Boj o oheň

Dva dny mi trvalo, než jsem si utřídil dojmy z tohohle neortodoxního filmu - a hned pro začátek vzdávám respekt tvůrcům, jelikož natáčet podobnou věc muselo být dosti vysilující. Příběh se odehrává před osmdesáti tisíci lety, v době, kdy člověk byl obyvatelem jeskyní, řeč mu byla ještě upřena a největší starostí bylo udržování ohně. Právě o oheň naše tlupa po střetu s nepřátelskou skupinou přichází. Tři muži (nebo samci?) se vydávají na nebezpečnou pouť, aby nalezli oheň nový a donesli ho zpět k prosperitě svých druhů. Cestou dochází k nejednomu střetu s rozličnými zvířaty a jinými skupinami pralidí. Aby mohli tvůrci lépe pracovat se symbolikou a poselstvím filmu, ustupují od prehistorických faktů a staví vedle sebe tlupy v různých fázích vývoje člověka, což nic nemění na faktu, že srozumitelné slovo (kromě psaného úvodu) za celou stopáž nezazní. Neartikulované skřeky, náznaky primitivní řeči, mimika i hrubé pohyby jsou součástí téhle civilizace a titulní čtyřka (Everett McGill, Annaudův oblíbenec Ron Perlman, Nicholas Kadi a Rae Dawn Chong - jo, to je ta černoška, co pomáhala Arnoldovi v Komandu, ale vsadím se, že jí přes nános barev a rovné vlasy nepoznáte) je naprosto skvělá. Velkou devízou je syrovost a sugestivnost, jichž se podařilo dosáhnout a skvělý cit pro vybrané lokace natáčení, jež jsou přirozeně krásné a nedotknuté, aniž by ohromovaly svou monumentálností. Neotesanost, primitivnost i autenticita z obrazu vysloveně tečou a základní emoce pralidí jsou rovněž vykresleny dobře. Stačí surová bitka na začátku, útěk před vlky a lvy, bezmoc mrznoucích uprchlíků po ztrátě tepla a přírodní necivilizovaná tvrdost stojí před divákem v plné kráse. Co se symboliky týká, dá se vycítit v mnoha scénách, ať už při setkání s mamuty, v němž je k rozpoznání předobraz uctívání Boha, nebo ve společném smíchu provedenému naschálu, objevujícím osvobozující fakt, že s kamarády je vždycky lépe. Nějaká hlubokoniterní katarze se nekoná, nicméně odvěká pravda, že proměně zvířete v člověka napomáhala sounáležitost s ostatními, tu rozhodně je. Nezvyklý a dost dobrý zážitek. (16.02.2008)

Oceňujem Annaudovu odvahu pustiť sa do tematiky, v ktorej svojou fantáziou a predstavivosťou musel nahrádzať chýbajúce istoty. Páčil sa mi výber prostredia a hercov, ako i masky i snaha o autentické správanie sa. Príbeh bol jednoduchý a nude v niektorých pasážach nebolo možné zabrániť. Prekážalo mi zopár detailov, ktorým sa dalo vyvarovať (neandertálci nemali prístup k bieliacim zubným pastám, takže ich bezchybné chrupy vyzerali nedôveryhodne; v rovnakých klimatických podmienkach boli neandertálci navlečení do kožušín, ale utečená potrava sa väčšinu doby pohybovala nahá; domestikovanie stáda mamutov za hrsť trávy patrí do komédie a odpustiť si mohli aj historický objav misionárskej polohy). Nepoznám historické súvislosti, ale nejaké sofistikované šípomety boli podľa mňa predčasné. A na druhej strane neandertálci živiaci sa lovom, by mali svoje budzogáne prispôsobené ich účelu a nenosili by so sebou nefunkčné kusy dreva. Napriek tomu považujem tento film za povinnú jazdu najmä pre mladých ľudí. (18.03.2015)

