Jak na věc

Nádherný film, který rozesměje a dojme zároveň a pohladí po duši. Musím přiznat, že něco tak inteligentního a decentního bych od prcičkoidních bratří Weitzových nečekal. Casting je naprosto perfektní a hlavně Hugh Grant jako "self-centered bastard" prostě nemá chybu a dokazuje, že má herecky mnohem na víc. Je přímo požitek sledovat v tomhle filmu jeho mimiku a jeho výkon je prostě jasně oscarový. Jak na věc je letošním roce jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl a protože mně nenapadá nic, co bych mu vytknul, dávám mu ruskou jedničku, tedy za pět. (03.12.2002)

Taky jsem se jal přemýšlet o "bratřích W+W", dokud mi nedošlo, že je to adaptace vynikající knihy. Všechno to přesně balancuje na té nepřesně vymezené hranici mezi hodně černým cynismem a tím naším starým známým sentimentem. Jen nechápu, proč se Will tak divil, že se zamiloval právě do Rachel. Já potkat Weiszovou, tak fakt neváhám ani nanosekundu :-D (23.01.2006)

Po Fever Pitch a High Fidelity další skvělá adaptace knížky Nicka Hornbyho. Byť je tu ve středu zájmu malý chlapec, nejde o žádné sentimentální dílko. A vidět Hugh Granta jako playboye, místo jeho iritujících koktavých hrdinů, je také velice příjemné. Tak trochu jiná romantická komedie je zkrátka povedená, bratři Weitzové se dokonale přizpůsobili anglickému prostředí. (90 %) (03.07.2002)

Za prvé - Hugh Grant, kterého jsem po všech těch přitroublých a připitoměle se usmívajících modrookých chudáčcích nemohla vystát a nechápala jeho oblibu - u žen, se tady narovnal, vypadal jak chlap a taky tak hrál, za druhé - klučík, který tu oproti knize nevyznával Nirvanu (škoda), ale i tak byl pro film velkou výhrou a za třetí - scénář, ač předlohu zkrátil, ponechal to nejpodstatnější a nejvtipnější. Tohle je film, který vyvrací stesky, že kvalita, vkus a skromný rozpočet nemůže naplnit kasy. (07.03.2005)

Nepřeslazená romantická komedie s překvapivě naprosto úžasným Hughem Grantem v hlavní roli. Angličani mají trošku jiný pohled na humor, který když se dělá dobře, funguje progresivněji než polopatické servírování legrace (i když jak na koho). Bratři Weitzové se do této polohy vpravili nadočekávání skvěle a vytvořili jeden z nejvtipnějších filmů, co jsem za dlouhou dobu viděl. Herecký výraz Hugha Granta se v mých očích zlomil v "Bridget J. Diary" a tady pokračuje v ještě lepší formě. Pokud v tomhle vývoji bude pokračovat, máme se na co těšit :-) (05.03.2003)