Prozacový národ

Film sám o sobě mě nebavil. Tvůrci to sice "zkusili" tím, že hned na začátku Christinu komplet vysvlíkli, ale to zabralo jen na chvíli. Koukat se hodinu a půl na káču, která by potřebovala rozsekat zadek vrbovým proutkem a pak prohnat kopřivama, není žádnej rajc. Biggse moc nemusím, tím spíš že ho dabuje Filip Švarc, a Michelle Williams ještě v roce 2001 nebyla sexy, to je až teď. Lucie Vondráčková je sice dobrá, ale sama českou verzi nevytrhne. "Borcem" na konec je duo Pavel Šroubek (překlad) a Veronika Veselá (dialogy), kteří v dabingu zotročili anglické "It's getting kind of late" na nesmyslné "začíná být pozdě" místo českého "připozdívá se" anebo ještě i synchronizovaně přijatelného "už je dost pozdě". Hanba! (14.01.2012)

Každý člověk se na život dívá jinak. Většina z nás ho vidí jako velkou bonboniéru, stačí si jen vybrat ten správný konfet. Pokud se ale z poloplné sklenky skvělého drinku stane jen poloprázdný panák podprůměrné kořalky, je něco špatně. Odvrácená starna Měsíce ozáří naši tvář, životní energie jde do hajzlu, chvíli se dá ještě psát, tvořit a pak už nepomůže nic. Všechno je špatně. Nevím jestli každej, ale mnoho lidí si tím projde, ne všichni se z toho dostanou. Tak o tom je tenhle film. Christina Ricci v době natáčení sakra dobře věděla o čem to je, a je to na ní vidět, hraje (nehraje, ona je) svúj nejlepší výkon, navíc jí to i dost sluší...Jessica Lange jako hysterická matka je skvělá (akorát na zabití). Je to tanec na rozžhavené pánvi, lze se dohadovat, nakolik je to vytržené z kontextu a reálnosti. ale je to přece americký film, tak si z toho každý musí vybrat. Nadprůměr to určitě je. 75% (07.08.2011)

Nepochybně zajimavý snímek, tak schválně kolik lidí může brát v Česku Prozac ? Američani zásobují léky,leckdy špatnými i nás.Taky to není zrovna málo.Christina Ricchi zazářila jako obrovská hvězda, naprosto autentický výkon. Přestože do skupiny x-náct už nepatřím děj mě úplně pohltil. Já jsem jí to všechno uvěřila, nálady, potřebu lásky, smutek, ctižádost, drogové i sexuální zážitky. Podle skutečného příběhu. Depresivní sám o sobě, ale ze života,kde se láme hranice mezi cítím se psychicky skvěle a už jsem v háji. Kdo rád psychologické drama,nejspíš nesáhne vedle. (25.01.2011)

Sometimes it feels like we're all living in a Prozac nation. The United States of Depression. Zlatá osmdesátá léta, kalhoty co nejvýše vytažené, trička zastrkaná, Bruce Springsteen.. Lákadlem filmu pro mě byla jednoznačně jedna z mých "nej"Christina Ricci( už by se opravdu neměla odbarvovat, nesluší jí to), která sice nezklamala, ale ani nijak neuchvátila, bohužel. Není to její chyba, spíš bych řekla, že je na vině neustále opakující se scénář "na všechny jsem hnusná,mám depresi,pak se se všemi usmířím a jsem zase chvíli v pohodě" což k mému velkému zklamání působí už od začátku docela nudně. Tady prostě něco nefungovalo. Nějaké to ztotožnění s postavou se sice najde, ale od filmu čekám víc. Každopádně dobré Lizziiny hlášky a rozumy, nejspíš si přečtu knížku, jestli na ni narazím. Ale filmové zpracování ode mě dostává slabší tři hvězdy. (04.12.2011)

Citlivě natočená adaptace autobiografického bestselleru Elizabeth Wurtzelové o boji s depresemi je skvělým důkazem toho, jak výtečná je Christina Ricci herečka. Co by v podání někoho jiného mohlo svádět ke HRANÍ, působí naprosto přirozeně - není to Christina Ricci, která hraje, že trpí, ale trpící Elizabeth Wurtzelová. Vynikne to zvláště ve srovnání s Jessicou Langeovou, která přehrává ostošest. Vzhledem k její roli to ale tolik nevadí. Škoda, že Miramax tenhle zajímavý a působivý film naprosto zazdil. (29.12.2006)