Expres foto

Slušný, komorně laděný psychothriller, který staví na charakterním herectví Robina Williamse. Všichni ostatní herci jsou zaměnitelní, ale díky Williamsově virtuozitě se zrodil znepokojivý, temný snímek o osamělosti a ztrátě životních cílů stárnoucího zatrpklého muže uprostřed velkoměsta. Hranice mezi podivínstvím a sociopatií je někdy velice tenká... Scénář není až tak nápaditý a tak zůstane jen u tří, byť silných hvězdiček. Celkový dojem 65%. (22.12.2007)

Trošku jsem se ztrácela v motivacích hlavní postavy. Je zřejmé, že on touží mít rodinu a vzorem této rodiny je ONA zákaznice se svým synem. Představuje si, kdyby mohl být alespoň jeho strýčkem. Čte stejnou knihu jako ona, jen aby na ní udělal dojem. Když ale objeví manželovu nevěru, je zničený. Taky mi není úplně jasné, kam až to chtěl dovést a taky, co měl znamenat ten "políček" šéfovi? Film je to ale velmi jemný, lidský a Robin Williams je herec, který stále překvapuje. (30.01.2005)

Pan Parrish a jeho zvláštní láska k plně funkční rodině, se kterou pomocí představ a hlavně fotek prožil posledních deset let. Herci skvělí, hudba atmosferická, jinak ale bohužel bez výraznějšího nápadu. Mark Romanek tak do hollywoodského světa nenakročil příliš dobře, což se na jeho budoucích zakázkách projevilo dost výrazně. (29.03.2006)

Vlastně mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad postupem, jakým vznikají ve Fotolabu naše dětinské a rozjívené manželské momentky s latexovými králičími oblečky, katetrem a trojitou koženou plácačkou. Poté, co jsem viděl tohle psycho se slizkým tátou v sukni, necítím se zrovna rozjařený z varianty, že usměvavá laborantka Regina s prsy pevnými jako dva igelitové pytlíky sulcu po večerech slintá nad negativy a svá žhavá ústa chladí v ustalovači. Od teď už si tam nechám vyvolat tak maximálně fotky naší potkanice Kateřiny a želváka Ignáce. Vážně nestojím o to, aby Regině hráblo, zatoužila po naplnění snu o těsnějším kontaktu s mou rodinou, přihnala se nám kázat o morálce a fotit Zenitem 11 garniže. (13.08.2012)

„Jenom jsem fotil“ Fotografie – uchovatelé našich vzpomínek. Těch dobrých především, jak správně podotýká Seymour Parrish. Jenže naše životy tvoří i události méně líbivé. Ty, na které chceme zapomenout, ne si je prohlížet v rodinném albu. Seymour Parrish podobné fotky v tom svém rozhodně mít nechce. Námět hodný krvavého thriller přetvořil Mark Romanek v „přesymbolizované“ psychologické drama o rodině a svědomí. Robin Williams je trochu jako klaun, který odhodil všechny masky. Dokáže v jedné scéně bezbolestně přejít od milujícího strýčka k zákeřnému pedofilovi. Škoda, do jak nenápadité formy byl tvárný materiál jeho kvalit nalit. Závěrečné moralizování naštěstí patří do řádu těch cyničtějších a matný dojem z mizivé gradace zachraňuje sice nijak objevné, přesto působivé „sdělení“. 70% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, genetique (05.01.2009)