Those who possessed fire, possessed life. I přes vědomé historické lapsy je to beze srandy nejuvěřitelněji vyobrazený pravěk, co jsem na plátně viděl. Jednoduchá zápletka beze slov v krásných exteriérech a herci, kteří z kontextu věci hrají především rukama, nohama a mimikou. I přes chybějící dialogy srozumitelné, občas dost vtipné a zároveň do jisté míry poetické a hezky vypointované. A především co do vizuálního pojetí neodolatelně syrové a neučesané přesně tak, jak by si to divák v pravěku představoval. Do role neandrtálce si neumím představit nikoho lepšího než Rona Perlmana, to je fakt role šitá na míru. (07.05.2023)

Jsou prostě témata a subžánry, které mě obecně míjí natolik, že můžou být kolikrát zpracovány velmi kvalitně a k danému filmu si nenajdu cestu. Snažil jsem se a spočátku mě atmosféra fantaskně laděného světa neandrtálců v pravěku nebývale pohltila, líbily se mi přírodní scenérie a scény se živými zvířaty (nejvíce ta s útokem dvou lvů a záchranou v podobě několika hodin na stromě), za nezapomenutelnou bych označil opakovanou scénu se zakládáním ohně a zapůsobil na mě i závěr. Ale jinak ten můj počáteční zájem o pravěké běsnění plné pazvuků, vzájemných útoků a znásilnění postupně začal upadat, naděje na silný osobitý zážitek pohasínala a později jsem se už jen bezmocně prokousával nataženým, často i jednotvárným příběhem a začal vyčkávat na vysvobození z toho šíleného procitnutí. Podobně, jako na mě legendární Planeta opic zapůsobila před časem spíše jako úsměvná a časem prošlá báchorka, nedokázal jsem tvůrcům příliš sežrat ani tuhle hru na pračlověky, v níž se naturalisticky nechutné scény střídaly s výjevy, u jakých jsem nabýval dojem nepovedené komedie. [45%] (04.11.2022)

Boj o oheň je podle mě velmi zajímavým snímkem jak co se týká herců a děje, tak i několika věcí k zamyšlení, které divákovi předkládá. Je to totiž boj nejen s přírodou, ale i s osudem. A musím říct, že podle posledních záběrů filmu ten boj s osudem prohráli. Hlavní hrdinové totiž jsou neandrtálci, tedy vývojová větev člověka, která na svém stupni vývoje stagnovala mnoho statisíců let. A pak si jednoho dne příroda řekla "A dost, tudy cesta nevede." a vytvořila novou mutaci člověka. A tento člověk během následujících tisíciletí nahradil neandrtálce, tak jako oni předtím nahradili své předchůdce, kteří zase nahradili někoho jiného. Ve skutečnosti neandrtálec nemá vyvinut čelní lalok tak, aby měl i abstraktní myšlení, kvůli čemuž se přizpůsobuje velice dlouho a těžce oproti modernímu člověku. Takže by pravděpodobně nic jako smích nebo lásku cítit nemohl. A ani si nejsem jistej, jestli by vůbec mohl neandrtálec a moderní člověk mít potomka, protože když vezmu akvarijní rybičky, který se liší minimálními detaily, tak mezirodové páření nejde, případně potomek pak není rozmnožování schopen. Exteriéry jsou nádherný, jeden vedle druhýho je ráj na zemi a přijde mi, že z každé země vybrali ten nejhezčí kousek. Připomínalo mi to trochu Lovce mamutů (a nebylo by na škodu, kdyby je taky někdo zfilmoval, i když si nedovedu představit kdo, aby to nezmršil, protože Karel Zeman už umřel). Je jen s podivem, že tento film vyhrál jedinýho Oskara, i když když se podívám na soupeře toho roku (Gándhí - režie film a herec, Tootsie - vedl. herečka, Sophiina volba - herečka), až tak neuvěřitelný to není. (20.02.2006)