, the less you really know.“ Bezvýznamnost může být jen zdánlivá, neboť stačí okamžik a roztáčí se osudová kola směr cesta do pekel a ta je jak dobře víme tradičně dlážděna dobrými úmysly.. Pocta Coenů filmům noir (odkazy na Hluboký spánek, Asfaltovou džungli aj.) s dávkou jejich typického absurdna navrch, která plyne pomalu jako kouř z cigarety mlčenlivého Boba T. a kdyby plynula ještě pomaleji, tak by se snad zastavila. Beethovenovy klavírní sonáty, Velkej Dave Gandolfini i neřízená právnická střela Shalhoub na jedničku. A lakonický holič Ed? Ten si teď už jistě bude pamatovat, že v kadeřnictví nemá brát zákazníky po zavírací době.. (03.06.2009)

Jsem nesmírně rád, že film "Muž, který nebyl" tady byl, protože poukázal na něco zvláštního - na pomíjivost bytí, smysl obyčejné existence, na funkci bezvýznamného člověka ve společnosti. Z té stinné stránky nutno podotknout. Pasivní, ale díky excelentnímu B. B. Thorntonovu ztvárnění charizmatický introvert Ed nevzbuzuje zájem o okolní svět a ten zas o něj. Co spáchal je přehlídnuto, ale cizí prohřešek mu přišit je, hlavně, že společnost má své viníky a řád je zachován. Ed Propluje životem jakoby nic, jakoby nebyl a divák si až se závěrečnými titulky uvědomí, jak je motiv a název filmu neuvěřitelně trefný. Režisérská práce je mistrovská a díky ní má Muž, který nebyl tu správně tíživou atmosféru... 8/10 (30.11.2008)

"Me, I don't talk much..I just cut the hair." Billy Bob Thornton velmi charismatickým způsobem (jak výrazem, tak hlasem) provází celým snímkem tak bravurně, že leckterý noir film se může jít zahrabat. Je opravdu neuvěřitelně uvěřitelné, jak jeden "nevinný" dopis může změnit celkový běh událostí. Dechberoucí drama z dílny bratrů Coenů. "Sooner or later everyone needs a haircut." (04.09.2006)

Černá KOMEDIE? Povídali že mu hráli. V Muži, který nebyl, je asi tolik humoru jako v Kafkově Procesu a mimochodem, je to právě klasik světového existencialismu, který by byl na postavu a osudy Eda Cranea hrdý. Pravda, Coenovic hrdina je poněkud aktivnější a tragédii svého osudu rozehraje sám, rozhodnutím, které je ospalé a nepochopitelné jako on sám. A v sílícím proudu osudových událostí se Ed také snaží poněkud více plovat než odevzdaný Josef K. O to horší je však jeho deziluze. Coenové vytvořili neuvěřitelně působivý, plastický a stylový portrét muže-loosera, kterému život unikl mezi prsty a který se v jedné chvíli stal pro druhé (i sám pro sebe) duchem. To nejsilnější je právě Edova postava, kterou s neuvěřitelnou věrohodností "umračil" Billy Bob Thornton. Počáteční dojem, že se jedná o chladného cynika, který prostě vyhlásil světu věčné mlčení, přerůstá v silnou sounáležitost s obyčejným člověkem, který mlčí ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. V závěru už je ledová maska Eda Cranea definitivně pryč a divák náhle stojí tváří v tvář postavě tak lidské, že mu v obrysech připomene naše každodenní malé existenciální inferno. Za vráskami a strnulou grimasou hlavní postavy se skrývá neuvěřitelně křehké lidské jádro, to jádro, které taje při poslechu Beethovenových klavírních skladeb, to jádro, které by chtělo mluvit, ale nemůže, protože neví, co říct. Ještě dlouho poté, co Eda zalilo světlo věčnosti jsem seděl, zíral do tmy a vychutnával pocit, že se Coenům povedlo něco opravdu VELKÉHO. Film černý jako čerstvě nalakovaná rakev, dokonalá urnička plná absurdity. Kremace každodennosti. (28.06.2005)