Před soumrakem

Znovu moc krásné, tentokrát doplněné romantickou Paříží. Znovu jsem nevěřila, že pokračování může být taky skvělé a znovu to byla pravda. (31.08.2012)

9/10 Možná o kousíček horší než Před úsvitem, ale i tak to nemá chybu. Julie Delpy opět podala nadpozemský výkon. Obdivuji tu lehkost a přirozenost se kterou hraje. (12.07.2006)

Tak tady jsem se konečně opravdu našel. Snové obrázky noční Vídně přenechaly místo omšelé a sympatické Paříži, jejíž atrakce ve filmu jsou z těch nejvšednějších. Kratší stopáž, minimum bizarních odboček a konstantní přímočarost bez většího množství poetiky mi prostě vyhovovaly. Jako by se film zředil na to podstatné a už jen touhle pragmatičností odrážel věrně životy svých "hrdinů". Před soumrakem je asi nejoprávněnějším sequelem všech dob. (06.07.2011)

Linklater mě opět dosadil do role "křena", který sleduje a naslouchá přirozenému rozhovoru dvou starých známých. A popravdě mi ta role vůbec, ale vůbec nevadila :) (14.02.2013)

Musím říct, že to byl opravdu krásný osvěžující snímek. Před shlédnutím tohoto jsem neviděla "první díl" Before Sunrise a pochopila jsem o čem to je. Nebylo to natočené s nějákou těžkopádností příběhu a ani žádným vtíravým dojmem ale prostě jako krásný oddechový film jaké to je,když po letech potkáte bývalou lásku.Nemá to podle mě žádné chyby :-). (22.07.2011)

Poznámka, zajímavost: Když 2 hl. hrdinové plují na výletní lodi po Seině, Celine říká, že za pár let tady Notre-Dame vůbec nemusí stát a že původně tam stál úplně jiný kostel. Tvůrci se stali vizionáři nejspíš, aniž si to přáli..... Člověka až zamrazí...... (29.04.2019)

Prostě NÁDHERA!!! Ani nevim, jestli jako divák chci, aby jim to vyšlo... ale spíš ne, páč třeba bychom se za dalších pár let dočkali dalšího nádhernýho, sice krátkýho, ale neuvěřitelně intenzivního splynutí dvou duší. (08.06.2005)

Urcite mnohem lepsi, nez prvni dil, ktery je ale bohuzel zaroven nutne videt abyste meli spravnou navaznost na historii romantickeho vztahu. Before Sunset je mnohem vyzralejsi a co hlavne - obema hrdlickam 10 let stari navic maximalne prospelo. Uz to nejsou ti nesympaticti protivni mladicci, ale rozumni ok lide, ktere vas i docela bavi sledovat, prestoze je to opet jeden dlouhy a mnohdy utahany dialog. Pariz byla navic sympatictejsi lokace, nez Viden a bonusove body ziskala i Julie Delpy za svou music performance. Skoro se to dohrablo na 4, ale faktem zustava, ze me tenhle parecek nikdy nijak zvlast neoslovil. 6/10 (30.09.2009)

Film o nicem a pritom o vsem. Dialogy jsou prirozene, stejne jako herci. Jedním slovem nadherne poeticky snimek. (07.07.2004)

Na pokračovanie jednej z mojich top 5 love stories (Jeremy, Before Sunrise, In The Mood For Love, Hiroshima Mon Amour, Bridges of Madison County) som sa docela tešil. A ako som spokojní? No vcelku by to ušlo - do top 5 si Sunset nezaradím, ale ako príjemné pokračovanie dokonalej jednotky ma druhé stretnutie Jessieho a Celine nezklamalo. Dospelejší, skúsenejší hrdinovia tentokrát viacej bilancujú doterajšie životné vzťahy a chýbala mi tam viac tá zasnenenosť jednotky, aj keď je možné namietať tým, že hlavní hrdinovia už prešli akýmsi vývojom. To však neospravedlňuje občas príliš intelektuálne rozhovory (nepáčili sa mi najmä ekologické keci a nudnejší rozhovor v kaviarni). Naproti tomu, čím sa viac film blíži k záveru, tým je lepší - páčili sa mi najmä nádherná scéna v aute a posledných 10 minút bolo vyslovene skvostných. V žiadnom inom filme sa mi hudobná improvizácia viac nepáčila - ale v prípade Julie Delpy hrá do karát to, že aj ona vydala podobný album v reálnom živote (celkom príjemný). Okrem toho sa tu dajú hladať viaceré paralely so skutočným životom - viď postava Jessieho a Ethana Hawka (manželstvo s Umou Thurman). Predpokladám, že herci spolupracujúci na scenári s R.Linklaterom ( už jeho tretí výborný film, ktorý je minimalistickou konverzačkou - okrem Bsov je tu ešte výborný Tape) preniesli do svojich postáv veľa vlastného a aj vďaka tomu táto love story očarí najmä svojou nevyumelkovanosťou a prirodzenosťou. P.s. To finále je fakt nádherné a moja obĺúbená od Niny Simone je Sinnerman. (20.02.2005)

Hned po prvnim filmu jsem si nadelila pokracovani. Shlednuti techto kousku jsem oddalovala dlouho. Tak jak jsem se na ne tesila, zaroven jsem se i bala, ze budu zklamana.... A stejne to bylo i v jejich setkani, kdy si v hlave vytvarite milion scenaru toho setkani, kde se to stane,jaky to bude, jak se zmenil, jestli a jak jsem se zmenila ja, o cem se budete bavit, jaky budou pocity... pocity.. a pak kdyz se to stane, tak jste toho tak plni, ze nejste schopni mluvit... a tak ze sebe rychle chrlite nejaka slova... žertujete na ukor svych citu, protoze se tim vlastne chranite, abyste se nakonec vydali vsanc, protoze kdy uz, kdyz ne ted... protoze jste plni vsech tech pocitu... Kdysi, tisice kilometru od domova jsem prozila dva dny a neverila, ze jeho, blaznivyho Amika, nekdy jeste potkam... za dva roky jsem ho potkala... a to to ani nebyla laska. Pro me je ten film proste krasne skutecny a ty dlouhe zabery jsou neuveritelne! (08.01.2011)

