O dve slabiky pozadu

A toto bolo čo? Malý, nezávislý, slovenský film? Kéž by. Ambice režisérky, scenáristky a sestry herečky hlavní role v jedné osobě, Kataríny Šulajové, nepochybně zaváněly „evropským přesahem“, jenže po cestě k divákovi ono aroma vyčpělo. Filmu nelze upřít vyhraněný vizuální styl, který by i býval byl pochválena, kdyby nesloužil pouze k prezentaci šmrncovních obrázků ze stoprocentně „evropské“ Paříže. Šmrnc naopak nepostrádá pohledná hlavní hrdinka, jenž by i hrála, kdyby měla co. A kdyby stejně jako všichni ostatní herci netrpěla zásluhou przničských post-synchromů. Zvnějšku prázdný příběh se nás snaží nalákat na chutný vnitřek, ale nenechte se zmást, pod mámivou slupkou naleznete jenom další neprostupnou vrstvu šedivého prachu. Snové sekvence by pak nejspíš měly příběh obohacovat, nicméně jej ještě více rozmělňují. Nakonec budete rádi za tu střídmou stopáž. Níže napsané mě vzhledem k výše napsanému asi nezbaví image zarputilého odpůrce československé kinematografie, ale „také O dve slabiky pozadu má světlé chvilky“. Například chytré použití product placementu (u scén jako s láhvi Kofoly by se měli inspirovat naši – rozuměj čeští – filmaři), nebo chytrá kamera (rotace kolem osy stolu). Takže jaký bude verdikt? Máme před sebou film, který nikam nespěchá, nikam nesměřuje, prostě jenom je a je si vědom toho, že je (když se budou udělovat ceny za nejzbytečnější použití slova je v jedné větě, dejte mi vědět). Na samém závěru se mění v zrcadlo sebe sama, možná i slovenské kinematografie, ale jaksi ignoruje skutečnost, že předešlých osmdesát minut děje připomínalo zmíněné komorní drama o dvou ženách vedoucích dialog asi tolik, jako připomínají lidská játra lemuří konečník. Víc komornosti by filmu totiž úžasně prospělo. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Jordan, plagjoklas (02.06.2006)

Pokus o jakousi godardovsko-tykwerovskou svěžest. Ne, že by mě přímo naštval, ale chybělo mi cokoli originálního, nápaditého, postavy mě nezaujaly. Dialogy mě nudily. Opravdu jsem se pobavila snad jen při vzpomínce na kapitána Spoka. Je vidět, že tvůrcům nechybí píle ani ušlechtilé záměry, ale tentokrát to prostě nevyšlo. (01.06.2006)

nejako si nikdy nemôžem zvyknúť na slovenčinu v slovenských filmoch, aj keď ju mám veľmi rád, ale nejako mi nepripadá ako jazyk na filmovanie, ale to je možno nezvyk z toho, že som si nemal ako zvyknúť, keďže sa skoro nič netočí. Na tento film som počul úplne protichodné kritiky, tak som bol veľmi zvedavý. Ku ktorej strane som sa priklonil je jasné už len podľa toho, že som dal 4* (a nie preto, že som slovák a slovenskému filmu verím a zdá sa mi, že sa prebúdza) ale preto, že i napriek pár veciam, ktoré mi tak trochu (nie vyslovene, fakt iba trochu) vadili a napriek niektorým scénam, ktoré mi prišli nelogocké - sa mi film vcelku, s tým skvelým koncom, so sviežim nádychom, s krásnou a príjemnou hlavnou herečkou a blablabla - skrátka sa mi páčil, to je všetko. dobre, dobre, nie je to celkom obejktívna kritika, ale veľmi ma potešil, no čo? nemusím byť vždy za každú cenu objektívny . . . (01.08.2005)

Slováci zkusili zkombinovat Příběhy obyčejného šílenství a Samotáře, a to nejen hereckou dvojicí Šulajová + Křen, ale i hudbou, pokusem o výpověď, zdánlivě halucinačními scénami a občasným používáním ruční kamery. Výsledkem je téměř nesledovatelný paskvil, kde herci jen tápají a netuší, co by měly jejich postavy cítit nebo jak se tvářit. Za značku "příběh o dívce, která chce zkusit vše, co svět nabízí" se dá schovat i prázdná naimprovizovaná nuda. (31.05.2006)

Príjemný film, ktorý ma nenadchol ani nesklamal. Miestami som mala pocit, že čítam niečí denníček. "...a potom som bežala do školy..." Celkový dojem bol ale príjemný, pohodový a oželela som aj absentujúcu výpovednú hodnotu. Pravdepodobne preto vznikol priestor pre netradičný záver. Hneď po zhliadnutí som bola rozhodnutá pre štyri hviezdičky, ale snaha o objektivitu ma brzdí. Tri + odporučenie pre slovenského diváka, ktorému vzniká pri súčastnej "tvorbe" zlomkový priestor na prejav patriotizmu :o) (21.08.2005)