80 minut trvajici nepretrzita konverzace dvou osob. Osobne jsem mel pocit, ze to asi bude nuda, ale film plyne velmi svizne a vy se v celem jeho prubehu tak prijemne lehce usmivate. (25.09.2004)

Když se ty dva na sebe podívají, tak hned víte, že tohle bude krásné. Ti dva si prostě dokonale sednou a jejich setkání je nádherné. Po devíti letech se poprvé vidí, poté, co ona nesplnila slib a po šesti měsících nebyla na místě, kde se měli setkat. On ale přišel. Po devíti letech tak mají příležitost si zase promluvit a říct si, co chtějí. Oba jsou neskutečně uvěřitelní, kamera je nechá mluvit, jde před nimi, když procházejí Paříží, zaznamenává jejich slova, jako kdyby zaznamenávala setkání dvou skutečných lidí, kteří se devět let neviděli. Nádherná romance. Nádherná. (03.12.2013)

Druhá část trilogie se mi líbila nejméně. Neříkám, že byla špatná, to vůbec, ale oproti první a poslední se mi zdála moc strnulá, oba dva tu byli dosti trapní (to sice není to přesné slovo, ale chápete, co tím myslím) a upjatí. Moc si tu hráli na kartu Osud a Jesse na mě působil trochu úchylným dojmem, byl takový divný pohublý vykuk s hnusným účesem a hrozně mi vadilo, jak pořád říkal "I'm joking. I'm kidding." i přestože to myslel vážně. Takové lidi já osobně nesnáším. Tak když už něco řeknu a myslím to tam, tak kvůli tomu jak se ta druhá osoba na to začne tvářit, hned neřeknu "No, no, I'm just kidding". Snad si stojím za svým názorem ne? A taky jak pořád dělal, jakoby se nic nestalo, ale přitom ho to zevnutř úplně užíralo. Ale názory a myšlenky, co zde proudily byly opět skvělé, 3-4*. "Baby you're gonna miss that plane. - I know." (06.01.2014)

90 % - Jednička měla kouzlo prvotního, opojně magického setkání s úžasně otevřeným koncem. Bál jsem se proto dvojky. Ano, to kouzlo jedničky už tu není, ale jako ostré hroty se tu vynořují trpké životní zkušenosti. Naivita z Vídně je pryč, nastoupil drsný život. Z některých replik naskakuje husí kůže. Tohle si ale vychutnají jedině ti, kdo už taky pár zklamání prožili. Ubití realitou, přesto v nich to romantické snění stále doutná. "Uletí ti to letadlo..." / "Já vím." (01.05.2007)

Můj děda by řekl: "Vice roboty jim třeba!"... Já se ptám: "Bylo snad téma, kterého by se dvojice během svého putování Paříží (v kavárně, v parku) nedotkla?" Život je vztah, ať už chceme nebo ne. A můžeme si namlouvat co a kdy chceme (jak jsme silné a nezávislé osobnosti apod.) Jednoznačně plný počet* (20.02.2012)

Snad ještě lepší (o malinko) než první díl. Snad jediná vada na kráse: příliš krátké. Snad se s těmi dvěma ještě uvidíme (splněno - viz Before Midnight). (08.04.2015)

OBSAHUJE NÁZNAKY SPOILERŮ. Zde jsem si poprvé všiml, že ta okázalá roztomilost Celine z prvního dílu může být bohužel toxická. Všechna ta nejistota a rádoby složité myšlenkové pochody z prvního dílu zde začínají kulminovat a Celine se bohužel profiluje jako neurotická a nerozhodná dívka, která bude za všech okolností nespokojená. Se sebou, se svým životem, s nedostatkem "pravé, spontánní" lásky či s čímkoliv jiným - smutné je, že si tam lze dosadit opravdu cokoliv. Podotýkám, že jsem muž a že na toto velmi ožehavé a citlivé téma mohou mít ženy odlišný názor, což plně respektuji. I přes mé osobní výtky vůči jejímu toxickému charakteru mi zde ale byla stále velmi sympatická. Ta vzájemná interakce a chemie v rozhovorech s Jessem funguje skoro stejně dobře jako v jedničce a pořád jsem jim dost fandil. Pokorně ale musím přiznat, že už o něco méně než v prvním díle. Už to prostě nebylo tak obrovské wow jako předtím, ale pořád mě to strašně bavilo a hltal jsem každé slovo. Bravo, pane Linklatere. (21.12.2017)

Kdysi jsem někde četl, že každý režisér může chrochtat blahem, když se mu podaří natočit film alespoň ze 60 % původního záměru. Linklaterovi se oba jeho neuvěřitelné filmy evidetně povedly na 110 % a mně prostě nezbývá, než zírat. Čirá magie. (21.12.2004)

On (přesvědčivý Ethan Hawke) a ona (přirozená Julie Delphy) se náhodně potkali před pár lety "Před úsvitem" ve vlaku jedoucím do Vídně. Banální stokrát provařené filmové klišé? Věru ne! Neméně zdařilé pokračování malého velkého filmu Richarda Linklatera naplněný až po okraj životními moudry a myšlenkami dvou zralých jedinců neustále hledajících svoje místo v životě. O film se zasadili a scénář vypilovali oba hlavní herečtí představitelé, za což jim patří můj obdiv a dík. (07.11.2008)